Vesmírné domy nebudou mít podlahu ani strop

„Prodám byt. 70 metrů kubických, výhled na jižní pól Měsíce, možnost spečením lunárního prachu přistavit další dvě místnosti. Prohlídky po dohodě pomocí holografického přenosu.“

Inzerát ze scifi filmu? Nenechte se mýlit. Vesmírná architektura dnes jede na plné obrátky.
 

Existuje řada velmi reálných návrhů staveb ve vesmíru, standardy definující například šířku průlezů pro astronauty, i vesmírná univerzita ve Štrasburku vzdělávající budoucí architekty pro jiné planety. A Češi v tomto oboru nejsou pozadu.

Jedním z lektorů štrasburské univerzity je dvaatřicetiletý český architekt Ondřej Doule: „Přednáším architekturu v extrémním prostředí neboli architekturu ve vesmíru jakožto jeden velký celek a snažím se ji propojit s extrémními prostředími na Zemi.“

Ondřej Doule není jediným Čechem zabývajícím se futuristickou architekturou. Štrasburskou univerzitu absolvoval i Tomáš Rousek, který teď spolupracuje s NASA a navrhuje vesmírná obydlí. „Já jsem vyrůstal na Jižným městě, což je svým způsobem architektonický a urbanistický experiment,“ říká Tomáš Rousek a s úsměvem dodává: „Člověk má pak chuť tu realitu sám přetvářet. To je zajímavé, že Jižní město je docela velká líheň architektů a v kanceláři, kde  teď pracujeme, jsme čtyři lidi z Jižního města.“

Češi už navrhli základnu na jižním pólu Měsíce

Tomáš s Ondřejem se dali dohromady se švédskou architektkou Katarinou Eriksson a společně navrhli základnu na jižním pólu Měsíce. Jejich stavba by vznikla velmi svérázným způsobem. Stavební materiál by upekli přímo na místě z měsíčního prachu.

„Skutečně stačí sebrat ten ergolit, který se tu nachází na zemi. Pomocí robota shrnout tento prášek na hromadu a během jeho ukládání ho zahřívat mikrovlnami,“ popisuje návrh architekt Rousek. Katarina Eriksson ho doplňuje: „Když to projde mikrovlnami, podobně jako pečete v běžné kuchyni v mikrovlnce, materiál se speče.“ Podle třetího tvůrce, Ondřeje Douleho, má navíc měsíční prach tu výhodu, že obsahuje velké množství železa: „Pečení díky tomu probíhá výrazně rychleji. Výhodou také je, že na Měsíci je téměř vakuum, není tam atmosféra, takže klimatickými vlivy nemůže docházet ke korozi na povrchu.“

Návrh tří mladých architektů by umožnil postavit dvakrát větší moduly, než byly předchozí, které tam NASA posílala. Přitom by je mohli vyslat nahoru stejnou raketou, se stejnými náklady jako předchozí generace. „Než by se to zkusilo na Měsíci, museli bychom to samozřejmě otestovat na Zemi. Ale to jsme zatím neudělali,“ dodává Katarina Eriksson.

U základen to nekončí

Nejprve takovéto vesmírné základny pro vědce, pak stanice pro těžební firmy a hotely pro turisty a nakonec domy pro běžné bydlení. V takové posloupnosti zřejmě bude pokračovat naše invaze do vesmíru. Do míst, která člověk hodlá pořádně zužitkovat.

„Ruská kosmická agentura má v plánu mít v roce 2032 v provozu těžební stanici na Měsíci,“ představuje vesmírnou budoucnost Ondřej Doule a vysvětluje ruský těžební záměr: „Měsíční prach obsahuje helium 3 a to je strašně vzácná látka, která se na Zemi vyskytuje pouze ve stopovém množství a byla by velice dobře využitelná pro jadernou fúzi. Což je opět způsob výroby energie. Velmi efektivní, bez jaderného odpadu.“

Už koncem tohoto roku by kromě vědců a těžařů měli do vesmírů více proniknout i bohatí turisté. Na oběžnou dráhu Země bude totiž nejspíše vypuštěn první orbitální hotel.
Žádný strop ani zem. Nepřemýšlíte nad podlahovou krytinou ani nad lustrem. Orbitální hotely díky stavu beztíže otevírají architektům možnosti nezvyklých návrhů. „Celý obvod toho obydlí je jedna velká stěna, která může mít různé funkce,“  říká architekt Doule. „Vy se pohybujete v prostředí, které není vůbec svázáno těmi karteziánskými třemi směry po osách X, Y, Z. Není nahoře, není dole. Když to takhle popisuju, zní to trošku jako chaos.“

Pokud se podaří architektům všechno ideálně skloubit, přichystají vesmírným turistům prostředí pro nezapomenutelné zážitky. Z hotelu totiž uvidí několik západů a východů Slunce za den a současně každý oběh Země prolétnou po jiné trajektorii. To znamená s jiným výhledem na oceány, kontinent, na naši planetu v noci i ve dne. A navíc je podle Ondřeje Douleho čeká blahodárný spánek: „Někteří z těch kosmických turistů, kteří měli šanci pobývat na mezinárodní kosmické stanici, říkali, že se nikdy tak skvěle nevyspali za celý život. Že je nic netlačilo a že to byl opravdu spánek, který nezažili od dětství.“

Po oběžné dráze Země přijde na řadu obývání jižního pólu Měsíce, Marsu nebo možná jiné planety, kterou vědci mezitím objeví. Už teď vesmír zaměstnává zhruba milion lidí a jednou v něm bude pracovat a žít a bydlet možná víc lidí než na Zemi. „Tohle by bylo hodně smutné, kdyby k tomu nedošlo,“ je přesvědčený architekt z jižního města Rousek. „To je podle mě jediná reálná šance, jak přežít další miliony let v našem solárním systému a v naší galaxii, že se lidstvo bude posouvat dál.“