SuperStar retro: alba účastníků první ČeskoSlovenské soutěže

V našem seriálu jsme se dostali k poslednímu dílu. Jak do hudební scény zasáhli účastníci ČSSS?

Po třech řadách českého hledání SuperStar přišel čas na změnu. V roce 2009 byl proto odstartován ambiciózní projekt Česko Slovenská Superstar, který umožnil společnou soutěž obyvatelům dvou zemí. Opět nás čekala přehlídka více či méně talentovaných jedinců, aby nakonec jednoznačně a s přehledem zvítězil Martin Chodúr. Zajímavých tváří ale bylo mezi finalisty více.

ČTĚTE TAKÉ:

SuperStar retro: jaká alba vydali účastníci první řady?

SuperStar retro: Druhá řada a cédéčka jejích účastníků

SuperStar retro: účastníci třetí řady a jejich cédéčka

Od soutěže uplynul více než rok, během nějž se hledali talenti i v jiných oblastech, než je zpěv (byť nakonec stejně zvítězila famózní zpěvačka). Finalisté SuperStar využili toho, že měli během Talentmanie relativní klid k tomu, aby vyplodili kvalitní debutová alba. Jak se jim to podařilo? Vezměme to odspoda.

Thomas Puskailer

Všestranný tanečník, herec, zpěvák, hudebník, model a kdo ví, co všechno ještě Thomas dělá. S debutovým albem si ale zatím dává načas. Na svém webu zatím zveřejnil několik skladeb z připravovaného cédéčka, které znějí jako nenáročný a příjemný pop-folk (s přesahem spíše k tomu popu). Podle Thomase by album mohlo vyjít už v prvním čtvrtletí roku 2011, takže milovníci thymolinových úsměvů se snad už brzy dočkají.

Nikoleta Balogová

Ani Nikoleta zatím žádné album nechystá, nebo o tom alespoň nemluví. V minulém roce se jen zúčastnila několika akcí svých kamarádů ze soutěže. Vidím to na naprosto nevyužitou šanci.

Paulína Ištvancová

Kontroverzní zpěvačka to v soutěži neměla jednoduché. Časté intervence jejího otce jí u veřejnosti dost ublížily a proto finále SuperStar dost brzy opustila. Myšlenky na kariéru zpěvačky se ale rozhodně nevzdala. Ostatně materiál na debutové album měla rozpracovaný ještě z doby před Superstar. Na jaře 2010 vše dotáhla do finiše a vzniklo album To som ja. Je vyloženě taneční, diskotékové, místy lehce šmrnclé jinými žánry jako je latina či hiphop. Má bohužel dvě vady. Písničky jsou trochu nezáživné a tuctové a rovněž Paulinin hlas není až tak originální a rozpoznatelný od jiných zpěvaček. Album neurazí, ale rozhodně ani nenadchne.

Markéta Konvičková

Markéta se do pěvecké kariéry obula opravdu s vervou, možná nejvýrazněji ze všech finalistů. Mezi prvními měla hotový svůj web, intenzivně budovala fanouškovskou základnu na Facebooku, vystupovala s výbornými muzikanty jako například s Tomášem Klusem a jako první vydala i vlastní album plné romantických písní - Na šňůře perel - a navíc přišla i s originální myšlenkou na předprodej dosud nevydaného alba. Ti, kdo si ho objednali ještě před datem vydání, získali CD včetně autogramu.

ČTĚTE TAKÉ:

Legendární neumětelové z Hvězdné pěchoty

Z hvězdného pěšáka je SUPERSTAR! Příběh Williama Hunga

Co se týká alba samotného, působí dost nedotaženě. Je vidět velký spěch, aby "Konvička" neupadla v zapomnění, ale popové skladby, jakkoli jsou pod nimi podepsáni schopní autoři typu Lešek Wronka či Petr Bende, zní jaksi zastarale. Člověk má pocit, že tohle už tu stokrát bylo a to je velká škoda, protože Markétin hlas je velmi dobrý a zajímavý a slušely by mu hezčí písně.

Opět se ukazuje, že souběžně s pěveckými soutěžemi by se ještě hodila soutěž Česko Slovensko hledá SuperSkladatele. Problém většiny Superstars (včetně Markéty) je v tom, že umějí zpívat, ale nemají žádný dobrý materiál. V soutěži zazáří, protože zpívají osvědčené hity kvalitních autorů, ale když dojde na lámání chleba a musejí zazpívat něco, co bylo složeno pro ně, výsledek je slabší – ne ovšem jejich vinou.

Leona Šenková

Korpulentní metalová dračice postupovala jinak. Nenechala nic náhodě a na svůj debut si pozvala lidi z doprovodné skupiny, se kterými si sedla už během Superstar, tedy s Jimim Cimbalou a Zoltánem Tóthem. Na desce hostuje i Richard Müller. Album je velmi živelné, ostře rockové jen s nepatrnými úkroky směrem k drsnějšímu popu. Leonin hlas je výrazný, emotivní, a jestli někdo během soutěže kritizoval přílišnou podobnost jejího hlasu s Věrou Špinarovou, tak na albu se nic takového nekoná – tam prostě zpívá Leona a basta.

A zpívá skvěle, s maximálním nasazením. Album Vzorná holka netrpí tím, co píšu v minulém odstavci u Markéty – je vidět, že když se chce, dají se najít skvělí autoři, kteří napíšou něco, co zní moderně a zajímavě. Pro mne osobně je to spolu s albem Martina Chodúra to nejlepší, co od účastníků Česko Slovenské Superstar vzešlo.

Ben Cristovao

Benovo debutové album je vlastně půlalbem. Vydal jej v létě s tím, že v zimě vyjde jakési pokračování. Definitely Different je ryze taneční album laděné do R'n'B, hiphopu a electra, Ben ho natočil v Kanadě a zvuk CDčka je opravdu světový. Bohužel na úkor Bena samotného. Ten se na desce doslova ztrácí, a i když zní album dobře, dá vám práci si všimnout, co vlastně zpívá on a co ta tuna vokalistů. Osobně jsem od Benova debutu čekal něco více intimnějšího ve smyslu osobní výpovědi.

Myslím, že i pravověrní Benovi fanoušci by uvítali, kdyby tím hlavním interpretem byl on a ne producent CDčka, jak se to stalo ve skladbě I'm a Dog, kde Ben jen tak přicmrndává. Je to velká škoda, protože na albu je slyšet ta absolutní profesionalita v kvalitě zvuku, jaká se u nás hned tak neslyší. Jenže výsledek je spíše reklamou na dobrého producenta a výborné studio, než na Bena Cristovao. A to je chyba.

Denis Lacho

Denis je předurčený ke zpívání romantických balad. Rockové vypalovačky mu příliš neslušely ani v soutěži, ale jako "nový Habera" by vůbec nemusel být špatný, pokud by tedy našel dobrého dodavatele skladeb. Debutové album zatím Denis nevydal, vyšel pouze singl, který je ale také velmi kvalitní a stejně jako v případě Leony Šenkové se na něm podíleli Zoli Tóth s Jimim Cimbalou. Skladba je, jak jsem naznačil, dost haberovská, ale v tom nejlepším smyslu slova. Pokud se bude držet romantických balad a bude mít za zády kvalitní autorský tým, mohl by Denis i do budoucna hodně bodovat.

Monika Bagárová

V soutěži skončila na pátém místě, ale s albem k fanouškům nikterak nespěchá. Na jejím oficiálním webu si lze poslechnout několik ukázek Moničina zpěvu. Když jsem slyšel první tři, byl jsem zklamaný, kam se poděla zpěvačka, která mě v Superstar tak zaujala. Znělo to tuctově, neoriginálně, umělohmotné cajdáky bez nápadu.

Naštěstí Monika zařadila i své jazzové záležitosti a to je úplně jiná káva. Jak tradiční klubový jazz, tak výrazně romský jazz, v obou polohách je Monika vynikající. Mladé publikum to asi příliš neocení, ale tohle je podle mě cesta, kterou by se Monika měla vydat. R'n'Bčkových kuňkalek zpívajících připitomělé fráze jsou tisíce, ale zajímavých mladých jazzwomanek je málo. Když si navíc Monika něco odžije, aby se jí prožitky dostaly do hlasu, myslím, že by ji mohla čekat zářná budoucnost.

Jan Bendig

Překvapuje mě, že ten, kdo měl v Superstar největší podporu pištících pubertálních fanynek, nakonec žádné album nevydal. Jan sice aktivně a často koncertuje, na webu je možné si poslechnout řadu skladeb, ale v "bendigshopu" na oficiálních stránkách jsou jen placky, hrnky, trička a samolepky. CD je prý v plánu, ale diskotéková ukázka na Janově webu mě příliš neoslovila. Navíc je v ní Honzův hlas prohnán různými "mršítky hlasu" a deformován ladícím systémem AutoTune, který kdysi proslavila Cher ve skladbě Believe – a to Bendig nemá zapotřebí, zpívá slušně. Tak snad se slečny, které do Jana investovaly nejednu SMS a nejednoho plyšáka, dočkají vytouženého alba.

Dominika Stará

Moje oblíbenkyně z této řady, která bez problémů a ve špičkové kvalitě vystřihla (v šestnácti letech) skladby od Lary Fabian či Mariky Gombitové, zatím debut nevydala a považuju to za skandál. Ale Dominika alespoň vystupuje se skupinou plnou špičkových muzikantů Replay band. A to dává naději, že její prvotina bude opravdu na úrovni. Přišlo mi, že Dominika si umí nasadit laťku a pod ni prostě nejde – a to je v téhle branži důležité. Sice to zpěvákovi vynese méně peněz, ale o to lepší bude mít pověst. Dominika také účinkuje v muzikálu TrikTrejsy. Tak snad ji při tom všem zbyde čas na návštěvu studia, protože na její debut jsem setsakra zvědavý.

Miroslav Šmajda

Na to, že jde o stříbrnou Superstar, jsem čekal, že Mirova prvotina žbluňkne hlasitěji, zvlášť když zvolil osvědčeného producenta Milana Cimfeho. Album Čo sa týka lásky ale přesně odpovídá tomu, jak Mira známe ze Superstar. To je prostě čistokrevná šmajdovina, trochu romantická, trochu kýčovitá, trochu bez soudnosti, ale upřímná a s nasazením. Jen ty jeho výlety do křiklavých výšek by měly skončit, vůbec mu nesedí a metalisti pochopili už v osmdesátých letech (Láďa Křížek až v devadesátých), že tudy cesta nevede.

Mně osobně se víc líbí v baladických skladbách a v jakémsi písničkářském rocku. Klidný kluk s kytarou, takový Šmajda je pro mě lepší než pobíhající po pódiu, rvoucí ze sebe košili a pištící jak skejťák dopadnuvší rozkrokem na zábradlí. Album to není špatné, možná jen zbytečně průměrné. Chtělo to více odvahy a osobitosti. Miro příliš často postupuje tak, že vezme to nejlepší z různých kapel a z různých zpěváků, smíchá to dohromady a zkusí to napodobit. A ono se ukáže, že to nefunguje. Na pódiu ani na albu.

Martin Chodúr

Na album vítěze se pochopitelně čekalo s největším očekáváním. Je až na jedinou výjimku autorské. Martin si sám složil hudbu i anglické texty a vše natočil ve stylu popu propojeného se swingem. Album Let's Celebrate ovšem není jazzové, spíš se obrací k Martinovým vzorům jako je Tom Jones nebo Michael Bublé. Pro staršího posluchače je album takřka bezchybné, tedy alespoň co do obsahu. Pokulhává ale forma. Zvuk je sice poplatný stylu, ale málo platné, i Tom Jones zní dnes tak, aby to bylo adekvátní jednadvacátému století.

Martin a jeho hudba by si zasloužili výrazné omlazení. A tím nemyslím, aby ze sebe dělal emo nebo opustil svůj oblíbený popswing; myslím hutnější, nadupanější zvuk, výraznější dynamiku skladeb, zkrátka něco, co tomu dá větší šmrnc. Protože jinak by pro mladé posluchače Martin byl usedlým a zoufale nemoderním strejdou. A ta muzika, kterou dělá, přitom může znít velmi moderně, což dokazují i výše zmiňovaní interpreti. Možná kdyby Chodúrovo album vzniklo ve studiu, kde natáčel Ben Cristovao, a přitom se na něm nic nezměnilo, bylo by to dokonalé.