Herec Rychlý si prošel těžkou zkouškou. Slavný otec z něj nechtěl protekční dítko

TN Live

10. 3. 2026, 08:00

Jaké bylo vyrůstat v rodině známého herce? A jaký má vztah k umění? Na to vše odpovídal v pořadu TALK! moderátorce Anně Andrlové herec, režisér a také muzikant Ondřej Rychlý, syn herce a moderátora Petra Rychlého.

Rychlý herectví popisuje jako až příliš abstraktní záležitost, kde je člověk často závislý na tom, jak ho kdo hodnotí. Přitom má každý člověk jiný vkus.

„Přijde mi hrozně nespravedlivé, když se herec cítí nejhůř, tak mu pak lidi řeknou, že hraje nejlíp. A je to tak i naopak. Tím říkám, jak je to neměřitelné. Nikdy se nemůžete zavděčit všem,“ prohlásil.

Proto ho více láká režie, která mu přijde podstatně svobodnější. „To je jakoby pohled ven. Člověk se nekouká dovnitř, kouká se ven, tvoří si svoji vizi, vidí to, může si za tím stát, může to do jisté míry upravit,“ vysvětlil.

Kvůli herectví si prošel i vyhořením. „Nějak jsem přišel o tu vášeň. Ono se vám totiž třeba i stane, že jste hodně často v něčem, co s vámi nerezonuje. Když třeba nemáte štěstí a režisérovi dáváte to tělo, ty emoce, tak on vás musí pevně držet. A mně se párkrát stalo, že mě nedržel a že jsem byl v něčem, čemu jsem nerozuměl nebo vnitřně jsem se s tím neztotožnil a pak jsem se v tom ztratil,“ popsal.

Související obsah

26:31

Oblíbená herečka prchla do Krkonoš. Potěší ji i sekání dřeva

27. 2. 2026 TN Live T. LIVE

​V ten moment mu pomohla hudba. Ale třeba také to, že k herectví začal přistupovat jinak. „Teď jsem měl strašně vtipný dialog s tátou, který říkal: ‚Já jsem na tebe jezdil do Plzně a ty jsi vždycky strašně trpěl.‘ Takže já jsem na herectví šel zvláštním způsobem, že jsem si říkal, člověk to prostě musí protrpět a hlavně ať trpí, hlavně ať jsem potom vyřízený, ať už ani na tu děkovačku nemůže jít, abych prostě ten výkon měl. Až po čase jsem zjistil, že to je naopak, že člověk musí do všeho jít s radostí a lehkostí,“ okomentoval.

Za svůj život si častokrát vyslechl i to, že je protekčním dítkem. To ale odmítá. „Táta to prostě vedl tak, abychom si toho vážili, nebo abych já si toho vážil, řekl: ‚Nebudu ti zametat cestičku, nepotřebuješ to, vybojuj si to.‘ Já jsem o to taky nikdy nestál. Taky si vážím toho, že jsem si tu cestu ušel sám i že ty cesty jsou dost odlišné,“ řekl.

Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.