Sobibor - místo, kde zemřelo čtvrt milionu lidí

Soud v bavorském Mnichově se chystá vynést verdikt nad Johnem Demjanjukem, obviněným z toho, že vodil Židy do plynu jako dozorce v nacistickém vyhlazovacím táboře Sobibor. Na tomto místě nacisté zabili na čtvrt milionu lidí.

Vyhlazovací tábor v Sobiboru, podle žaloby pracoviště Johna Demjanjuka, leželo východně od Varšavy - nacisté ho dali postavit na začátku března roku 1942. Popisují ho servery jewishgen.org a koncentracni-tabory.cz.

Tábor, na jehož místě je nyní malý památník, měl rozlohu pouhých 400 krát 600 metrů. Prostor byl rozdělen na tři části - administrativní část (Tábor I), kde byla železniční rampa a ubytovny pro Němce a Ukrajince, přijímací část (Tábor II), kde se deportovaní museli svléknout, nechat si ostříhat vlasy a odevzdat cenné předměty. Ve třetí - vyhlazovací - části (Tábor III) byly plynové komory, hromadné hroby a ubytovny.

Personál tábora tvořily tři desítky Němců, stovka Ukrajinců vyškolených pro práci dozorců a další stovky zajatců, kteří dělali pomocné práce. Někteří zajatci byli nasazeni na uklízení vagónů a při svlékání příchozích Židů. Na odstraňování mrtvých z komor a jejich pohřbívání pracovalo 200 až 300 vězňů. Jako zvláštní tým působili "zubaři", kteří mrtvým vytrhávali z úst zlaté zuby.
V pracovních skupinách byla téměř denně prováděna selekce a slabí či nemocní byli posíláni do plynu. Na jejich místo přicházeli zdraví a silní z nového transportu.

Po příjezdu transportu do tábora personál deportovaným lidem sdělil, že přijeli do přestupního tábora, v němž musí projít dezinfekcí před tím, než budou odvezeni do pracovního tábora. Veškeré své věci museli odložit a nazí byli natlačeni do "sprch".
Právě na jejich odvedení do plynových komor se podle žaloby podílel Demjanjuk. Pro nemocné a neschopné samostatného pochodu byla až k plynovým komorám prodloužena železnice. Vlak zároveň přivezl mrtvé, kteří nepřežili transport, aby mohli být na místě pohřbeni.

Plynové komory

Tři plynové komory měly každá rozlohu asi 16 metrů čtverečních a kapacitu 160 až 180 lidí. Později byly rozšířeny – ke třem komorám byly přistavěny ještě tři nové. Kapacita se tím zvýšila na 1200 lidí, kteří mohli být usmrceni najednou. Vstupovalo se do nich z prostranství před budovou, ale každá měla ještě jeden východ, jímž byla vytahována mrtvá těla. Když 12. února 1943 navštívil tábor velitel SS a šéf gestapa Heinrich Himmler, pozoroval bez hnutí brvy na vlastní oči postup zavraždění transportu židovských dívek.

Na začátku července rozhodl Himmler o změně tábora z vyhlazovacího na koncentrační, v němž bude továrna na munici.
V říjnu stejného roku propukla v Sobiboru vzpoura. Vzbouřenci zabili 12 Němců, mezi nimi velitele tábora Franze Reichsleitnera a několik Ukrajinců. Na 300 vězňů uprchlo, ale většina z nich byla zabita na útěku nebo nepřežila přechod přes minové pole, kterým byl tábor obehnán.

Po vzpouře Němci tábor zrušili a zřídili na jeho území zemědělský statek, podobně jako v Treblince. Do tábora v Sobiboru byli deportováni Židé z mnoha zemí Evropy, také z Čech a Moravy. Celkem tam bylo zavražděno na 250 000 lidí. Jedenáct důstojníků SS, kteří v táboře pracovali, bylo po válce obviněno a mezi zářím 1965 a prosincem 1966 stanuli před soudem v Hagenu. Nejvyšší trest - doživotí - dostal Franz Stangl. Další rozsudek, který má původ v hrůzách Sobiboru, padne v nejbližších dnech, možná hodinách. Bude to verdikt o vině, či nevině Johna Demjanjuka. Případně o jeho trestu.