Se speciální obuví a termooblekem bychom se mohli procházet po povrchu známých nejchladnějších hvězd v kosmu. Samozřejmě pouze za předpokladu, že by nám nevadila jejich obrovská gravitace, která by nás rozmáčkla jako malinu.
Na čtrnácti nově objevených bývalých hvězdách, které astronomové pokládají za nejchladnější známá "slunce" v našem vesmíru, dosahuje teplota povrchu hodnot od 177 stupňů Celsia po 327 °C.
Tyto vyhaslé hvězdy, případně objekty, které nikdy život hvězdy nezahájily, bývají označovány za takzvané hnědé trpaslíky. Jsou tak chladné a tmavé, že je nezaznamenají ani nejdokonalejší optické teleskopy využívající odrazu viditelného světla.
Narazili na ně až odborníci provozující Spitzerův infračervený dalekohled. Ten chladné objekty našel ve vesmíru podobně jako hasič, který přes infrabrýle hledá teplá místa schovaná pod příkrovem hustého lesa.
S postupem času hvězdy chladnou natolik, že jsou studené podobně jako okolní planety, které je obíhají.
Tyto chladné objekty zůstávaly po dlouhou dobu skryté lidským zrakům. Nyní se pomalu vynořují před zraky Spitzerova teleskopu, ale také zařízení WISE, které skenuje vesmír v infračervených vlnových délkách. WISE obhlédne 40x větší část oblohy než Spitzer.
"WISE se dívá úplně všude, nechladnější hnědí trpaslíci najednou vyskakují všude okolo nás," uvedl Peter Eisenhard z laboratoří NASA.
"Možná najdeme i hnědého trpaslíka, který bude blíže než Proxima Centauri, Slunci vůbec nejbližší hvězda," dodal Eisenhard.
| Hnědý trpaslík je subhvězdný objekt, který nevyzařuje světlo a energii díky termonukleárním reakcím jako hvězdy hlavní posloupnosti, ale má vodivý povrch a jádro. V jádře sice probíhá syntéza deuteria, ale teplota a tlak nestačí na to, aby mohlo dojít k syntéze běžného lehkého vodíku. Vyzařuje rádiové a infračervené záření, někdy také viditelné světlo o velmi dlouhé vlnové délce, tj. červené světlo.
Hnědý trpaslík je vesmírné těleso, které vznikne buď vychladnutím bílého trpaslíka, nebo přímo z protohvězdy, která nemá dostatečnou hmotnost, aby v ní mohly probíhat veškeré termonukleární reakce. Hnědý trpaslík, který vznikne z protohvězdy, se považuje za přechod mezi planetou a hvězdou. Existence hnědých trpaslíků byla prokázána roku 1995, do té doby byly jen hypotetickými objekty. Dnes jich známe mnoho, velkým nalezištěm je hvězdokupa Plejády, skupina hvězd starých jen několik set milionů let. Vývoj těchto objektů je určen jeho počáteční hmotností, u hnědých trpaslíků méně než 0,08, proto nemůže dojít k zapálení vodíkových reakcí, které by pokryly energetické ztráty na povrchu, objekt se pak gravitačně hroutí do doby, než elektronová degenerace postoupí do vnitřních vrstev. Svrchní vrstvy, kterých se elektronová degenerace ještě nedotkla, stále gravitačně kontrahují, ale změny v poloměru jsou nepatrné, jakmile degenerace postoupí i do svrchních vrstev kontrakce se zcela zastaví. Pak ještě objekt září na úkor své vnitřní energie, jeho vnitřní i povrchová teplota klesá, až se z něj stane tmavý, nezářící objekt – černý trpaslík. Zdroj: wikipedia.cz |
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz