Opili se a šli vládnout. Příběhy alkoholiků, kteří změnili dějiny

Zdroj: oficiální zdroj

Někteří muži tvořili historii geniálními myšlenkami, jiní odvážnými činy. A další tím, že vypili spoustu alkoholu.

Alkohol je většinou zlý sluha, ale v dějinách se objevily i momenty, kdy byl dobrým pánem.

Jak se Nikita Chruščov propil k míru

Jugoslávie byla v době Studené války jedinou zemí, která se dostala zpod vlivu Sovětského svazu. Josip Broz Tito roku 1948 odmítl námluvy se Stalinem a rozhodl se, že jeho země bude hledat vlastní cestu k socialismu. Atmosféra mezi SSSR a Jugoslávií byla v letech 1948-1955 na bodu mrazu a nezabránila tomu ani Stalinova smrt v roce 1953. Několikrát hrozilo, že sovětští generálové vydají rozkaz a tanky s rudou vlajkou Jugoslávii okupují.

Jedním z mála politiků, kteří ještě věřili v mírové řešení, byl Nikita Chruščov. V květnu 1955 se vydal do Bělehradu, aby našel cestu k míru. Tito však v té době také hrozil zbraněmi a k návštěvě se stavěl víc než nepřátelsky. Zpočátku se zdálo, že sovětská návštěva skončí fiaskem, ale pak se dostaly ke slovu Chruščovovy jiné schopnosti. Konkrétně jeho (ne)schopnost pít. Na sovětské ambasádě v Bělehradu uspořádal legendární večírek.

Už během prvních hodin se mu podařilo opít nejen Tita, ale také sebe. Podle zdrženlivých svědectví těch, kdo byli o večírku ochotní mluvit, se oba politici většinu večera objímali (podle některých proto, aby se navzájem podpírali) a nad lahvemi vodky si zjevně padli do noty. Už 2. května podepsali světem zcela nečekanou mírovou dohodu, která v podstatě krizi ukončila.

Jak Selim II. v opilosti porazil Otomany

Vládce Otomanského Turecka, sultán Selim II. byl sice muslim, ale k zakázanému alkoholu měl přesto velmi blízko. Přezdívku Selim Opilec mu dali už jeho vrstevníci a kronikáři ji rozšířili po celém světě. Selima v životě zajímaly jen dvě věci: mít dostatečný přísun alkoholu a psaní poezie. Pochopitelně se věnoval poezii pijácké – ve svých velmi špatných básních téměř vždy popisoval, do jakých stavů božské rozkoše ho alkohol přivádí.

Nejvíc mu chutnalo víno z Kypru. Právě bohatství tohoto ostrova na víno přimělo Selima k tomu, že 27. června 1570 vyrazilo 350 lodí s 60 tisíci muži, aby se Kypru zmocnili. Vojáci zmasakrovali 20 tisíc civilistů a na ostrově docházelo k neuvěřitelným zvěrstvům. Zprávy o násilí na křesťanech daly dohromady i do té doby rozhádané evropské velmoci. Rychle vznikla koalice mezi Benátkami, Janovem, Papežským státem a Španělskem. Tato Svatá liga vyslala proti Selimově vojsku vlastní flotilu, které se podařilo Turky v námořní bitvě u Lepanta zcela rozdrtit.

Tato bitva se pokládá za konec turecké (a vůbec muslimské) nadvlády nad Středomořím. Kvůli vnitřním rozbrojům mezi členy Svaté ligy se však Turci na Kypru udrželi i dále, vlastně až do roku 1878. Selim II. sice kvůli svému vínu ztratil pro Turecko postavení velmoci, ale zase pro ně získal nejlepší vinice světa. A jak skončil sám sultán? Žil spokojeně až do roku 1574, kdy v opilosti uklouzl na mramorové podlaze a rozbil si při pádu hlavu.

Jak whisky pomoha vyhrát válku Severu proti Jihu

Generál Ulysses Grant měl pověst vynikajícího vojevůdce. A také notorického alkoholika. Ta první byla oprávněná – ale ta druhá také. Grant pil hodně, a to i na poměry Divokého západu. Dnes by ho asi každý lékař označil jako alkoholika. Jenže Grant trpěl velmi zvláštní formou alkoholismu: takovou, která z něj dělala lepšího vojáka.

Byl přesně tím vojákem, jakého Sever ve válce proti Jihu potřeboval. Rozhodně to nebyl žádný gentleman v bílých rukavičkách, ale muž, který klel, holdoval alkoholu a v opilosti se vrhal do bojů, které teoreticky neměl šanci vyhrát. Ale on je vyhrával. Jeho nápady se mohly jevit jako šílené, ale ve skutečnosti velmi dobře fungovaly. Grant totiž věděl, že je opilec a své opilecké stavy dokázal ovládat. Alkohol mu pomáhal získat odvahu pro odvážné kroky, jimiž dokázal bitvu za bitvou překvapovat své protivníky. Na rozdíl od ostatních velitelů netrpěl morálními zábranami ani výčitkami svědomí, že zabíjí vlastní krajany, kteří se od lněj iší jen jiným politickým pohledem. Grant místo zpytování svědomí pil. Podle některých svědectví dokázal vypít dvě láhve whisky na ex – a to současně. Ovládal totiž trik, kdy pil současně z obou láhví.

Grant měl samozřejmě i nepřátele. Například generál Henry Halleck si na něj stěžoval samotnému prezidentu Lincolnovi – Grant prý příliš pije a to narušuje jeho velitelské schopnosti. Prezident reagoval s britským humorem: řekl Halleckovi, ať zjistí, ajkou značku whisky Grant pije a pak ať jí objedná sud pro všechny ostatní generály…