V Jihlavě můžete umazávat trestné body z řidičáku

Za dvacet let, co mám řidičák, jsem už sice najezdil stovky tisíc kilometrů a body ještě žádné nemám, když ale usedám za volant zkušební autoškolové fabie, přece jen jsem trochu nervózní. Čeká mě zkušební jízda na polygonu, kde si řidiči mohou jednou za rok odmazat tři trestné body.

Pro začátek prý něco lehčího – začíná se na kluzné desce, kde se učí správně reagovat na nenadálé překážky. Prostě vjedete na mokrou plochu a přede vámi nečekaně vystřelí do výšky gejzír vody. Naučit se to nedá, voda vyletí pokaždé odjinud. Zkušený lektor mě varuje, pokud pojedu rychleji, než pětatřicítkou, nemám šanci zareagovat. Stačí pár vteřin a musím souhlasit. První gejzír zvládám, do druhého ale najíždím přímo čelem. „Nesmíte prudce brzdit a chce to rychlejší reakci rukou,“ dozvídám se. Druhý pokus už je úspěšný a tak se přesouváme dál.

Čeká mě devadesátistupňová zatáčka do kopce skrápěná vodou. „Jak přidáte moc, jdete do smyku,“ varuje mě lektor a sám hned předvádí, jak takový smyk vypadá. Auto mě tlačí do sedačky tak, že div nevypadnu ze dveří. Naštěstí je dobře zabouchnuto. Po lektorovi jedu já a o poznání opatrněji. Projedu bez potíží a mířím na další stanoviště.

Tím je aquaplaningová vana. „Musíte se rozjet a vlítnout do toho,“ slyším, jenomže když do „vany“ vjedu, lektorovi se asi zdá, že jedu stejně moc pomalu a přidá mi plyn. Zapomněl jsem, že jedu ve vozidle autoškoly, kde má pedály i spolujezdec. To, že mi najednou pedál zmizel z pod nohy mě zmátlo natolik, že se jen držím volantu a čekám, kdy budeme na konci vany.

Poslední stanoviště mi připomíná jízdu zručnosti. Trefit se mezi kužely, rychlá otočka a slalom zvládám napoprvé a dokonce i bez sraženého kuželu. Krátká zkouška polygonu končí. Tři body jsem si sice neodmazal a zatím to naštěstí ani nepotřebuji, přesto odjíždím s pocitem, že to stálo za to. Nové zkušenosti se totiž mohou hodit vždycky.