Výtvarník Knížák uspěl u Ústavního soudu

Milan Knížák | Zdroj: Profimedia

Martin Švec

14. 4. 2026, 15:11

Výtvarník Milan Knížák v úterý uspěl se stížností u Ústavního soudu na vazbu kvůli údajnému pokusu o poškozování zájmů Československa v cizině. Podle soudu se justice musí znovu zabývat návrhem na Knížákovu soudní rehabilitaci. Jeho vazba trvala od října 1974 do února 1975. Milan Knížák se vyhlášení Ústavního soudu nezúčastnil.

Za situace, kdy zákon umožňuje dvojí výklad, je zapotřebí zvolit ten, který je ve prospěch rehabilitace a nepřidává ke staré křivdě novou, plyne podle ČTK z nálezu. „Obecné soudy v posuzované věci porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces, neboť mu formalistickým výkladem zákona odepřely možnost odčinit újmu, která mu byla za minulého režimu způsobena," stojí v nálezu soudce zpravodaje Pavla Šámala.

Soudní rehabilitace je podle nálezu možná také u lidí, u nichž se stíhání po propuštění z vazby zastavovalo, a obvinění tedy neskončilo odsouzením, což je právě Knížákův případ. „Ústavní soud rozhodl ve smyslu zákona o soudních rehabilitacích. Na rozdíl od obecných soudů řekl, že právo na rehabilitaci se na pana profesora Knížáka vztahuje. To je zásadní nejen pro něj osobně, ale pro všechny, kteří jsou v podobné situaci," řekl Knížákův advokát Lubomír Müller.

​V případu bude znovu rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 10. Podle Müllera by nyní měl Knížákovi vyhovět a rehabilitovat jej. Rehabilitaci vnímá jako morální satisfakci, se kterou by však mělo jít ruku v ruce přiměřené odškodnění. Zákon z roku 1990 stanovuje odškodnění zhruba 80 korun za každý den věznění. „Mnozí to považují za výsměch, ale nikdo s tím zatím nechce nic dělat," konstatoval Müller.

Knížák podle tehdejších vyšetřovatelů chtěl odeslat do Francie zásilku s písemnostmi, které podávaly zkreslené informace o poměrech v zemi. Prokurátor nakonec stíhání zastavil. Když Knížák po 50 letech usiloval o soudní rehabilitaci, Obvodní soud pro Prahu 10 jeho návrh zamítl pro opožděnost. Rozhodnutí potvrdil také Městský soud v Praze.

Pětaosmdesátiletý Knížák patřil před rokem 1989 k výrazným postavám nonkonformní umělecké scény. Působil převážně mimo oficiální struktury, věnoval se hudbě, výtvarnému umění, akcím či performancím. Po změně režimu působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze a později jako ředitel Národní galerie v Praze.