Nejlepší pilot II. světové války zničil tisíce cílů

Pokud bychom hledali jednoho vojáka, který se do dějin II. světové války zapsal nejvýrazněji, nemůžeme se vyhnout Hansi-Ulrichu Rudelovi.

518 sovětských tanků, 700 nákladních aut, 150 dělostřeleckých baterií, 9 letadel, 70 vyloďovacích vozidel, 4 obrněné tanky,křižník Marat a bitevní loď Říjnová revoluce – tohle není statistika nějaké slavné divize; to všechno plus nespočet mostů, železničních tratí a bunkrů zničil jediný muž. Hans-Ulrich Rudel.

Rudel byl pilotem lovce tanků neboli Junkerse JU-87. S tímto strojem se dokázal dokonale sžít a způsoboval na východní frontě Spojencům drtivé ztráty. Sověti na jeho hlavu vypsali odměnu 100 tisíc rublů – v té době neuvěřitelnou částku. Hrdinství projevil Rudel nejen na nebi, ale i na zemi. Přežil 32 nucených přistání, jedno z nich ho téměř stalo život. Když roku 1944 musel přistát za nepřátelskou frontou, utrpěl těžké zranění nohy. Přesto dokázal přeplavat polozamrzlý Dněstr a poté pěšky urazit téměř 50 kilometrů k německým liniím.

Bez nohy a stejně skvěle

Z jiného husarského kousku si však odnesl doživotní následky, při amputaci přišel o kus nohy. Ani to mu však nezabránilo, aby se do kokpitu Junkerse znovu nevrátil. Po amputaci létal s protézou a pokračoval v ničení sovětské techniky. I s protézou dokázal zničit nejméně 26 sovětských tanků – víc, než se podařilo většině pilotů za celý život.

Narodil se roku 1916 ve slezském Konradwaldau a nikdy se nestal nacistou. Mezi spolubojovníky byl známý jako muž, který žije zcela spartánským životem. Rozšířilo se o něm rčení “Hans-Ulrich Rudel, er trinkt nur Sprudel“ – Rudel pije jen minerálku. Během života odlétal 2530 bojových misí, což je světový rekord. Byl nejen dokonalým vojákem, ale také vylepšil taktiku německých stíhačů tanků. Právě Rudel navrhl, aby se útočilo na zadní vrchní část tanku, kde je o něco slabší pancíř. Rudolovým doporučením útočit na nepřátele z jejich strany se řídila většina německých pilotů – usnadnilo jim to návrat

Poručík se zrakem jako ostříž

Na začátku roku 1939 se Rudel stal poručíkem a začátkem války létal nad polským bojištěm v pozorovacím letounu. Už za toto nasazení si vysloužil ocenění. V roce 1940 byly vyslyšeny Rudelovy žádosti o přeložení k hloubkovým bombardérům – Stukám.

Jeho nová jednotka Immelmann nesla jméno německého leteckého esa z 1. světové války a při začátku německé ofenzivy do Sovětského svazu bojovala na východní frontě. Jen 22. června 1941, kdy operace Barbarossa začala, vzlétl Rudel čtyřikrát. O měsíc později dostal Železný kříž I. třídy. Na východní frontě se Rudelovi povedl i další parádní kousek. V říjnu 1941 přesně spuštěnou tunovou bombou natolik poničil sovětskou bojovou loď Marat, že klesla na dno přístavu Kronštadt.

Zahynulo při tom 326 mužů. Loď ale i přes masivní poškození a absolutní nehybnost dokázala ještě zasáhnout svými děly do pozemních bojů mezi Sověty a wehrmachtem. Při dalších vzletech potopil Rudel další dvě lodi, na konci roku 1941 získal za bojové výsledky Německý zlatý kříž. Na začátku roku 1942 už měl Rudel za sebou 400 bojových letů. O rok později už měl misí na kontě tisíc. Nějaký čas poté, co odletěl svou tisící bojovou misi, byl Rudel přidělen k nové protirankové jednotce Panzerjagdkommando Weiss. Ta právě testovala nový typ letounu Junkers 87 (Stuka) upravený pro ničení tanků. Stroje se osvědčily a v mírné úpravě se na východní frontě proslavily pod přezdívkou Panzerknacker (louskáček tanků).

Tahle medajle je jen pro Rudela

Když ho chtěla německá armáda povýšit, došla jí vyznamenání – žádný z Železných křížů dost dobře neodrážel úspěchy rakouského génia boje. Proto roku 1945 vzniklo zcela nové vyznamenání,, určené výhradně pro Rudela. Rytířský kříž se zlatou dubovou ratolestí, meči a brilianty by nikdy nevznikl, nebýt Rudela. Víc vyznamenání než Rudel měl už jen jediný Němec - Hermann Göring. Ten je však získal úplně jinak než Rudel…

Podívejte se, jak Stuky útočí

Po válce se Rudel raději odstěhoval do Argentiny – sice nikdy nebyl nacistou, ale poválečná atmosféra příliš nerozlišovala mezi aktivními nacisty a německými vojáky. Ani v Argentině ovšem Rudel nebyl průměrným důchodcem. Stal se tam jedním z prvních propagátorů horolezectví pro tělesně postižené. Jako první tak například dobyl nejvyšší horu Ameriky, 6962 metrů vysokou Aconcaguu. Přátelil se s argentinským prezidentem Peronem, ale stýkal se také s válečným zločincem Josefem Mengelem.

Do Německa se vrátil roku 1953 a okamžitě se angažoval v extremistické pravicové Deutsche Reichspartei. Zemřel roku 1982 v Rosenheime. Jeho paměti jsou dodnes jednou z nejčtenějších německých knih.