Jak Zeman knížete potkal: Vše je odpuštěno, divadlo pokračuje

Zdroj: Mediafax

Kdyby měl Karel Schwarzenberg při příchodu do Loretánské ulice šanci se rozhlédnout, zjistil by, že ho vítá jeho vlastní podobizna. Místo, kde sídlí kancelář nově zvoleného prezidenta Miloše Zemana, totiž těsně sousedí s restaurací, která se svými volebními preferencemi netají.

Na každém rohu vykukuje punková podoba knížete s nápisem Karel for president. Výzvě neuniknete ani na toaletách a v pátek přibyla na venkovních prosklených dveřích dokonce nová nálepka Schwarzenbergovy hlavy v bezmála životní velikosti. Menší nálepku někdo umístil i na vchodové dveře do Zemanovy kanceláře, na té je patrné, že se ji zase někdo další pokoušel sloupnout, ale neuspěl.

Samojediná demonstrace za euro

Na knížecí návštěvu byla tedy Loretánská 13 připravena dokonale. Schwarzenberg se šel se Zemanem pozdravit poprvé od chvíle, kdy volba rozhodla, kdo z nich bude prezident. V pátek za Zemanem předseda koaliční TOP 09 směřoval z titulu ministra zahraničí. Ví se, že se oba shodnou na proevropské politice, potřebě zavést euro nejdřív v roce 2017 a náklonnosti k Izraeli.

Otázka eura visela ve vzduchu už před ministrovým příchodem. Na ulici totiž postával samojediný demonstrant s rozměrnou cedulí, kde v obsáhlém výkladu požadoval nastartování české ekonomiky a přijetí eura, které by odpovídalo hodnotě devětadvaceti korun. Zapomněl ovšem na chytlavý slogan, složitá souvětí z cedule se neuchytila. A Schwarzenberg ho ani neviděl, protože ho oslepily blesky fotoaparátů. „Když mi blejskáte do očí, tak já jdu, to se nedá vydržet,“ zhodnotil situaci. Dlužno dodat, že sympatie musejí jít na jeho stranu, staccato blesků vyvolalo situaci, jako když je srnka lapená předními světly. To není důstojná situace pro ministerského předsedu.

Blesková ostuda

Škoda, že nedorazil o chvíli dřív, když šel kolem známý mim Boris Hybner. „Ještě nedorazil?“ ptal se, „tak ho pak pohlaďte.“ Zamával a šel zas dál, s knížetem se nepotkali.

Trochu zahanbení novináři pak trpělivě čekali v restauraci vyzdobené Schwarzenbergovými podobiznami. Připomínaly jim, že vicepremiérovi a důstojnému pánovi by se zuby foťákem vyrážet neměly. Je pravda, že panoval neobvyklý poklid, asi jsme se všichni trochu zastyděli. Informovat by nemělo znamenat pronásledovat. Zpoza skleněných dveří jsme čas od času zkontrolovali, že pan demonstrant nepolevuje.

Můžu pozdravit tátu?

Mezitím se emblematický punk odehrával i na ulici, kde skupinu rozjařených mladíků s čírem zaujaly kamery. „Budu v televizi? Ne? To je škoda, pozdravil bych tátu, dlouho jsme se neviděli,“ zastavil se jeden z nich na chvíli a předvedl aspoň taneček.

Setkání soupeřů z druhého kola prezidentské volby trvalo více než dvě hodiny, takže náměty ke konverzaci pánové určitě mají, byť v chumlu novinářů padala podezření, že se dívají na film, pokuřují a užívají si škodolibé potěšení namířené k omrzajícím žurnalistům. Když Karel Schwarzenberg konečně Zemanovu kancelář opustil, zapomenul už novinářům, jak ho na začátku pozlobili a přátelsky se bavil. Za velmi přátelskou označil i atmosféru rozhovoru se Zemanem. Zdá se, že ctnost odpuštění není šlechtickému potomkovi cizí. Vše je odpuštěno a show jede dál. Nebo jak příznačně promlouvá název restaurace pod Zemanovou kanceláří: A divadlo pokračuje. Ať žije král.