Blata Motard 125 BXM: Celá česká

V drtivé převaze čínských, korejských a japonských motocyklů pomrkává česká firma Blata. Ale nemá se za co stydět. Naopak.

Mnoho opravdu českého se v oboru motocyklů už dnes nevyrábí. Z povědomí na světovém motocyklovém trhu jsme ale nezmizeli i díky výrobci těch nejmenších vozidel se spalovacími motory – firmě Blata z Blanska.

Pavel Blata a značka Blata

Znáte značku Blata? Podstatná část její výroby jde už tradičně na export, a tak se v u nás tichosti přehlíží, že byla již před mnoha lety naším největším výrobcem jednostopých motorových vozidel co do počtu vyráběných kusů (například už v roce 1995 vykázala roční produkci 2200 minibiků a miniskútrů – motorových koloběžek.

V současnosti fungují zastoupení značky Blata v sedmnácti státech na čtyřech kontinentech, a proto jsou v mnoha státech světa známé závodní minimotocykly Blata - je to celá řada modelů od motorčičky na hraní po opravdu závodní kousky minibike o výkonu až 11,5 kW. Zažitá už je také miničtyřkolka vlastní konstrukce a pochopitelně ve velkých sériích už léta vyráběné motorové koloběžky Blatino.

Ke všem jmenovaným mini nyní od roku 2009 přibyly dvě verze moderních, sportovně střižených stopětadvacítek. Po závodních minimotocyklech, které jsou známým sportovním a volnočasovým úletem a po koloběžkách, nabízených jako hračka, vozítko pro volný čas nebo naopak i jako seriózní dopravní prostředek na krátké vzdálenosti tu tedy konečně máme opravdické motorky.

Pavel Blata, který byl už v sedmdesátých letech závodním jezdcem továrního týmu Povážských strojíren, si tak postupně plní své sny. Už někdy před osmi lety prohlásil, že jeho trendem je především export, u nás že prodá jen malý zlomek své výroby. Jaký je ale důvod toho, že je značka Blata u nás tak málo známá, málo rozšířená? Je to proto, že kvalitnější zboží vždy bylo, je a bude dražší a u nás se většina zájemců především o nízkoobsahové stroje dříve klonila spíš k rizikem provázené láci než k jistotě kvality.

Je jisté, že výslednou cenou motocyklů se nemůže značka Blata proti levné asijské konkurenci postavit, díky kvalitě se mu ale v segmentu stopětadvacítek naopak podařilo zaujmout na trhu důstojné postavení po boku věhlasných značek. Důvod je prostý. Čínské firmy vyrábějí kvanta levných vozidel pro domácí trh, opravny jsou tam dnes v každé ulici i v každé vsi a cena práce je v Číně velmi nízká. Ve vyspělých zemích ale zdaleka není tak výhodné ušetřit při nákupu, když pak následují vysoké výdaje za drahou práci při častých opravách, spojené navíc s nezanedbatelnými ztrátami cenného času.

Zobrazit všechny fotky (11)

Po počátečním nadšení z možnosti nákupu levných motocyklů se tedy nyní opět zájemci o motocykly poohlížejí po tom, co s jistotou funguje. Ne každý má náladu zpočátku ušetřit, a pak vozit motorku na vleku do servisu. Nakonec ani prodejci motocyklů nemají zájem zabývat se záručními opravami, a proto se mnohem víc otevírá trh pro výrobce kvalitních produktů.

Dobré jméno

Nové stopětadvacítky Blata Motard 125 BXM a Enduro 125 BXE, uvedené do sériové výroby v roce 2009, se tak objevily v době, kdy mají velkou naději na komerční úspěch i přes obecný přebytek motocyklů na trhu. Důvodem je jejich precizní zpracování, doprovázené opravdu novým, neotřelým designem. Jeho tvůrcem spolu se základním návrhem konstrukce podvozku motocyklu je Stanislav Hanuš, strojař a designér, žák slavného designéra Václava Krále. Získal ocenění už v roce 2003 návrhem minibike Blata Origami B1 a v roce 2007 ocenění Vynikající design DC ČR právě za návrh motocyklu Blata 125.

I pro dobré jméno značky se u nás stále rozšiřuje síť prodejců značky Blata, známým pražským zázemím této značky je i jedna z prvních porevolučních pražských prodejen motocyklů, SA Moto v Bubenči, odkud jsme měli motocykl Motard 125 BXM k testu zapůjčený.

Zdroj: Jan Čech

Blata Motard 125 BXM snášel při testu bez odmlouvání jakkoli drsné zacházení, limity se týkaly jen výkonu motoru. Je velmi dobře fungujícím motocyklem, doplněným snad všemi moderními prvky, na jaké si vzpomenete – kromě vstřikování paliva. Právě tím se ale díky karburátoru stává navíc vhodným objektem pro úpravy – zvyšování výkonu, což se takto zvládne i v běžné dílně, a to je často pro mnohé ladiče zejména u této obsahové kategorie velmi žádoucí.

Jednoduché ovládání podporuje pod plastovou nádrží palivový kohout řízený podtlakem v sání, dále automatický sytič, a také světlomet, který se sám rozsvítí po nastartování motoru, takže obsluha motocyklu je tak nenáročná, jak dnešní doba diktuje.
Motor není laděn do sportovna, nemá žádnou zřetelnou špičku, běží poměrně rovnoměrně v celém rozsahu otáček. K mírné akceleraci využitelný výkon se dostavuje nad třemi tisíci otáček, což je u této kubatury obvyklé a zhruba do šesti tisíc otáček se motor točí zlehka a určitě i při velmi mírné spotřebě. Také ždímání výkonu až v oblasti nad deseti tisíci otáček si motor dává líbit bez odmlouvání, ale ambice na sportovnější průběh výkonu jsou evidentně sráženy povinnými úpravami, kterými se motor podřizuje ekologickým limitům.

Zdroj: Jan Čech

Přes různé excesy při testu přitom bylo možné odhadnout průměrnou spotřebu jen těsně nad třemi litry, což je velmi pozitivní. Vyvážení motoru je dobré, mírné vibrace se projevují nejvíc při velmi nízkých, a pak až při extrémně vysokých otáčkách, v nejpoužívanějším rozsahu jsou maximálně potlačeny. Startování je pouze elektrickým spouštěčem a dobře fungovalo i při teplotách pod bodem mrazu.

Velmi podstatným rozdílem proti levným motocyklům této kategorie je podvozek, který je bohatě dimenzován i pro mnohem vyšší výkon motoru. Platí to o rámu, brzdách i o odpružení. Silnou, centrálně odpruženou hliníkovou kyvnou vidlici bych si dovolil bez uzardění použít i na třistapadesátku. Proto se šasi nekroutí, a také jeho životnost bude jistě zcela bezproblémová.

Odpružení je tvrdší, jak se dá očekávat u sportovně zaměřeného a lehkého motocyklu, který přitom také musí uvézt dvě osoby – tedy náklad o váze jeden a půl násobku toho, co motocykl sám váží. Takže žádná pohovka, zato má jezdec dobrý přehled o tom, jak je na tom přilnavost kol k podkladu. Podvozek je tedy evidentně stavěný pro sportovní vyžití a na cestování spíš pro jízdu po kvalitních silnicích, což koresponduje se strategií značky – výrobou především pro export. U provedení Enduro bych se ale přece jen přimlouval za přední vidlici měkčí a s větším zdvihem.
Poutavý design motocyklu je doplněn elektronickou palubní deskou, širokými řídítky s kvalitními ovládacími prvky italské výroby, protiskluzovým potahem sedla a moderními zdroji světla z LED diod: drobnými blikači a zadním a předním parkovacím světlem.