Nejúspěšnější česká chovatelka koček ví, jak na to

Paní Jitka Chludilová patří mezi nejúspěšnější české chovatele koček. Podívejte se, jak svého úspěchu dosáhla.

Žije v Hradci nad Svitavou a její kočky patří mezi nejkrásnějším v celé naší zemi. Zeptali jsme se jí, jak je možné, že v tvrdé konkurenci dokázala uspět.

Jak dlouho se věnujete chovu koček?
Ušlechtilé kočky chovám od roku 1987, kdy jsem si přivezla svou první modrou perskou kočku Livii z Manin od paní Jaroslavy Janíkové z Prahy. O kočky pastelových barev jsem se vždycky zajímala nejvíce, a to i po roce 1999, kdy se narodila i má první exotická koťátka (krátkosrsté perské kočky).

Můžete se pochlubit úspěchy koček z Vašeho chovu?
Odchovala jsem 40 vrhů, tedy přibližně 120 koťat. Z mé chovatelské stanice pocházejí desítky zvířat s mnoha tituly na výstavách i s výborným uplatněním v chovu, ale také mnoho koťátek, jejichž rodokmen skončil v šuplíku a stala se báječnými lidskými společníky. Nejvyšší ocenění měla moje červeně mramorovaná peršanka Jasmína Pause Ynobe CZ, která dokonce získala titul EC (evropská grandinteršampionka) už ve věku 21 měsíců. Tato kočka navíc 20krát zvítězila v soutěži o nejhezčí barvu srsti a v roce 1995 se stala nejlepší perskou kočkou v České republice. Jednalo se o matku dalších šampionek, takže za své odchovy dosáhla nejvyššího chovatelského titulu DM (distinguished married) – zasloužilá matka.

Kolik máte v současnosti koček a čím je krmíte?
V současné době mám 8 koček, z toho 7 bytových různého věku. A venkovního kocoura Karla, který kdysi v zuboženém stavu sám přišel. A přestože dnes je Karel blahobytně vypadající šestikilový kastrovaný kocour, tak pilně chytá myšky – občas některou slupne, ale většinou nám je nosí, aby se pochlubil svými úlovky. Všechny své kočky dlouhodobě krmím granulemi, střídám různé příchutě a na zpestření jim dávám oblíbené pamlsky. Moje kočky pěkně vypadají, jsou spokojené, krmení jim chutná, dobře jej tráví
a jejich trus příliš nezapáchá.

Proč kočkám nevaříte? Dáváte jim na přilepšení např. kuřecí prsa, libovou šunku atp.?
V současnosti je vaření kočkám úplný nesmysl. Prostě zbytečná ztráta času s nákupem surovin, přípravou i samotným tvořením. Výsledkem je předražená nevyvážená dávka,
o kterou kočka většinou nemá zájem. Průmyslově vyráběná krmiva jsou v tak široké nabídce, že si každý majitel může vybrat podle své peněženky i chutí své kočky. Ale musím přiznat, že mlsání šunčičky je náš starý domácí zvyk při výjimečných příležitostech.

Na internetu jsou v diskusích popisovány zaručené domácí recepty. Jaký je nejhorší možný recept pro kočku?
Zatím mě nejvíc pobavil recept obsahující mléko nebo teplou smetanu. To, že kočky potřebují mléko, je asi stejný nesmysl, jakože si ježci domů nosí na bodlinkách jablíčka. Kočky mají chuť mléka v oblibě, ale po vypití kravského mléka bude majitel za chvíli litovat. Složení kravského mléka odpovídá požadavkům telete, ne kočky. Kravské mléko obsahuje vysoké množství laktózy, kterou kočky špatně tráví, takže u nich vyvolává průjem a ztrátu tekutin.

Pozorujete velké změny v trendech výživy koček?
Koncem 80. let, tedy v počátcích mého chovatelství, se průmyslově vyráběné krmení pro kočky u nás koupit nedalo. Po roce 1989 se pomalu začala zlepšovat nabídka chovatelských potřeb, na náš trh pronikaly mnohé značky krmení a řada z nich časem zase zmizela.

Jak často je třeba kočky krmit?
To je individuální záležitost. Záleží na stáří koček, jejich počtu, souladu ve skupině, velikosti obývaného prostoru, druhu potravy a zvycích zvířat i majitele. Frekvence krmení se odvíjí od věku a stavu strávníků – jestli jde o koťata, matky nebo rekonvalescenty. Přístup ke granulím nechávám kočkám po celý den, samozřejmě s dostatečnou zásobou pitné vody. To je výhodou ve větším kolektivu, kde jsou třeba některé kočky méně průbojné, takže se u misek nerady tlačí. Při krmení většího množství koček konzervami a kapsičkami je třeba dohlédnout, aby měla každá číča klid a čas spořádat svoji porci. Protože ani u koček konkurence nikdy nespí.

Mají kočky radši granule, konzervy nebo kapsičky? Jak se má složit jídelníček?
Podle mě asi spíš záleží na zvycích kočky a možnostech člověka, protože granule, konzervy
i kapsičky jsou plnohodnotné. Pro zažívací aparát tedy nehraje roli, jestli ráno dostane kočka kapsičku a přes den si zakousne pár granulí. Zažívání koček potřebuje čas, aby se mikroflóra dané potravě přizpůsobila. Vysloveně špatné však je střídání vařené stravy s průmyslově připravovaným krmivem, potom může mít kočka průjem. Podobně nevhodná je kombinace odlišných značek granulí a konzerv. Krmím granulemi, protože je to při větším počtu koček rychlejší a snazší při udržování pořádku a čistoty. Nicméně z pohledu koček je preference jednoznačná ve prospěch vlhkého krmiva. I z pohledu přizpůsobení se přirozeným požadavkům koček se doporučuje, aby kočka dostávala převážnou většinu denní krmné dávky 2x denně ve vlhké formě. K tomu může mít v misce nasypané granule, aby si mohla „uzobnout“, kdykoliv dostane chuť. Stále dostupná voda je samozřejmostí.

Co radíte majitelům koček?
Od počátků mého chovatelství jsem se snažila působit jako osvětový pracovník a zdůrazňovat, že kočka není pastí na myši, hračkou ani dekorací na polštář. Je to živé zvíře se svými potřebami, za které odpovídá právě člověk. Pouto chovatel-majitel u mě nekončilo s odchodem koťátka. Dodnes jsem s mnohými majiteli svých koťat v kontaktu. Kočky by měly mít zodpovědného pána či majitele, který se o ně postará celý jejich život. Podporuji kastrace koček, aby ty nechtěné nemusely končit na ulici nebo v útulku. V oblasti výživy stále dokola vyvracím mylné představy, že kočky žerou zbytky a pijí mléko. Těm zodpovědným majitelům doporučuji pořídit si koček víc, aby nebyly doma samy.

Co si myslíte o zastáncích přirozené stravy divokých koček?
Proti šetřílkům a lidovým moudrostem typu „ať si kočka jídlo sama uloví“ mám hodně argumentů. Opačný extrém je uznávání jen toho nejdražšího krmiva. Zvolila jsem si rozumný kompromis – rozumnou kvalitu za rozumnou cenu, běžně dostupnou pro obyčejného milovníka koček v klasické obchodní síti v různých baleních. Na krmivu Whiskas jsem odchovala většinu svých koťat a předávala jsem je s ním do rukou nových majitelů. Pokud vím, tak kočky z mého chovu byly výstavně úspěšné, plodné a v mnoha domácnostech léta spokojeně žijí ještě v úctyhodném věku.

Pozorujete, že průmyslově vyráběné krmivo prodlužuje kočkám život?
Jsem ráda, že mohu svým kočkám dopřát dlouhý a šťastný život. Moje kočky jsou díky kvalitnímu, průmyslově vyráběnému krmivu v dobré zdravotní kondici i ve vysokém věku. Doma mám tříbarevnou perskou Pausínu, které bude už 17 let. Taky 12letou krémovou exotku Wanilku, osmiletou tříbarevnou exotku Belu a sedmiletou krémově bílou peršanku Kinu. Všechny dámy mají tituly ICH (interšampion) a jsou to koťata z mého chovu. A ty co nás už věkem opustily? Ty se s námi rozloučily ve svých 16, 13, 14 a 12 letech.

Mají kočky „důchodkyně“ šanci na úspěch ve výstavní soutěži?
Naposledy jsem byla s tříbarevnou peršankou na mezinárodní výstavě vloni v Olomouci.
A moje Pausínka (ICH Irisa Pause Ynobe CZ) se tam ve svých skoro 16 letech, ve výborné výstavní kondici, stala nejlepší veteránkou výstavy! A zeptejte se mě, co baštila celý život!

Proč už koťata nenabízíte novým zájemcům?
Jsem něco jako chovatel v důchodu, takže už dva roky aktivně nechovám a nevystavuji. Mám za sebou dlouhou a úspěšnou výstavní kariéru mnoha mých koček a odchovů, plné kufry kokard a cen z výstav na půdě. Zůstaly mi hezké vzpomínky, známí a přátelé, které jsem za ta léta mezi milovníky zvířat potkala a radost z mých spokojených koček.