Matásek zavzpomínal na Orlík. Teď už bych se ke kytaře nevrátil, bylo by to trapné, říká

TN Live

13. 5. 2026, 16:15

Pozvání do pořadu TALK! přijal herec David Matásek. S moderátorkou Barborou Šimkovou hovořil o svém herectví jak před kamerou, tak v divadle, rozhovor se stočil i ke vzpomínkám na jeho krátkou hudební kariéru.

Na place se podle Matáska na popularitu mezi herci moc nehraje. „Vždycky začínáme znova. I když je někdo populární víc nebo míň, tak musí tu svoji pozici znovu obhájit. A setkáváme se zase třeba s jinými lidmi, s novými kolegy, s novým vedením, s novou režií a tak dále. A ty příběhy jsou jiné. V tomhle je to dobré povolání, že neupadnete do stereotypu či letargie, že si to furt musíte znovu hledat,“ řekl.

Matásek se tak moc nezastaví. „Já mám někdy potíže usnout na polštáři, natož na vavřínech. Myslím si, že usnout na vavřínech je hercova smrt,“ prohlásil.

Kromě seriálů se Matásek věnuje i divadlu. Ale dohromady to moc míchat nejde. „Když zkoušíte nějakou velkou roli v divadle, tak na točení není moc čas. Já se to snažím oddělovat. Zkoušel jsem třeba i v divadle se s šéfy domluvit, jestli by mně neudělali nějaké volníčko. Byli většinou tak laskaví, že mi vyhověli, a pokud to nešlo, tak jsem to musel odmítnout,“ uvedl.

Poslední věc, kterou zatím Matásek nazkoušel, je básnická sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ od Miloše Doležala v divadle Viola. „Je to neveselé téma. Autor se tam vypořádává se smrtí milované bytosti, ale není to nějaká duchamorná tryzna. Je to, řekl bych, vlastně návod, jak se s touhle obrovskou ztrátou, s touhle tragédií, vyrovnat sám v sobě,“ přiblížil.

Související obsah

26:52

Dcera oblíbeného exministra exceluje jako herečka. Kvůli otci si na ni ale zasedla učitelka

11. 5. 2026 TN Live T. LIVE

​Co se hudby týče, Matásek působil ve dvou kapelách – Orlíku a Hagen Badenu. Ale nyní je už 35 let jen konzumentem, jak říká, a hraní mu nechybí. „To byla prostě nějaká etapa, byla strašně fajn, bylo to velice, myslím, pro mě důležité, že jsme ty kapely měli. Ale jako že bych slzel nebo vzpomínal, to ne. A ani nesdílím nějaký sentiment. Myslím si, že je toho kolem nás hrozně moc, že se furt na něco vzpomíná. Já takový nejsem, prostě tohle je pryč. Taky už mám léta, už by bylo trapné se někde problazňovat s kytarou,“ shrnul.

Přijde mu zajímavé, že někteří lidé se mají potřebu k Orlíku stále kriticky vracet. „Já s tím problém nemám. Když je otázka položená slušně nebo to není nějaké kádrovací hodnocení. Spíš mám většinou dojem, že pokud dojdou argumenty, tak se vytáhne tahle kartička. A to mně přijde takové trošku zpozdilé. Ale OK, každý jsme nějaký,“ řekl.

Na celý rozhovor se můžete podívat pod titulkem článku.