Divadlo Járy Cimrmana hraje dál. Zvolte nejlepší hru

Po smrti Ladislava Smoljaka Divadlo Járy Cimrmana truchlí, ale jeho členové zároveň vzkazují, že budou hrát dál. Potvrdil to manažer divadla a herec Václav Kotek.

"Pan Svěrák a pan Smoljak se v této roli střídali, ale protože Zdeněk Svěrák nemůže hrát pořád, nahradí Komenského v podání Ladislava Smoljaka právě Miloň Čepelka," potvrdil Václav Kotek.
 

V dalších hrách, které má divadlo v repertoáru, se alternace za zemřelého Ladislava Smoljaka zatím hledají.

Podívejte se na přehled Cimrmanových představení a zvolte nejoblíbenější.
 

Afrika
 

V pořadí objevů čtrnáctá Cimrmanova hra nás zavede do nitra kontinentu téměř nedotčeného civilizací. Čeští cestovatelé se tu setkají s podivným kmenem lidojedů a málem skončí na jejich jídelním lístku. Příslušníci tohoto kmene jsou zvláštní ve dvou směrech: svým vzhledem a svou neobyčejnou učenlivostí. Tyto vlastnosti umožnily Cimrmanovi vyřešit jazykové a inscenační problémy s elegancí, jakou mu ostatní světoví dramatikové mohou jen závidět. Kdyby takové téma zpracoval dejme tomu G. B. Shaw, strávili by diváci v hledišti 5 až 7 hodin. Cimrman tu vystačil (nepočítáme-li úvodní vědecký seminář) s pouhou hodinou. Poprvé v historii Divadla Járy Cimrmana vystupuje na jevišti i živé zvíře.
 

Akt
 

Tradiční seminář vás seznámí s nejzákladnějšími fakty o Járovi Cimrmanovi. Následná hra ukáže, jak těžko se smiřují někteří lidé s novými poznatky ze své minulosti. Slovo upravovatele: Jednoaktová hra "Úžas žandarma Kovandy", kterou uvádíme pod kratším názvem "Akt", byla napsána v letech 1910-11. Za Cimrmanova života byla provedena, pokud víme, pouze jednou, a to v r. 1913 u příležitosti otevření restaurace Labuť v Tanvaldu. Hra se zdála tehdejším divákům cynická, vulgární, nepravděpodobná a málo vlastenecká, takže zcela propadla.
 

Blaník
 

Příčinu silné obliby blanické pověsti v Čechách vidí Cimrman hlavně v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že " jsme tu v Evropě jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze západu na nás naléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, a i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežít."
 

Cimrman v říši hudby
 

Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky.
 

České nebe
 

Svatý Václav, praotec Čech a Jan Amos Komenský jsou členy nebeské komise. Rozhodují o tom, kdo se dostane do nebe, a kdo ne. Když ale Komenský chce jako další členku komise prosadit Boženu Němcovou, dojde ke konfliktu. To vše se odehrává na jevišti během hry, pod kterou Jára Cimrman připsal, že je vhodná k národním oslavám 28. října.
 

Dlouhý, Široký a Krátkozraký
 

Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Dlouhý, Široký a Krátkozraký ze dvou částí - odborné části (formou přednášky nebo kratších referátů) o životě a díle Járy Cimrmana a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla - v tomto případě pohádky Dlouhý, Široký a Krátkozraký. První část tohoto představení tvoří rozsáhlejší přednáška „Cimrmanova cesta za českou pohádkou“. Vlastní divadelní hra pojednává o strastiplném putování, jehož cílem je vrátit princezně Zlatovlásce její ženskou krásu - byla totiž očarována zlým obrem Kolodějem. V prvním obraze přichází na královský zámek princ Jasoň, který zjišťuje, že jeho vytoužená nevěsta - princezna Zlatovláska - má (díky čárům Koloděje) vousy a nohu „pětačtyřicítku“. Jasoň se rozhodne Zlatovlásku vysvobodit ze zlé kletby a společně s ní, s jejím královským otcem a s Bystrozrakým se vydává za Dědem Vševědem, aby jim poradil, jak na Koloděje. Vše zpovzdálí sleduje Jasoňovo dvojče - zlý princ Drsoň, který se chysdtá ve vhodnou chvíli do děje vložit a získat princeznu pro sebe.
 

Děd Vševěd přes silně pokročilou sklerózu poradí, aby Kolodějovi vzali jeho kouzelný prsten. To se sice nepodaří přímým soubojem, ve kterém Jasoň prohrává, ale lstí - Koloděje se povede rozplakat, takže vyndá z kapsy kapesník a prsten mu vypadne. Pohádka má šťastný konec - Zlatovlásce je pomocí ukořistěného prstenu vrácena její ženská krása.
 

Dobytí severního pólu
 

V pražské restauraci „Pod Vyšehradem”, kam Cimrman rád chodíval na rybí speciality, přisedl k němu jednoho večera majitel hostince a zeptal se ho, zda by pro příští ples ledařů branického pivovaru nesestavil živý obraz „Češi na severním pólu”. Cimrman nabídku přijal a rozhodl se, že prostuduje polární tematiku přímo na místě. Nejcennějším přínosem jeho cesty do Arktidy byl jeho objev sněžného člověka (játyho). Cimrman se s ním osobně setkal, a jelikož k tomu došlo právě v době říje, mohl zblízka pozorovat jeho pohlavní život. Po návratu do vlasti, jsa silně nachlazen, nadiktoval svému sousedu Padevětovi hru „Přetržené dítě”, která byla takřka nehratelná v podobě, jak ji rekonstruoval dr. Brukner, která je však naprosto hratelná po revizi textu, kterou později provedl prof. Vondruška. Když se Cimrman uzdravil, ale jeho pravá ruka díky omrzlinám nebyla s to udržet pero, napsal levou rukou hru „kompaktní a čirou jeko střechýl” (Šalda) Dobytí severního pólu Čechem Karlem Němcem. Z ní se svět – bohužel pozdě – dovídá, že čtveřice pražských otužilců stanula na nejsevernějším bodu naší planety o celý den dříve než Američan R. E. Peary.
 

Domácí zabijačka
 

Domácí zabijačka je třetí nejstarší z her v repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Autorem hry je Jiří Šebánek, jako spoluautor je uváděn rovněž fiktivní velký český vynálezce, filosof a dramatik Jára Cimrman. Hra měla premiéru 7. února 1968 v Malostranské besedě v Praze. Jelikož autor hry Jiří Šebánek v roce 1969 divadelní soubor opustil, hra byla stažena.
 

Hospoda na mýtince
 

Geniální skladatel Jára Cimrman a jeho opereta. U příležitosti zahájení provozu slavného vídeňského "Riesenradu" byla vypsána soutěž o nejlepší operetu. Odeslal ji také Čech - Jára Cimrman, a to rozmáchlým sedmihodinovým dílem "Proso". Díky své snad jediné záporné vlastnosti - drobnému škudlilství - nepodal zásilku s partiturou doporučeně, což umožnilo Franzi Lehárovi, Johannu Straussovi, Oskaru Nedbalovi a dalším členům poroty, aby si geniální operetní fresku doslova rozebrali. Vědecký tým českých cimrmanologů dokazuje po mnoha desetiletích, že autorem světově proslulých melodií z Netopýrů, Polských krví a mnoha dalších operet je zapomenutý Pojizeřan Cimrman.
 

Lijavec
 

Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec.
 

Němý Bobeš
 

To, co se stalo s Cimrmanovou hrou Němý Bobeš, je výsledkem střetnutí dvou myšlenkových živlů: nezkrotného tvořivého pudu umělcova se stejně nezkrotným pudem malého českého samozásobitele. Zatím co na jedné straně vidíme obdivuhodné úsilí poznat a ztvárnit svět a dobrat se podstaty lidského konání, na druhé straně setkáváme se jen s přízemní snahou nasušit na zimu pár hub. V případě Němého Bobše ten malý, zapšklý svět Josefa Padevěta bohužel vítězí.
 

Posel z Liptákova
 

Tým pražských cimrmanologů se vydal do Liptákova v Jizerských horách. Cílem bylo prozkoumat drsný kraj Cimrmanova stáří. Již sama cesta byla dobrodružstvím a výsledek stál za to.
 

Stejně jako většina ostatních představení Divadla Járy Cimrmana, sestává Posel z Liptákova ze dvou částí – série odborných referátů, týkajících se života a díla Járy Cimrmana, a v druhé části pak ucelenějšího zpracování některého jeho díla – v tomto případě dvou jednoaktových her Posel světla a Vizionář.
 

Švestka
 

Je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.
 

Vražda v salonním coupé
 

V luxusně zařízeném salonním coupé mezinárodního rychlíku cestují tři pasažéři: slavný český policejní inspektor Trachta, průmyslník Meyer, který vyrábí všechno pro zahřátí (kožichy, rum, šamotové cihly), a továrník Bierhanzel, výrobce masti pro houstnutí vlasů. Ve stanici Istanbul přibude k této trojici inspektorův žák, policejní praktikant Jindřich Hlaváček, dokončující svou diplomovou práci o vlakové kriminalistice. Cesta probíhá klidně až do chvíle, kdy továrníka Bierhanzela rozbolí zub. Vlakový steward - jakýsi konduktér pro boháče - přispěchá se šlapací vrtačkou a továrník se po zákroku cítí mnohem lépe. Záhy bolest pomine úplně, neboť Bierhanzel zemře. Takto efektně otevřel Jára Cimrman svou detektivní hru "Vražda v salónním coupé", v níž zúročil své zkušenosti z policejní služby na vídeňské "čtyřce". O jeho kriminální a kriminalistické kariéře nás poučí série fundovaných přednášek, polemizujících s rakouským středoškolským profesorem E. Fiedlerem.
 

Vyšetřování ztráty třídní knihy
 

Cimrman jako pedagog byl požádán, aby zpracoval do Kapesní učebnice c. k. poddůstojnického sboru heslo Země česká. V té době znal Čechy jen z mapy rakousko-uherského mocnářství v měřítku 1:500 000. Napsal: "Zemi českou co do jejího povrchu lze charakterizovati jako hory, doly, černý les. Mezi Sušicí a Pískem je poušť. Severně od města Kouřim táhnou se rozsáhlé tabákové plantáže až ke kuřácké metropoli Šluknov. Zkamenělé výměšky vyhynulých mamutů dolují pilní Čechové v okolí Veltrus. Za zmínku stojí též okultistické doupě Duchcov a letovisko jihočeských zbohatlíků Prachatice. Léčbou štítné žlázy jsou známy lázně Volary. Český ráj je krajem nudistů. Zdejší adamité a evité chodí zde, jak je Pánbůh stvořil, oděni jen tu a tam, nedbajíce církevních pohrůžek z Mnichova Hradiště. Své centrum, památný to hrad, pojmenovali si nudisté českým názvem pro krásnou ženu: Kost." Zůstává dodnes tajemstvím, zda Jára Cimrman přispěl takto do příručky z pouhé neznalosti, či zda byl veden úmyslem rozložit poddůstojnický sbor a znemožnit mu případné operace na českém území.
 

Záskok
 

K mnoha smolným stránkám Cimrmanova života patřila i chudoba. V jeho divadelní kočující společnosti Lipany se projevila mimo jiné velkou fluktuací herců. Pokud šlo o odchod domluvený domluvený s dostatečným předstihem, dala se situace zvládnout. Došlo-li k němu s křikem a prásknutím dveřmi a často jen pár hodin před představením, prožil soubor i jeho principál horké chvíle. Takové zkušenosti stojí v pozadí hry Záskok. Milovníkům díla tohoto zneuznaného Čecha se dostává do rukou svědectví z této oblasti mistrova života, v níž se nejvíc naplnil jeho osud - z divadla.
 

Kde hrají v červnu