Výroba porcelánových panenek měla dříve v Česku velkou tradici. Dnes by se však dali výrobci u nás spočítat na prstech jedné ruky. Unikátní kousky vznikají pod rukama Dagmar Jurčíkové v jejím ateliéru v Oseku, kam jsme se za ní vypravili, aby nám ukázala, jak panenky tradičním způsobem vznikají.
Paní Dagmar Jurčíková je bezesporu tou nejpovolanější, která nám u nás může proces výroby panenek osvětlit. Ve svém ateliéru v malé obci Osek nedaleko Hořovic vyrábí panenky od počátečního návrhu až po ošacení. A právě tyto panenky pak sbírají ocenění na výstavách v Čechách i zahraničí.
Moc takových výrobců, jako je paní Jurčíková, u nás není. "Neskromně musím říct, že nevím, kdo by stejně dlouhou dobu, těch dvacet let, u nás vyráběl panenky z porcelánu," říká úspěšná umělkyně. Přesto si nechce celou výrobu panenek v Čechách přivlastnit, pořádá kurzy a svým žákům, respektive spíše žákyním, předává své dlouholeté zkušenosti. "Konkurence se nebojím, jen ať je tu výrobců víc, pro ten obor to bude jenom dobře," vysvětluje.
Pro propagaci svého oboru dělá paní Jurčíková maximum. Kromě již zmíněných kurzů pořádá i víkendové workshopy, vystavuje svá díla a o panenkách píše i knihy. Jak sama říká, není sběratelkou, panenky sama nesbírá, spíše je vyrábí a opravuje. "Restaurátorské práce jsou mou hlavní pracovní náplní," přibližuje nám svůj denní chleba.
A tradiční proces výroby nám paní Jurčíková během naší návštěvy ukázala. Všechno začíná výrobou modelu z plastelíny. Obvykle se jedná o hlavičku, hrudník, ručičky a nožičky. U celoporcelánové panenky pak nechybí i porcelánové tělíčko. Dále se ze sádry postaví formy, do kterých se pak nalije samotný porcelán. Po nalití se nechá hmota odstát, vytvoří se tzv. střep, přebytek porcelánu se vyleje a nechá se ve formě zavadnout. Pak se hmota vyndá, po vyschnutí se retušuje a nakonec vypaluje v peci.
Po vypálení v peci se porcelán vymalovává, pak se opět vypaluje a následně už sestavuje dohromady. Obvykle mívá panenka látkové tělíčko, drátěnou kostru a zbylé části právě z porcelánu. Když je panenka vypálená, nezbývá už než dodat oči, řasy, vlasy a ošacení. Výroba jedné panenky pak trvá Dagmar Jurčíkové klidně i dva měsíce.
Zájem o panenky podle paní Jurčíkové u nás je: "Jediný problém je, že je tu malá osvěta. Lidé se pořád ještě nedokáží orientovat v tom, která panenka má jakou hodnotu, které panenky je dobré sbírat a které je dobré si třeba jen na chvíli vystavit," říká. Sběratelů panenek je podle Jurčíkové v Česku také dost, ale z důvodu bezpečnosti se tím na veřejnosti nechlubí a své sbírky tak ani nevystavují. "To je dost škoda, ale pomalu se blýská na lepší časy," uzavírá optimisticky výrobkyně naše povídání.
Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz
