TEST Suzuki Kizashi: fast lap

Když mezi chlapama řeknete, že máte auto Suzuki, asi moc ovací nesklidíte. Možná byste jim ale měli říct, že to je Kizashi.

Víte, Suzuki je dost podceňovaná značka. Vždyť to, co se tady v Čechách prodává je celkem zajímavá nabídka. Podívejte:

Minaturní Alto jede jako z praku a stojí bez dvou korun jako chleba. Splash má víc prostoru a ani taky není podvozek špatný. Trumfuje ho však nový Swift, který jede jako motokára a fantasticky i vypadá. Možná se budete smát SX4, ale čtyřkolka za tyhle peníze, lehoučká, jednoduchá, co jezdí stejně perfektně na suchu jako na totální ledovce (testovali jsme sourozence s logem Fiat), ta prostě nikde jinde není. Chcete něco podobného, ale víc do terénu? Co Jimny? Smějete se? Pak se podívejte, v čem jezdí všichni v horských oblastech Itálie – Jimny je miniaturní, levný, ale funguje, funguje, funguje... A Grand Vitara? Jeden z posledních teréňáků s tuhým rámem – co chcete víc?

Tak co? Ještě se smějete? Tak tu máme dnešní test nejnovějšího modelu – Kizashi. Sedan o velikosti Škody Octavia. Liší se jen o pár milimetrů. Proč si tohle auto koupit? Čtěte následující řádky.

Big Wheel

Boční profil auta nadchne klasiky. Sedan – jednoduchá tříprostorová karoserie. Typický tvar, jednoduché linie. Žádný liftback, kombikupé, sedanokombi, SUVkabrio a podobné pitomosti. Prostě sedan.

Přední část překvapí ohromnými světly. Vedle zajímavé masky ale nevypadají nepatřičně. Když se rozsvítí, dávají prostě najevo, že tady končí veškerá sranda a ten pruh asfaltu vpředu patří velkému S. Nárazník má v sobě mohutně vyčleněné spodní partie, takže to vypadá, jako by auto proběhlo skrz tuningovou výstavu.

Nám se ale nejvíc líbil zadek. Je masivní a svalnatý jako pozadí jamajské sprinterky. A k tomu dva ohromné laufy dole. Jo, tak to je design jako řemen.

Zobrazit všechny fotky (6)

Interiér už tolik nenadchne. Je podobný tomu v Suzuki Swift. To neznamená, že je ošklivý, to ne, ale reklamní snímky přece jen vypadají jinak, než našedlé tuhé plasty a vypixelovaný displej rádia. Přece jen tady už je technologie o kousek dál.

Jenže posaďte se do sedadel, až se půjdete někdy na auto podívat. Poznáte, co znamená pohodlí při fantastickém bočním vedení. Je to přesně ten kompromis, jaký by měl být.

Master and Commander

Ale tohle auto jsme si nezamilovali pro to, jaké mělo čudlíky nebo jak pohodlně se měly naše zadečky v sedadlech. Tohle auto je o něčem jiném. O pocitu z jízdy. O pocitu síly. O rychlosti, výkonu, jistotě.

Je to o čtyřválci o objemu 2,4 litru. Jde o to, že z něj jde výkon 131 kW a točivý moment 230 N.m. Jde o variabilní časování ventilů a velkou razanci, s níž se zakusují kola do asfaltu. Jde o to, že auto má pohon všech kol!

Přesně tak. Velký motor s velkým výkonem a pohon všech kol dohromady. To znamená suprové zážitky za volantem. Motor sice nešplhá do otáček radostně a ochotně. To spíš připomíná starého důchodce. Jenže nahrazuje to plynulým a velkým zátahem už od nejnižších otáček.

Podvozek pak disponuje elektronickou vícelamelovou spojkou, která při prokluzu připojuje zadní kola. Takže vlastně standardní systém, který můžeme dnes poznat v mnoha vozech. Jenže tady pracuje velmi rychle. Poznali jsme, že nic nepoznáme. Nějak jsme nenašli žádný mezník mezi pohonem předních a zadních kol.

Není to jako ve starších škodovkách a druhou generací haldexu, kde zadní kola najednou kopnula do auta a to se stalo téměř nezvladatelným. Suzuki se chová naprosto neutrálně. Žádné přetáčení ani nedotáčení karoserie, žádné rázy, úskoky. Prostě jede naprosto přesně a lze si s ním vyzkoušet opravdu hodně zajímavé věci.

Čtyřkolka se na českém trhu prodává jen s variátorem CVT. Bohužel. Manuál je k dispozici jen s dvoukolkou. CVT moc v lásce nemáme. Ale tady jsme si ani moc nestěžovali. Překvapivě fungoval rychle a přesně a výstřelky typu permanentně podtočeného motoru si odpustil.