Island dluhy nezaplatí

Islandští voliči podle očekávání odmítli v referendu zaplatit dluh ve výši pěti miliard dolarů britským a nizozemským bankám.

O výsledku referenda se nepochybovalo už je proto, že Islandu byly nedávno nabídnuty lepší podmínky splácení dluhu než ty, které byly obsaženy v původní dohodě, o které voliči hlasovali. I tak bylo ale hlasování testem nálady Islanďanů rok a půl po hospodářském kolapsu země, který se stal symbolem globální finanční krize.

Více než 93 procent platných hlasů byla proti smlouvě a méně než dvě procenta voličů hlasovala pro zaplacení dluhů podle původní dohody. Zbytek hlasů byl neplatných.

Island tak musí znovu k jednacímu stolu s Británií a Nizozemskem a musí doufat, že mu podaří dohodu podepsat poměrně rychle. Čím déle totiž budou jednání trvat, tím větší to pro zemi bude finanční zátěž.

Podle islandského ministra zahraničních věcí Ossura Skarphethinssona již Británie a Nizozemsko daly najevo, že mají zájem s Islandem znovu jednat.

Otázku zaplacení dluhu Island vyřešit musí, protože bez toho nebude obnovena mezinárodní pomoc jeho hospodářství, které se v loňském roce propadlo o 7,7 procenta a propad se očekává i v tomto roce.

Mezinárodní měnový fond (MMF) a severské země slíbily Islandu úvěr ve výši 4,5 miliardy dolarů, který by měl pomoci znovu nastartovat ekonomický růst. Po prvních platbách ale byl přísun hotovosti zmražen právě kvůli nedořešené otázce o zaplacení dluhu britským a nizozemským bankám.

Referendum, první od vyhlášení nezávislosti na Dánsku v roce 1944, vyhlásil islandský prezident. Ten v lednu odmítl podepsat dohodu, kterou vyjednala islandská vláda a schválil i parlament.

Zatímco průzkumy veřejného mínění ukazovali, že většina Islanďanů je přesvědčena o nutnosti dluh zaplatit, nechtěli se voliči smířit s tím, že by účet za chyby bankéřů pod kontrolou vlády měli platit právě oni. Z dohody mezi vládou a britskými a nizozemskými bankami totiž vyplývalo, že každý z 320 tisíc obyvatel země bude muset zaplatit více než 15 tisíc dolarů.

Dluh narostl hlavně v době, kdy během několika málo dní roku 2008 zkrachovaly po vypuknutí finanční krize největší islandské banky.

Na 400 tisíc britských a nizozemských střadatelů mělo uloženo své finanční prostředky právě u islandských bank. Vlády těchto zemí ztráty svých občanů nahradily a nyní chtějí tyto náhrady zpět od Islandu.