Dálnice je místo, kde nás "Velký bratr" neustále sleduje

K dopadení únosce malé Michalky Janové hodně napomohly záznamy z kamer na dálnicích a ve městech.

"Musíme teď prohledat zhruba 500 hodin videozáznamu,“ to byla první a velmi častá věta, kterou policie vyřkla hned po únosu. Kamerové záznamy z mýtných bran byly opravdu klíčem k vyřešení případu. Co všechno ale policie ví a jaké systémy používá? Kolem záznamů je pořád řada nejasností a především tajemství. Proč je nechtějí prozradit?
 

Je pochopitelné, že policie při objasňování trestné činnosti využívá řadu informačních zdrojů, včetně kamerových systémů. Víc informací ale dostupných není. Policie se opět schová pod roušku tajemství.
 

"Na mýtných branách je více technologie než jen sledování průjezdů vozidel, které jsou povinné platit mýto,“ říká bývalý náčelník vojenského zpravodajství. Spekuluje se o systémech tajných služeb monitorujících pohyb podle mobilů, či o speciálních kamerách. Základ všeho tvoří právě kamery, tedy neustálý dozor nad námi občany.
 

Mapa ministerstva dopravy, na které je nová část pražského okruhu, ukazuje, že na pouhých dvaceti kilometrech se nachází přes 30 kamer. Ty snímají každý pohyb, dokonce i vidí, kdo a kdy se „zrovna dloube v nose.“ V minulosti se už podobné fotky z mýtných bran objevili.
 

[IMAGEBOX_989479]V Česku někdo lidem odposlouchává telefony. Ani policie neví, kdo to je
 [IMAGEBOX_989479]

Další věcí je i to, jak je systém na každé té propracovaný. Důležitá je i rozlišovací schopnost kamery. Možná nejdůležitější je ale uchovávání obrázků, jak dlouho je daný systém schopný jejich úschovy. Pak je možné sestavit i celý příběh. Většinou se tyto záznamy uchovávají jeden den a může k nim pouze policie. Není to ale důvod k dalším otázkám?