Stalinův syn zemřel v elektrických drátech

Zdroj: oficiální zdroj

Jakov Džugašvili – tak se jmenoval syn J.V. Stalina. Přestože byl potomkem nejznámějšího diktátora světa, ví se toho o něm překvapivě málo.

Jakov se narodil někdy mezi léty 1905 a 1908, jisté není ani místo je porodu. Jeho matkou byla Stalinova první manželka Jekatěrina, které její muž přezdíval Kato. Chlapec to z počátku neměl vůbec lehké – jeho otec byl stíhaný revolucionář, který neustále měnil bydliště, matka mu zemřela ještě když se kojil. Protože prvních 15 let života strávil v gruzínském Tbilisi u tety, byl pro něj příjezd za otcem do Moskvy naprostým šokem.

Jakov ani neuměl rusky, v Kremlu, kam ho jeho otec pozval, se proto musel složitě dorozumívat rodnou gruzínštinou. Stalin svého syna nijak nemiloval – už jen proto, že v té době již žil s jinou ženou Naděždou Alilujevovou. Mladý Jakov byl v Kremlu za pořádného rebela; potomci ostatních komunistických pohlavárů se s ním moc nebavili a on je také ignoroval. Nijak nevyužíval toho, že jeho otec je nejmocnějším mužem Sovětského svazu, Stalina respektoval a vážil si ho, ale jinak šel životem po cestě, kterou si sám vyšlapal.

Kulka do srdce

Jak moc pro něj otec znamenal, dokazuje příběh jeho sebevraždy. Jakov v Moskvě studoval na škole Arbat, kde si také našel přítelkyni Zoju, kterou si roku 1925 vzal za ženu. Stalin ho za to slušně řečeno seřval – a citlivý Jakov to neunesl. Na návštěvě přátel se střelil do srdce, ale díky špatné mušce to přežil. Co na to jeho otec? Když se o tom dozvěděl Stalin, jen pronesl posměšnou poznámku o tom, že jeho syn je tak neschopný, že se nedokáže ani zabít.

Zdroj: oficiální zdroj

Když se Jakov vyléčil, chvíli pracoval jako montér, později nastoupil na Moskevský inženýrský institut, kde se stal inženýrem. Pak ale poslechl jedno z mnoha přání svého mocného otce a šel studovat dál, tentokrát na vojáka. Studium Dělostřelecké akademie skončil těsně před válkou. Mezitím se rozvedl a znovu oženil, tentokrát s jistou Julií Melcerovou. Ani ta se Stalinovi moc nezamlouvala – dívku židovského původu synovi dlouho zazlíval.

První bojové nasazení bylo i posledním

Pak ale přišla válka. Jakov se do ní zapojil od samotného počátku, tedy v době, kdy Němci drtivě a zdánlivě nezadržitelně, postupovali. Už v půlce července tak celá jeho jednotka (14. houfnicový pluk) byla zajatá. Není jistá jak, ani od koho, ale ví se, že Němci téměř okamžitě zjistili, jak cenného zajatce náhodou získali. Nejpravděpodobnější je, že ho udal některý z ostatních zajatců – Jakov si totiž nikdy nezměnil jméno z Džugašvili na Stalin.

Němci byli z mladého zajatce nadšení. Informovali o tom ve vysláni rozhlasu, pomocí letáků rozhazovaných z bombardérů o tom dali vědět také sovětským vojákům. Německá propaganda také pochopila, že nemůže udělat nic lepšího, než pokusit se získat Jakova ke spolupráci. Stalinův syn ale všem návrhům odolával, a to i tehdy, když ho přemlouvali známí ruští dezertéři.

Stalin trpí, ale věří

Ve složité situaci se však ocitl i samotný Stalin. Na zajetí svého syna reagoval zlostně – svým blízkým řekl, že Jakov je mrtvý muž. Němci ho nepropustí, ale Jakov jejich nátlaku odolá, je přece ze Stalinovy krve. O to víc pak sovětského diktátora musely ranit snímky Jakova v uniformě SS, které se brzy objevily. Podle svědků byl Jakov k oblečení uniformy donucen, sám se prý choval zcela loajálně ke své vlasti. Že je jakov věrný a nezradí, museli brzy pochopit i Němci. Proto ho dali převézt přes několik zajateckých táborů do koncentračního tábora Sachsenhausen.

Nečekalo ho nic dobrého. Němci se ho ještě pokusili vyměnit za polního maršála Friedricha von Pauluse – ale Stalin odmítl. Prý s (historiky nedoloženým) argumentem, že "obyčejný voják se za maršála nemění“. Jakov se mezitím v Sachsenhausenu ocital pod čím dál horším tlakem. Nepřidávalo mu ani to, že na zajetí vlastně neměl právo. Sovětský svaz tvrdil, že voják má bojovat do smrti – proto ani nepodepsal Haagskou dohodu, která řešila práva a povinnosti válečných zajatců. A navíc Jakov musel tušit, že za jeho zajetí pyká i jeho rodina. Podle platných zákonů byly rodiny zajatých poddůstojníků posílány do vězení. Jakovova manželka Julie si tam musela odsedět dva roky a jeho dcera strávila stejnou dobu v převýchovném táboře pro děti zrádců.

Dobrovolná smrt

Není se co divit, že 14. dubna 1943 se Jakov Džugašvili rozběhl do elektrických drátů, které tvořily hranici tábora Sachsenhausen. Oficiální záznamy sice tvrdí, že byl zastřelen na útěku, ale někteří očití svědci po válce tvrdili, že viděli Jakova vběhnout do elektřinou nabitých drátů.

Dalších 20 let bylo jméno Jakova Džugašviliho v sovětském bloku tabu. Teprve roku 1977 dostal nadporučík Džugašvili posmrtné vyznamenání “za odvahu v boji s německo-fašistickým nepřítelem a za hrdinské chování v zajetí“. Bohužel, toto ocenění dostal tajně, takže se o něm svět dozvěděl až po pádu Sovětského svazu.