Dmitrijovi je 27 let, před válkou pracoval jako softwarový inženýr a poslední měsíc riskoval život v Irpini jako dobrovolník. Jezdil tam prakticky denně. O tom, co tam prožil, vypráví úplně v klidu.
"Je to tam zničené, ulice jsou zavalené a všude se válí zbytky zničených domů. Na silnicích leží spadlé stromy, jsou tam zničená auta a je vidět, že se tam bojovalo. Na vlastní oči jsem viděl 10 až 15 mrtvých lidí na ulici," popsal Dmitrij Naumovič hrůznou scenérii v Irpini.
Každé ráno Dmitrij nasedl do auta, dojel ke zničenému mostu a rychle ho přeběhl. Na druhé straně měl připravené jiné auto. V něm objížděl živořící lidi ve sklepech. Cestou tam s jídlem a s léky, cestou zpátky s každým, kdo se vešel do auta a kdo cestu přes most zvládl. Navzdory varování vojáků, že jde o hazard, vyjížděl po celý měsíc. Dmitrij z Irpině odvozil více než 100 lidí.
"Lidé v těch sklepech jsou většinou vystrašení a bojí se vycházet ven, aby je netrefila nějaká střela. I když byl třeba dva dny klid, tak stejně nechtěli vyjít ven," řekl Dmitrij. Sám strach prý neměl.
Nejen v Buči, ale i v Irpini zůstala po Rusech úplná zkáza. V některých částech města Rusové všem zničili mobily, oddělili muže od žen a muže pak používali jako lidské štíty před postupem ukrajinské armády.
"Tohle jsem několikrát slyšel od lidí, kteří tam bydlí. Nejenom od těch, které jsem evakuoval, ale i od lidí, kteří tam zůstali, říkali mi, že je to pravda. Ruští okupanti taky normálně žili v bytech a domech obyčejných lidí," potvrdil Dmitrij.
Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz