Lidé v pondělí oslavili Světový den pozdravů. Možná vás to překvapí, ale v češtině pro ně máme desítky výrazů. Svátek, který u nás není příliš známý, lidé ve světě oslavují třeba tím, že musí na ulici pozdravit minimálně deset cizích lidí.
"Dejž to Pánbůh" nebo třeba "čest práci". To je jen zlomek historických pozdravů. Mezi ty nejvíce dlouhodobě používané patří "dobrý den" a "ahoj".
"Pozdrav 'ahoj' jsme převzali do češtiny z angličtiny. Buď se jedná o spojení, nebo o návaznost na výraz 'hoj', což znamená v angličtině člun nebo loďka, ale zároveň ono 'hoj' je v angličtině i citoslovce, jako máme v češtině například 'hej'," vysvětluje Klára Dvořáková z Ústavu pro jazyk český.
Specifické výrazy pro pozdravy ale mají i své regiony. Z ankety v krajích vyplývá, že v Praze se nejčastěji zdraví ahoj, buďte zdráv nebo dobrý den. V Brně pak mezi nejčastější pozdravy patří zdarec a tamní obyvatelé zmiňují i zdar jak svi*a".
Tak, či tak, zdravit je prostě slušnost. Zpravidla platí, že zdraví vždycky ten méně společensky významný toho významnějšího, muž by měl zdravit ženu a mladší staršího. "Jestliže si nejsme jisti, kdo má pozdravit jako první, tak platí zlaté pravidlo: jako první zdraví ten slušnější," radí populizátor společenské etiky Ladislav Špaček.
A ve Světový den pozdravů nesmíme zapomenout na neverbální pozdravy. Zatímco u nás je běžné podání ruky, třeba Eskymáci si o sebe třou nosy, ve východní Africe si pak lidé navzájem plivou na nohy. V Melanésii si zase sahají při pozdravu do rozkroku. Během pandemie pak vznikl pozdrav, při kterém se lidé oťukávali lokty.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz