Spása pro vyhynulé nosorožce ze Dvora Králové? DNA dává naději

Zbývají poslední dva jedinci nosorožce tuponosho severního, vyhynutí však mohou zvrátit nejnovější výzkumy DNA. Genetický výzkum přinesl naději na jejich přežití.

Letos v březnu v Súdánu zemřel poslední samec nosorožce tuponosého severního neboli bílého a s ním odešla i naděje na přirozené pokračování tohoto poddruhu nosorožců. Nicméně od jeho smrti vědci zvýšili úsilí jejich úplný zánik odvrátit, a to za použití výzkumů DNA, přesněji křížení DNA nosorožce tuponosého severního a nosorožce tuponosého jižního.

Ačkoliv první zmíněný poddruh vymírá, druhý je jedním z nejrozšířenějších poddruhů nosorožců. Vědci doufají, že právě následní kříženci nosorožců by mohli být použiti k úspěšnému vzkříšení severního poddruhu. Křížení probíhá tak, že vědci použijí spermie severních nosorožců sebrané ještě před smrtí samců a zkříží je s vajíčkem jižních nosorožců.

Výzkumu nahrává i zjištění, že tyto dva druhy se už v minulosti křížily. Výzkumy DNA sesbírané od více než 200 nosorožců severních a jižních odhalily, že během poslední doby ledové se tyto dva poddruhy, které později samostatně obývaly oblasti střední a jižní Afriky, již vzájemně mísily a sdílely tak genetické informace.

Otázkou je, zda by kříženci vyrostli ve zdravé a reproduktivní jedince. "To, že byly v kontaktu za posledních 20 000 let, je ve vědě dobou poměrně nedávnou a mohli by být geneticky kombinovatelní lépe, než jsme mysleli, a navíc by mohli přežít v divočině a rozmnožovat se," říká profesor Michael Bruford, jeden z výzkumníků pro list The Independent.

Jedním z křížených nosorožců byla samice, narozena v zajetí v roce 1977, a ačkoliv v zoologické zahradě žila 32 let, tak k její reprodukci nedošlo. V současné době žijí už jen dvě samice nosorožce severního tuponosého. Jejich úspěšné zkřížení s jižním druhem by mohlo být klíčem k zachování poddruhu.