Pořad Rozkaz zněl jasně! pro vás připravil netradiční díl. Reportérka Kristýna Bezděková a kameraman Honza Heteš vyrazili na týdenní kurz přežití. Nebyl to ale žádný fajnový dýchánek. Dvojice zažila strach, zimu, bolest i ponížení.
Kristýna a Honza vyrazili se štábem pořadu do Vojenské akademie ve Vyškově. Rozhodli se vyzkoušet kurz přežití pro novináře. „Šlo o týdenní kurz, kde jsme si tak nějak vyzkoušeli trošku naostro, jaké by to bylo ve válečný zóně. Naučili jsme se vše od první pomoci v bitevní zóně až po nějakou radiokomunikaci, topografii a podobně,“ popsal Honza.
„Kurz byl hlavně o tom, abychom si sáhli na dno, ať už fyzicky, nebo psychicky, a týmové spolupráci a podobně,“ dodal.
Kristýna v rozhovoru připustila, že Honza pro ni byl velkou oporou. „Upřímně, jeden můj hnací motor jsi byl ty, protože my jsme nebyli sice spolu v týmu, ale prostě jsme kolegové, kamarádi, známe se, tak jsem věděla, že se o tebe můžu opřít. Věděla jsem, že se na tebe můžu s čímkoliv obrátit. Na rovinu říkám, že to bych bez tebe nezvládla,“ vyznala se.
Dokud byl Honza ve svém týmu, tak vše psychicky nějak zvládal. Pak se ale ocitl s Kristýnou sám. „Musím říct, že nejvíc real to pro mě začalo být, když jsme byli my spolu a vlastně já jsem tam cítil nějakou zodpovědnost za tebe. Když jsem slyšel tebe svým způsobem trpět, tak to bylo to, co mi nejvíce zasáhlo city,“ řekl.
Asi nejdrsnější částí výcviku byl únos. A instruktoři se nedrželi moc zpátky. „Šlo o velmi reálnou imitaci únosu a zajetí. V momentě, kdy jsme to nejméně čekali, jsme byli uneseni, zajati. Tam jsme strávili několik hodin se zavázanýma očima, byli fyzicky a psychicky mučeni, ponižováni a podrobeni výslechu,“ popsala Kristýna.
To nebylo všechno. „Museli jsme nahrát i poslední vzkaz pro rodinu na rozloučenou, to byl taky hodně silný moment. Ani na chvíli mě nenapadlo, že je to jen hra, protože to bylo opravdu reálné. A mozek ti úplně přepne v tenhle moment. Cítila jsem hroznou bezmoc, měla jsem i chvíle, kdy jsem se nemohla nadechnout, kdy jsem jen brečela a hyperventilovala,“ dodala Kristýna.
Nechyběly ani nejdrsnější nadávky. Kristýnina bezmoc ale nikoho neobměkčila. „Je to nezastavilo a pokračovali v mučení. Tady mi pak museli na chvilku zavolat lékaře, protože už jsem vůbec nemohla dýchat. Chytla jsem docela úzkost, ale to tam bylo běžné, měli jsme možnost zavolat si lékaře a psychologa. Pak jsem byla vrácena zpátky do ‚hry‘,“ zavzpomínala.
Honza řekl, že se mu jen těžko jeho pocity ze zajetí popisují. „Hlavní, co mě napadá, byla dezorientace. S páskou přes oči si mozek utváří realitu sám. Ani jsme nevěděli, jestli jsme v jedné místnosti, nebo nás vedou jinam. Tělo reaguje na stresovou událost, i když hlava ví, že je to hrané, tak se vám stejně rozbuší srdce a cítíte adrenalin při tom, co na vás ti lidé řvou,“ přiblížil.
Nácvik únosu obsahoval ještě další drsné a kruté momenty, které ale kvůli zachování smyslu kurzu nebude redakce zveřejňovat.
A následky zážitků z kurzu přetrvávaly i po návratu domů. „Mně fakt nic z toho klasického života nedávalo smysl. Já jsem byla fakt třeba dva nebo tři dny úplně mimo a cítila jsem, že všechno, co dělám, je zbytečné. Hrozně jsem se těšila na to, až přijde ten moment, kdy přijedu, lehnu se do postele, pustím si seriál, umyju se konečně a tak, ale já jsem vlastně nemohla nic z toho dělat. Měla jsem pocit, že potřebuji nějaký režim, že potřebuju něco dělat, i kdybych měla jít znovu spát do lesa, tak to pro mě bylo jako daleko lepší než si lehnout do postele,“ vyložila Kristýna.
Ještě poznamenala, že nejhorší je vysvětlit zážitky z kurzu svému okolí. „Jako že ty řekneš, že jsi byl na týdenním kurzu přežití, a všichni mají pocit, že ses tam učil střílet, učil ses vázat uzly a podobně. Ale ti lidi si nedokážou fakt představit, jakým dnem si projdeš. A já fakt musím říct, že jsem byla na svém psychickém i fyzickém dnu,“ uvedla.
Na sestřih rozhovoru se podívejte pod titulkem článku, celý díl pořadu najdete níže.
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz