Anton Gábor prožil v ostravském ghettu 40 let, odstěhovat se nechce

Poslední stovka nájemníků v ostravském ghettu Přednádraží stále nevzdává svůj boj o domov a v bytech zůstává i přesto, že už 14 dní jsou bez tekoucí vody. Jedním z nich je i Anton Gábor, který tam žije rovných 40 let.

"Jsem začal robit na dráze jako traťový dělník, tak jsem dostal byt,“ vypráví svůj příběh Anton.
 

Antonu Gáborovi bylo sedmnáct, když z rodného Slovenska odešel do Bohumína za prací, po třech letech se i s manželkou přestěhoval do Ostravy. Od roku 1972 žije ve stejném domě, ve stejném bytě a jako jediný z nájemníků má dekret. Dnes už jen vzpomíná, jak to bylo hezké, když děti měly hřiště, v místě byl obchod i hospoda.
 

"Malá hospůdka, měla otevřeno až odpoledne,“ ukazuje kde stálo místní pohostinství.
 

V té době se navíc o domy ještě staraly České dráhy, nynější majitel. Domy prý byly v bezvadném stavu.
 

"Kdysi to tak bylo, já jsem cosi opravil v bytě, pak jsem dal paragon a dali jsme to půl na půl, takže pomoc byla,“ vzpomíná Gábor.
 

Související obsah

Romové z ostravského ghetta opravují kanalizaci. Podporuje je už i majitel domů

11. 8. 2012

Teď je všechno jinak. Podle Antona přišel zlom po povodních v roce 97, kdy postupně přestávala fungovat kanalizace v jednotlivých domech a byty rabovali zloději.
 

"Jsem smutný, já jsem tu vychoval 4 děcka sám bez manželky, mi se tu líbilo a děcka mi chodila do školy, žádný problém tu nebyl,“ pokračuje Anton své vyprávění.
 

Ani byt bez vody a kanalizace ho nepřiměje, aby dobrovolně odešel. Stejně jako dceru, která bydlí se třemi dětmi o patro níž. Ubytovna je pro ně noční můra.
 

"Ne! Nebyla jsem tam ani já, tak ani moje děti to nepoznají, takže dokaď se dá, tak budu tu!“ přidává se Denisa Gáborová.
 

"Já bych tu radši chtěl aspoň dožít, trochu ještě, aspoň chvilku,“ zakončuje svůj příběh Anton.
 

Pan Gábor neví, co bude dál, pořád se ale upíná k tomu, že někdo kanalizaci opraví, poteče voda a on bude v Přednádraží dál spokojeně žít.