Katyňský masakr: takhle zemřela elita polského národa

Ve středu 28. dubna Rusko zveřejnilo tajné dokumenty o katyňském masakru. Co se tam vlastně stalo?

V dubnu 1943 odpálil ministr propagandy Goebbels diplomatickou bombu. Oznámil, že v Katyňském lese nedaleko Smolenska našli němečtí vojáci těla 4500 mrtvých polských důstojníků. Muži byli povražděni – zločin měl být dílem ruské rozvědky NKVD.

Toto odhalení měl Goebbels dobře podložené, uveřejnil drastické fotografie mrtvých, k exhumaci nechal přizvat i nezávislé zahraniční pozorovatele. Svého zástupce měli v komisi i Češi – byl to lékař, profesor soudního lékařství na Karlově univerzitě v Praze, Prof. Dr. František Hájek. Jen málo se dnes mluví o tom, jak mistrně Goebbels načasoval vypuštění této informace. Zveřejnil ji totiž přesně v předvečer poslední čistky ve varšavském ghettu – a tak tím vraždění zastřel.

ČTĚTE TAKÉ:

Rusko zveřejnilo utajované dokumenty o katyňském masakru

Při masakru v Katyni zavraždili Rusové i tři sta Čechů

Čech v uniformě wehrmachtu objevil masové hroby v Katyni

Z nálezu 4500 těl v Katyni vyplývalo, že někde musí být pohřbeno dalších asi 20 tisíc Poláků, kteří měli být od roku 1940 v sovětském zajetí. Až na několik málo výjimek však na Západě Goebbelsovi nikdo neuvěřil. Veřejnost odmítala, že by její “rudý“ spojenec SSSR mohl provést něco takového. Přispívali k tomu i sami Sověti – ti tvrdili, že jde o zcela zjevný zločin nacistů, kteří se ho navíc propagandisticky snaží hodit na Sověty a tím rozbíjejí soudržnost spojeneckého tábora. Poláci však trvali na tom, že se masakr musí co nejpečlivěji vyšetřit.

Když se obrátili na Mezinárodní výbor Červeného kříže, začal Kreml polské exilové vůdce napadat a odsuzovat a dokonce s polskou vládou přerušil styky. Goebbels si mohl mnout ruce – podařilo se mu to, oč se snažil. Spojenci se začali hádat.

Svět chtěl být obelháván

Z dnešního pohledu je situace poměrně jasná, ale v roce 1943 si nikdo pravdu nemohl ověřit. Jediným, kdo ji znal, byla sovětská NKVD. S rozpaky na informaci o masakru reagovaly i zahraniční rozvědky. Například britská tajná služba spíš věřila ruské vině, ale na veřejnosti tento názor příliš nešířila. Naopak – na britské vojácky mohl čekat za “pomluvy naznačující sovětskou vinu“ i vojenský soud. Stejně tak v britském tisku se Poláci začali čím dál častěji objevovat jako štváči, potížisté a fašisté. Jedním z mála britských intelektuálů, kteří Sovětům nenaletěli, byl George Orwell, autor románů 1984 nebo Farma zvířat.

Mezi vojáky wehrmachtu, kteří mrtvá těla našli, byl i Čech Jan Gomola. Našli jsme ho a on nám řekl, jak to tehdy v Katyni vypadalo:

Co se v Katyni vlastně stalo?

Hitlerovo Německo vpadlo 1. září do Polska a rozpoutalo tak druhou světovou válku. Už 17. září se k útoku připojil Sovětský svaz, který napadl východní části Polska. Rozdělení této země si vůdci Sovětského svazu a Německa naplánovali už v září roku 1939 v tajném dodatku k Molotov-Ribbentropově paktu:
“V případě nového územního a politického uspořádání oblastí náležejících k polskému státu bude rozhraní sfér vlivu mezi Německem a SSSR tvořit zhruba linie řek Narev, Visla a San.
Otázka, zda zájem obou stran bude vyžadovat udržení nezávislého polského státu a jakými hranicemi má být tento stát vymezen, bude moci být definitivně vyřešena teprve v průběhu dalšího politického vývoje. V každém případě budou obě vlády řešit tuto otázku přátelskou dohodou.“

Sovětský svaz v bojích získal přibližně 15 tisíc válečných zajatců s důstojnickou hodností. K těm bylo připojeno ještě asi 10 tisíc polských intelektuálů (soudci, učitelé apod.). Všechny pak Sověti poslali do vězení v Bělorusku a na Ukrajině. Zatímco Poláci trpěli ve strašných podmínkách, NKVD dospěla k názoru, že by se tito muži nepřátelští k Sovětskému svazu vůbec neměli vrátit do své vlasti. Nejjednodušším řešením byla masová vražda...

Příkaz k popravě polských zajatců vydali nejvyšší vůdci Sovětského svazu – Stalin, Vorošilov, Molotov a šéf Státního výboru obrany Anastáz Mikojan. Vraždy měly být prováděny na třech centrálních místech – v Katyni, Ostaškově a Starobělsku –, ale NKVD zabíjela polskou elitu i na mnoha dalších místech. Mezi zavražděnými, jejichž počet se vyšplhal asi na 26 tisíc, byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski nebo Xawery Czernicki.

České svědectví

Prof. Dr. František Hájek, který mrtvoly polských důstojníků ohledával a také vyslechl řadu svědků z okolí, přinesl svědectví dvaasedmdesátiletého Rusa Parfeona Kiselěva, 72letého rolníka z nedaleké vesničky Kozí Gora, který mu řekl:
“Na jaře 1940 asi čtyři až pět týdnů denně jezdila tři nebo čtyři nákladní auta, naložená lidmi, do lesa. Tam byli prý ti lidé členy NKVD zastřeleni. Vozy byly uzavřené, takže nikdo nemohl viděti, co je v nich. Jednoho dne, když jsem byl na nádraží v Gnězdové, viděl jsem, jak ze železničních vagonů přestupují do vozů muži a jedou směrem k lesu. Co se s muži stalo, nemohu říci. Nikdo se neodvážil do jejich blízkosti, ale střílení a křiky mužských hlasů jsem slyšel až do svého bytu a proto se domnívám, že ti muži byli zastřeleni. V okolí nebylo žádným tajemstvím, že tu byli od NKVD zastřeleni Poláci. Lidé vypravovali, že šlo asi o 10 000 Poláků.“

Polsko se pochopitelně snažilo zjistit, jak skončili důstojníci, kteří upadli do sovětského zajetí. Moskva se bránila s už tehdy ne příliš pravděpodobnými výmluvami, že 20 tisíc mužů se záhadně ztratilo. Stalin ve výmluvách a lžích pokračoval i po válce, například v průběhu Norimberského procesu. Poválečná rovnováha sil, ve níž Polsko připadlo pod vliv Sovětského svazu, však dalšímu vyšetřování příliš nepřála. Teprve vítr změn, který přišel po pádu komunistického režimu, přinesl nové informace.

Pravda přichází z Kremlu

Na podzim roku 1990 vystoupil ruský prezident Michajil Gorbačov s překvapivým prohlášením: vinu za vraždu polských elit nese Sovětský svaz. Prezident také informoval o dalších masových hrobech, v nichž byli pohřbeni další vojáci a vydal Polsku kopie nejdůležitějších dokumentů.

Na závěr dejme naposledy slovo profesoru Hájkovi. Ten po návratu z Katyně řekl novinám České slovo: “Právě tak jako v lese u Katyně mohl být jednou třebas v lesích Čech a Moravy připraven bolševickými likvidačními oddíly hromadný hrob pro inteligenci českou. Metoda bolševismu zůstává vždy táž. Pokaždé, kdy pod moc katů GPU (sovětská rozvědka, pozn. redakce) přišla nová země, byli její vedoucí mužové a představitelé inteligence pobiti.“