Z dovolené v Chorvatsku se Lucie Čihulová vrátila na invalidním vozíku. Nešťastně totiž upadla na schodech. Než se mladé podnikatelce dostalo ošetření, uběhly dlouhé dvě hodiny. Po celou dobu trpěla velkými bolestmi.
Byl srpen 2019 a Lucie si s přáteli v Chorvatsku užívala léto. Na odpoledne si společně naplánovali projížďku lodí na nedaleký ostrov. Plavba se jí ale stala osudnou. "Při cestě lodí jsem spadla, a to přímo z vrchní paluby na první dolní schod,“ popisuje pád Lucie. Roztříštila si tak obratel, který ji utlačil míchu. V tu chvíli okamžitě přestala cítit nohy.
Na pomoc jako první přispěchal plavčík z pláže. Ten ale s takovým zraněním neměl žádné zkušenosti. Přátelé proto Lucii zavolali záchranou službu. "Nejdřív volali na číslo 112, než je ale spojili s chorvatskou záchrankou, trvalo to asi půl hodiny. Cesta do nemocnice byla šílená, tělo mě hrozně bolelo a k tomu jsem měla asi pět přestupů. Jela jsem chvíli lodí, sanitkou i letěla vrtulníkem,“ vzpomíná osmadvacetiletá blondýnka.
Ještě v Chorvatsku Lucie podstoupila operaci, po které jí lékaři sdělili diagnózu. Mícha naštěstí nebyla poškozená, ale vlivem jejího stlačení došlo k tzv. spinálnímu šoku. To znamená, že ochrnutí by mělo být dočasné a odeznít zhruba do tří měsíců. Lucie ale v Chorvatsku zůstat nechtěla. Pojišťovna jí sice nabídla převoz do Prahy, ten ale nevyhovoval jejímu zdravotnímu stavu. Zaplatila si proto let z vlastních zdrojů.
"Po příletu do Prahy a dvou dalších operacích mi lékaři v Motole řekli, že mícha byla tak utlačená, že můžou být následky stejné jako když je mícha poškozená. Takže záleží na tom, jak často budu rehabilitovat a v jakém budu fyzickém i psychickém stavu,“ popisuje Lucie.
Nyní, téměř rok od úrazu, je Lucie stále upoutána na invalidní vozík. Z motolské nemocnice v Praze sice odjela na tři měsíce na pojišťovnou hrazený rehabilitační pobyt v Kladrubech, necítila ale, že se jí dostává dostatečné péče.
"Přijde mi, že ten systém je u nás špatně nastavený. S takovým zraněním vás hned začleňují do kolektivu definitivních vozíčkářů. Pro psychiku to podle mě není dobré. Poté totiž přijdete domu ze všech těch ústavů a neumíte normálně žít. Cítíte se odříznuti od světa. Důležité je být samostatný, ne nechat o sebe pečovat,“ říká slečna Lucie. Našla si proto soukromou neurorehabilitační kliniku, která ji nabídla komplexní cvičení na speciálním robotickém přístroji Lokomat.
"Na klinice cvičím třikrát týdně po čtyřech hodinách a dvakrát týdně sama doma. Dřív jsem necítila nic od pasu dolu a teď už mám cit po kolena, takže ten posun tam určitě je. Náklady si hradím sama. Každý ale nemá takové možnosti, proto jsem se stala ambasadorkou této kliniky. Mám na starost nadační fond, kam lidé mohou posílat finanční dary těm, kteří po zranění také chtějí efektivně cvičit, ale nedostává se jim prostředků,“ vysvětluje Lucie.
Pro lidi po úraze může mít totiž prodlení bez jakéhokoli pohybu nevratné následky. I proto se osmadvacetiletá blondýnka rozhodla, že v budoucnu by se ráda věnovala osvětě v této oblasti.
Pokud chcete podpořit pacienty, kteří se rehabilitují stejně jako Lucie na Neurorehabilitační klinice Axon, své příspěvky posílejte na transparentní účet. Do zprávy pro příjemce napište celé jméno pacienta, kterému chcete na terapii přispět. Pokud se nemůžete rozhodnout, do zprávy napište “všichni” a Váš příspěvek bude rovnoměrně rozdělen mezi všechny pacienty zapojené v tomto programu.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz