Padesát let od bělehradského zázraku: Jak penalta Panenky utvořila fotbalovou historii

Matyáš Adam

20. 6. 2026, 15:49

Přesně před 50 lety se v Bělehradu zastavil čas. Psal se 20. červen 1976 a o mistrovi Evropy poprvé rozhodovaly penalty. Do nejtěžší situace se postavil Antonín Panenka. Místo rány k tyči ale zvolil drzý oblouček doprostřed brány, legendární vršovický dloubák. „V životě by mě nenapadlo, že se proslavím nějakou penaltou,“ vzpomíná fotbalová legenda v exkluzivním rozhovoru pro TN.cz.

Ačkoliv tehdy celý fotbalový svět trnul napětím, sám Antonín Panenka byl v naprostém klidu. Celý trik totiž nebyl chvilkovým bláznivým nápadem, ale výsledkem tvrdého tréninku a čisté fotbalové matematiky. Panenka po běžných trénincích zůstával s brankářem a trénoval penaltovou techniku.

„V životě by mě nenapadlo, že se proslavím nějakou penaltou, kterou do té doby nikdo takhle nekopl, takže jsem měl obrovskou výhodu. Já byl v té situaci naprosto klidný a věděl jsem, že to dobře udělám a že to dobře dopadne,“ vzpomínal Panenka.

„Tenkrát bylo pravidlo takové, že gólman musí zůstat na lajně, takže když to já kopnu, tak on nemohl v životě stačit. Oni tenkrát riskovali, chodili víc dopředu a tipovali stranu. No, a na tom jsem založil tu myšlenku, že když skočí, tak už se nestihne vrátit. Vyplatilo se to,“ pokračoval.

Když se v památném finále proti Západnímu Německu rozběhl k míči, věděl, že udělá „lumpárnu“. Zatímco miliony diváků u televizorů sotva dýchaly, Panenka si věřil. Proměněná penalta znamenala pro Československo historické zlato a z pražského záložníka udělala globální celebritu.

„Nervózní jsem nebyl, právě naopak! Byl jsem v takové pohodě, že jsem věděl, že udělám nějakou lumpárnu nebo že to kopnu jinak, než to každý čeká. Kopnul jsem to tak proto, že mi to přišlo jako nejjednodušší způsob, jak vstřelit branku,“ popsal své rozpoložení během finále v roce 1976.

„Nečekal jsem, že to takhle vstoupí do historie, to mě těší,“ komentoval bývalý hráč Bohemians. „Na druhou stranu, když se řekne Panenka, tak si mě všichni spojí s tou penaltou a na vše ostatní v mé kariéře se zapomnělo,“ uvedl.

Dnes, po celém půlstoletí, se zlatá parta z roku 1976 stále schází. Sám Panenka říká, že není ten typ, který by si doma prohlížel staré fotky a videa, spíš vzpomínky nechává průběžně proletět. Je ale rád, že se o tom i po 50 letech mluví a historie se připomíná, protože to pro fotbal a jeho budoucnost hodně znamená.

Související obsah

Postupová matematika: Čechům může stačit remíza, mají šanci také na druhé místo

20. 6. 2026 Jakub Martinovský J. MARTINOVSKÝ

​„S partou z roku 1976 se vídáme, dělají se různé akce, tudíž se potkáváme často. Musím říct, bohužel kromě těch, kteří nás opustili, tak se scházíme skoro všichni. Oslavy už proběhly na Slovensku, nás dávali do Síně slávy, byli jsme přijatí u slovenského prezidenta. Myslím si, že jsme to dobře oslavili,“ dodal na závěr.

Vršovický dloubák nebyl jen gólem, který rozhodl turnaj. Byla to oslava fotbalu jako hry, která má lidi v první řadě bavit a přinášet jim radost. A právě proto na tento moment ani po 50 letech historie nikdy nezapomene.