TEST Citroën DS4: zlatá mládež

Řada DS je u Citroënu zaměřená na ty, kteří se chtějí odlišovat. Ale musí na to mít. A čím větší auto, tím objemnější portmonka musí být. Jako u DS4.

Je to už nějaký čas, co jsme vám představili model DS3. Malé, ale hravé auto, které vypadalo fantasticky, jezdilo jako motokára, ale také si za originalitu nechalo zaplatit. Teď tu máme o kousek větší DS. Jde o diverzi modelu C4 s vlastní karoserií a opět s mnoha změnami na technice, výbavách a eleganci. DS4 je určené hlavně pro ty, kteří mají zájem o skutečnou výjimečnost.

Palec nahoru

Tohle byl první Citroën, kde mne lidé na chodnících zdravili a ostatní řidiči ukazovali palec nahoru. Díky. Díky všem. Možná za to mohla i zvláštní barva, kde já v ní spatřoval bachorem a knihou prohnanou trávu, ostatní fantastický hnědo-zelený lak.

Možná za to mohly všechny ty hrany a linie nad blatníky, kdy to vypadá, že řidič se netrefil a místo na start valašské rallye stojí na pražské magistrále a jen nevěřícně kroutí hlavou nad mapou, kde že to špatně odbočil.

Možná za to může ta spousta chromu kolem oken (ty rámečky jsou tlusté na dva palce). Třeba i zamračený pohled a velká maska chladiče s ještě větším znakem. Nebo třeba osmnáctipalcová kola. Těžko říct. Každopádně lidem se líbí.

Víc sexy C4

Uvnitř najdeme přístrojovou desku z C4. Nuda, co? Jenže tuhle nudu ozvláštnili designéři tím, že si majitel může zvolit zcela jinou barvu, obšití kůží (samozřejmě umělou), netradiční potahy sedadel... Prostě zase tu je nabídek víc, než v klasické C4. A samozřejmě, že výbava je bohatší.

Jenže pak tu máme druhou stranu designu. Tu, se kterou je dnes nutno počítat. Designéři totiž občas ulítnou a elegance nabývá vrchu nad funkčností. Typický příklad jsou zadní sedadla. Už sem nastoupit je výkon hodný hadí ženy. Dveře jsou totiž strašné úzké, dole zašpičatělé a s malým úhlem otevření. Další zvláštnost: zadní okénka nejdou stáhnout. Prý když je uvnitř klimatizace, není to zapotřebí. HAH! To ať si vypráví vrabčákům v krmítku. Zcela očividně je to proto, že horní část dveří se sklem je větší než spodní, a tudíž se nemá okno kam spustit.

Nejvýkonnější kus

Pod kapotou může mít majitel vlastně kompletní motorovou rodinu C4. my měli ale nejvýkonnější čtyřválec 1.6 THP s dvoustovkou koní. Dobré, že? Tuhle fantastickou věcičku jsme otestovali už třeba v Peugeotu RCZ. Jak si povede v autu, které je podle manažerů značky crossoverem (Ano! Všimli jste si dobře – auto je posazeno o kousek výš, než je obvyklé).

Výborně. Může za to především snaha o evropanizaci vozu. Takže žádný „frantík“. Prostě tužší a přímější řízení (ale zase bez jediné hlášky od kol), přesné řazení (!) a podvozek jedna báseň. Představte si, že i na osmnáctipalcových kolech to na příčných prazích nezní od přední nápravy jako výbuch jaderné bomby. A že se auto nenaklání do zatáček jak stará „kačena“. Výborné. K tomu výkonný motor s razancí, chutí šplhat do otáček a nechat dvoukomorové turbo pořádně zahltit vzduchem.

Zlatá mládež

Když jsem z auta vystoupil a vrátil zástupcům značky klíče, přemýšlel jsem, komu to auto asi tak sedne. Určitě to nebude typická střední třída s dvěma dětmi, nákupem z Lidlu a dovolenou v Chorvatsku. Tohle není ani pro důchodce. Nato je to příliš extravagantní. Tohle je auto pro zlatou mládež. Představuji si to takhle:

Mladý, dobře oblečený muž si u baru za zvuků linoucí se z výkonné aparatury známého klubu kupuje drink. Ze zadní kapsy vytáhne zmuchlanou dvoutisícovku a zaplatí. Pak uvidí dlouhonohou slečnu, kterou celý večer zval na panáky a pořádně jí zpracovával. Pěkná. Má šmrnc, není oblečená jako socka a ta figura! Dělá Key Acount Managerku v nějaké mastičkářské firmě. Marně pátrá v hlavě, co znamená Key Acount... To je jedno. Holčina se už na toaletách upravila a teď mu dává znamení, že už má dost. „Svezeš mě?“ Jistě, od toho má dole svoje auto. Drink zůstává na baru, odchází. „Kam jedeme? Doma mám sbírku motýlů.“ S mrknutím otevírá dveře od auta, slečna se přilepí obnaženými stehny ke kůží obšitým sedadlům. „Pěkný auto. Co to je za značku? Nevadí, žes pil?“ V pohodě, pro policajty má v kapse ještě pár tisícovek. Vždycky to jde vyřešit zdvořile a potichu. „Tak kam,“ ptá se. „No, říkals, že máš nějakej pěknej byt v centru...“