SuperStar retro: Druhá řada a cédéčka jejích účastníků

Jakými hudebními perlami nás oblažili lidé, kteří se zúčastnili druhé řady českého hledání Superstar?

V minulém retročlánku jsme se podívali na alba, která vydali účastníci první řady talentové show Česko hledá Superstar. Když v roce 2005 začal druhý ročník, skeptici soutěžícím prorokovali naprostý nezájem veřejnosti a fakt, že žádný z nich nevydá CD, které by za něco stálo. Nezájem veřejnosti se rozhodně nekonal, fenomén jménem Vlasta Horváth nenechal nikoho klidným. Nu a na alba se podíváme teď. S odstupem více než pěti let se ukázalo, v kom potenciál je a v kom nikoli.

Alba soutěžících z první řady jsme si připoměli v článku SuperStar retro: jaká alba vydali účastníci první řady?

Nejhůře v Superstar dopadla Monika Šramlová, která vypadla v prvním kole, aniž by měla šanci předvést, co v ní je. Dnes se přitom věnuje hlasové pedagogice a v roce 2009 získala cenu Anděl. Vlastní CD ale nevydala, ocenění získala jako člen alternativního projektu Negative Face.

Zdroj: TV Nova

Spolu s Monikou Šramlovou opustila v prvním kole Superstar i Janika Kolářová. Ta byla překvapivě i mezi prvními lidmi "ze dvojky", kteří vydali vlastní album. Vyšlo v říjnu 2005 pod jednoduchým názvem Janika, a ačkoli singl It Don‘t Work Like That zněl velmi slibně, zbytek alba je až na jednu baladickou záležitost velmi slabý a stylově velmi roztříštěný – jako by producent nevěděl, co vlastně Janice sedne a sluší. Příslib do budoucna byl docela velký, Janika jej zatím ale nenaplnila.

Zdroj: TV Nova

Třetí vypadlicí ze Superstar byla Kristýna Peterková. Více lidí si nejspíš pamatuje, že byla policistkou, než kolik ji slyšelo zpívat. V listopadu 2005 vydala debut Dobrý náhody. Protože před Superstar zpívala s rockovými kapelami, dalo se čekat, že i album se ponese v tomto duchu. Trocha bigbítu v něm sice je, ale místy zachází zbytečně do popu. Občas hlasově přitvrdí, ale to zase zní příliš afektovaně. Myslím, že ani Kristýna se na svém prvním albu nenašla, a protože zatím další album nevydala, těžko říci, zda už svoji pravou polohu objevila.

Zdroj: TV Nova

Skončila na čtvrtém místě odzadu, ale ze všech účastníků druhé řady je o ní snad nejvíc slyšet. Míša Nosková, všemi bulváry vláčená, tloustnoucí a zase hubnoucí, v muzikálech úspěšně vystupující, DVD a knihu vydávající. A také spoluautorka svého alba Bez milosti z října 2005. Na něm Míša ukazuje svoji rockovou polohu, která je trochu jinde, než co posléze předvádí v muzikálech, obě polohy jsou ale velmi dobré. Album se nese v trochu podobné vlně jako tehdy módní Avril Lavigne, lehce rebelský rock pro mladé. Nosková popadla příležitost za pačesy a ze své účasti v Superstar vykřesala maximum. Nyní je čerstvou maminkou, ale pokud jí mateřské povinnosti dovolí, na její další album – bylo-li by laděné opět do rockova – bych byl zvědavý.

Zdroj: TV Nova

Filip Jankovič diváky zaujal zejména tím, že má větší talent pro tanec než pro zpěv. Dokázal to i na debutovém albu F8, které se neslo v duchu R'n'B, ale bohužel v tom nejpřeslazenějším slova smyslu – od hudby přes text až po styl zpěvu. CD bylo jednoznačně cílené na dospívající slečny, ale i v tomto směru lze udělat kvalitnější věci, což později dokázali po hudební stránce třeba Tokio Hotel (ať už si o jejich vlasech a make-upu myslíte cokoli). Pro mě osobně zůstává Filip nadále šikovným tanečníkem, který se omylem přimotal k mikrofonu, vyzkoušel si to a zase odtančil. Bude to tak pro nás oba lepší.

Zdroj: TV Nova

Klára Zaňková, sestra Veroniky z první řady, mi připravila hned tři překvapení. První překvapení bylo, když se ze zdánlivé ledové odtažité královny vyklubala fantastická zpěvačka. Druhé překvapení přišlo, když byla v pátém kole nečekaně vyřazena. No a třetí překvapení – Klára dosud nevydala vlastní CD (nebo to dobře utajila). Před časem přitom hovořila, že část své prvotiny už natočila. Klára pro mě byla jednou z nejslibnějších postav druhé řady, a tak i po těch letech doufám, že se přeci jen dočkám oficiálního debutu.

Každá řada Superstar má nějakou kontroverzní postavičku, kterou diváci buď milují, nebo nenávidí. Ve druhé řadě Superstar to byl Michael Foret, majitel vysokého chrapláku a uvolněné intonace, z níž porotce profesor Klezla lezl po zdi. Podobně jako Julián Záhorovský z první řady, i Michael se tak potýkal s negativními ohlasy, že jej to dokopalo ke studiu konzervatoře a ke tvrdé práci na svém zpěvu. První album z roku 2006 s názvem Forte je laděno do poprocku a nebylo až tak špatné, přesto ale nepřekročilo hranice průměrnosti. Překvapení přišlo až v roce 2009 s druhým Michaelovým albem Uvnitř, které je plně autorské a pohybuje se na rozmezí rocku a alternativy. Odklon od mainstreamu Michaelovi jednoznačně prospěl, stejně jako lehká inspirace Peterem Gabrielem či skupinou Pink Floyd. Pro mě je Michaelův vývoj velkým překvapením a patří mu můj obdiv.

Na pátém místě se umístila další postava, na kterou lidé nezapomenou. Lékař Ali Amiri přezdívaný Perský princ, hodně těžil ze svého exotického vzhledu. Jeho zpívaná čeština byla strašná, angličtina byla jen o trochu lepší, ve zpěvu byl slyšet někdy až rušivý orientální nádech – jenže to vše přebilo Aliho charisma. Dámy omdlévaly, ale ještě před upadnutím do bezvědomí stačily odesílat hlasovací SMSky. Bohužel, vše negativní se projevilo na Aliho albu A Piece Of My Heart (2005). Diabetici by jej neměli poslouchat, protože taková dávka cukru už je skoro k nepřežití. Zpěv je ale čistý a nejlépe zní v perských písních, kde autentické nástroje dobře podbarvují přirozenou Aliho barvu hlasu. Ve chvíli, kdy Ali není "evropsky znásilňován" (míněno hlasově) a přestane svůj hlas přiškrcovat, zní mnohem lépe. Možná že nakonec by Alimu nejvíce slušelo, kdyby se primárně věnoval etnické hudbě a zpřístupnil zdejším posluchačům trochu více z perské kultury.

Michal Hudček je majitelem bramborové superstáří medaile – a o co lépe tento majitel zichovského vibrata působil v soutěži, o to méně se mu podařilo debutové album z roku 2005. Jmenuje se Zvláštní zprávy, ale mnoho zvláštního na něm není. Naopak, je průměrné a Hudčeka, který sám sebe prezentoval jako rockera, sráží do hlubin totálního popu. Tuna patosu a k tomu velmi problematická angličtina, kdy špatnou výslovnost pozná i ten, kdo tomuto jazyku příliš nehoví. Z alba je slyšet, že Hudček by rád mezi rockery, ale skladby, které na něm jsou, ho do tohoto oboru nepustí. Pokud bude Michal chtít druhou šanci s dalším albem, měl by si za producenta vybrat echt rockera a ne Michala Davida, jehož síla je v úplně jiných žánrech.

A je tu třetí místo a s ním moje srdcovka. Gabriela Al Dhábba, z mého subjektivního pohledu to nejlepší, co dosud nabídly všechny tuzemské řady Superstar. Intonačně sice ne zcela bez problémů (ale koneckonců, taková Hana Hegerová si na rozevláté intonaci postavila živnost), ale její album Contra Factum z roku 2006 z producentské dílny Milana Cimfeho (stál i za alby Petra Bendeho) je doslova nadupané spoustou nápadů. Gabriela se ukázala jako nesmírně nápaditá autorka hudby a textů, vše je z její dílny a z materiálu, který na svůj debut použila, by jiní autoři vydali dvě rozmělněnější alba. A to je možná ten fakt, proč Gabrielino album prošumělo hudební scénou bez většího efektu – je tak přeplněné motivy a nápady, že to posluchač jednoduše nepobere. Možná bylo na místě trochu ubrat a album stylově více sjednotit. Čas ale nevrátíme, Gába se zpěvu už příliš nevěnuje, pro mě ale její album zůstává tím, které z mnoha stovek svých CD poslouchám skoro nejčastěji.

Padlo tu jméno Petr Bende. Ten skončil v Superstar stříbrný. A jako první z finalistů druhé řady vydal dvě alba. V listopadu 2006 vyšlo album "pb" a už na něm Petr dokázal, že ví, co chce, že umí skládat a že si umí vybrat producenta. Stejně jako v případě Al Dhábby, i zde měl hlavní slovo Milan Cimfe ze studia Sono a na zvuku desky je to setsakra znát. V pseudolidovce Nad horú svítá je možná až příliš mnoho smyčcového patosu, ale celkový dojem je příjemný. Jako debut je album pb vyzrálé a přesvědčivé. V podobném duchu proto ladil i své druhé album z roku 2006 Život ve vteřinách. Producent zůstal, autor a zpěvák ještě o něco více dozrál a deska patří opět k tomu nejlepšímu, co ze Superstar vzešlo. Jestli mají Petrovy desky nějakou slabinu, pak snad jedině texty. Ne vždy jsou povedené, zejména ty z Petrova pera.

A jsme u vítěze. Vlasta Horváth druhou řadu Superstar vyhrál zejména kvůli svému charismatu a čisté a upřímné duši. Řekněme si to na rovinu, on není až tak úžasný zpěvák, jak úžasný je člověk. Jeho debut Místo zázraků byl po všech stránkách průměrný. Neurazil, nenadchnul. Na desce si zahrál se svojí kapelou, většina písní byla z jeho dílny, ale když už nejste jen nějaký amatér z fesťáků, ale vítěz celostátní soutěže, tak jsou na vás kladena větší očekávání. Ta Vlastík nenaplnil a možná i proto o něm až na několik zmínek v bulváru postupně přestalo být slyšet. V roce 2006 se pokusil znovu prorazit s albem Do peří nefoukej. Opět vsadil na zpěvný rock, zvukově je na tom druhé album lépe, žádný vývoj se ale nestal u Vlasty coby zpěváka a nepodal nijak překvapivý výkon. Album je ale rozhodně o úroveň výše než jeho prvotina. Vlasta neskrývá, že leccos si na druhém albu představoval jinak a že některé jeho nápady zkrouhnul producent, proto si připravuje materiál na třetí album a doufá, že tentokrát to bude konečně absolutně čistá horváthovina. Pokud mu to nevyjde, obávám se, že další šanci od diváků už nedostane a definitivně upadne v zapomnění. Což by byla škoda.

..: Vše o Česko Slovenské Superstar najdete na www.superstar.tv