Nejlepší kalhotkový pop v Česku: Zarezonovali jsme i ve věznicích, říká frontman Highlandu

TN Live

22. 4. 2026, 10:29

Pozvání do studia pořadu TALK! přijali dva členové kapely Highland, frontman Eduard Rovenský a zpěvák a kytarista Jakub Moulis. V rozhovoru s moderátorkou Annou Andrlovou přiblížili svou hudbu i tour po českých věznicích.

Skupina s nadsázkou představuje velmi specifický styl hudby. „Od našeho dnes už bývalého kytaristy Honzy Mirgy, který bohužel před dvěma měsíci skončil, zaznělo, že jsme ten nejlepší kalhotkový pop v České republice. Tak 70 %, možná 80 % návštěvníků našich koncertů jsou dámy,“ zavzpomínal Rovenský.

Letos měl premiéru dokument Derecidiva, který zachycuje tour Highlandu po českých věznicích. „Uvidíme, jak to ten dokument změní, protože si myslím, že i třeba v těch věznicích ta tvorba zarezonovala. A teď, jak na to chodí do kin diváci, tak už nám píšou, kdy, kde bude v okolí nějaký nejbližší koncert. Tak jsme zvědaví, jak tahle festivalová sezóna dopadne,“ dodal Rovenský.

Původně měli jet šňůru po ženských věznicích. Nakonec ale skončili s prvním koncertem v mužské věznici na plzeňských Borech. „Já jsem v těch věznicích ještě před tou samotnou tour byl na obhlídce. Abychom si definovali, kde bude koncertní prostor, kde to bude dávat smysl, kde i my se budeme cítit komfortně. A to byla asi hezká představa. Pak když vám tam navedou 150 odsouzených a vy vůbec vlastně nevíte, kdo to je, a víte, že Bory, co se týče toho stupně, tak jsou na špici nebezpečí, pak jako samozřejmě člověk strach má,“ popsal Rovenský.

Související obsah

30:27

Nejde o koncerty ani ceny, říká Pam Rabbit. Prozradila, co pro ni udělala Lucie Bílá

4. 3. 2026 TN Live T. LIVE

​Na druhou stranu přiznal, že na koncerty jezdí už 20 let, ale tento koncert byl opravdu unikátní. „Za těch 20 let jsem nezažil takovou atmosféru, která v té smradlavé chodbě na Borech byla. A když odsouzení začali zpívat společně s námi o šílení, tak ten vokál nás všechny úplně rozechvěl. Měli jsme husí kůži,“ uvedl.

„To jsem fakt nezažil. Asi byli fakt vděční, že se tam něco děje, že můžou vypadnout z toho stereotypu. Ale vrátili nám to neskutečně v rámci atmosféry. Na začátku jsme se dost oťukávali, že jako tak koukali, říkal jsem, že tady nechci bejt. A ve třetí řadě jsem najednou při druhé písničce viděl jednoho, jak si podupuje, a při třetí písničce tleskal a už to jelo. Ale jako první dvě písničky si myslím, že jsme si, obě strany, musely načíst situaci, a pak až to bylo v klidu,“ řekl Moulis.

Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.