Špitálníková: O studiu v Severní Koreji rozhodla záměna dopisů. Uprchlíků jsem se ptala jako negramot

TN Live

30. 9. 2025, 18:56

Pozvání do pořadu Čtenáři přijala koreanistka Nina Špitálníková, která jako jedna z mála na světě studovala v Severní Koreji, a to hned dvakrát. V roce 2021 získala za svou knihu Svědectví o životě v KLDR cenu Magnesia Litera. Jak se ke studiu v totalitou sešněrované zemi vlastně dostala? A jakou roli v sepsání oceněné knihy sehrál deadline? To prozradila v rozhovoru s moderátorkou Kristinou Kloubkovou.

Jak Špitálníková na úvod vysvětluje, k možnosti vycestovat jako studentka do nepřístupné Severní Koreje se dostala díky tématu své bakalářské práce při studiu na vysoké škole. „Psala jsem ji na téma propagandy KLDR a říkala jsem si, že pokud ji chci opravdu poznat, měla bych vyrazit do jejich hlavního města Pchjongjangu,“ říká koreanistka.

Hlásila se ale tehdy nejen na studium do Severní Koreje, ale i do té Jižní. Jenže se jí omylem povedlo zaměnit motivační dopisy. „Takže do Severní Koreje jsem poslala ten jihokorejský, ve kterém bylo, že toužím po práci v jihokorejské firmě, a do Jižní Koreje putoval naopak ten severokorejský. A Severokorejci se pochopitelně naštvali a urazili. Dokonce požadovali omluvu od prezidenta Klause,“ sděluje Špitálníková.

Naštěstí tehdy situaci zachránil pohotový český diplomat, který hrozící mezinárodní průšvih odvrátil tvrzením, že Špitálníková není v žádném případě jakkoliv politicky orientovaná a že by ráda pracovala i v severokorejské firmě, jenže v Evropě bohužel žádné nejsou. „A na základě toho mi nakonec soudruzi umožnili, abych k nim přijela,“ směje se koreanistka.

Související obsah

16:59

Pivo nepiju, ale vaše plzeň je fantastická. Snídaně s prezidentem byla čest, říká autor Šifry mistra Leonarda

21. 9. 2025 TN Live T. LIVE

​Cenou ověnčená kniha Svědectví o životě v KLDR také vznikla víceméně náhodou. „Mou původně druhou knihou měla být beletristická Severka. Jenže se blížil deadline a já měla hotových šest stránek, takže jsem tři týdny před oficiálním vydáním zašla za mým redaktorem s tím, že to v žádném případě nestihnu dopsat,“ vysvětluje Špitálníková.

„A jako náhradní řešení jsem mu nabídla své rozhovory se Severokorejci, které jsme mohli okamžitě publikovat, jelikož jsem k nim měla svolení. Jednalo se o anonymizované rozhovory se severokorejskými uprchlíky, které jsem vedla od roku 2014 do roku 2020. Tehdy jsem vůbec nepomýšlela na to, že by se to někdy publikovalo, dělala jsem to čistě jen pro sebe, ze svého vlastního zájmu. A často jsem se ptala jako úplný negramot,“ konstatuje autorka sebekriticky.

„Ale to bylo možná nakonec to, co čtenáře tak moc oslovilo, že se nejednalo o odborné dotazy, ale takové, na které by se uprchlíků možná zeptali i oni sami,“ zhodnocuje koreanistka na závěr.

Na sestřih rozhovoru se můžete podívat pod titulkem článku, na celý níže.