Vědci díky dalekohledu s vysokým rozlišením objevili na Slunci podivuhodné víry. Prokázali, že takzvaná Kelvin-Helmholtzova nestabilita (KHI) není jenom teoretickým pojmem. Jev však odhalili náhodou.
Loni na Havaji začal sluneční dalekohled Daniela Inouyeho snímat magneticky aktivní oblast nedaleko sluneční skvrny. Vědci z Národní vědecké nadace (NSF) chtěli pořídit časosběrný záznam slunečního plazmatu. Dalekohled však zachytil víry točící se kolem magnetických hranic Slunce. Vědci následně zjistili, že se jedná o takzvanou Kelvin-Helmholtz nestabilitu.
Jde o jev, který dosud existoval jenom v teorii. Vědci se domnívají, že KHI může ovlivňovat tok energie sluneční atmosférou. Mohlo by to vysvětlit, proč je atmosféra Slunce tak horká a co spouští erupce ovlivňující kosmické počasí.
„Doložit, že to, co vypadá, chodí a kejhá jako kachna, je skutečně kachna, je mnohem obtížnější a podařilo se to pouze díky datům o slunečním povrchu s nejvyšším prostorovým rozlišením, jaká kdy byla pořízena, a díky nejúplnějším a nejpodrobnějším numerickým počítačovým simulacím, jaké kdy byly provedeny,“ řekl pro ScienceAlert sluneční fyzik Friedrich Wöger z Národní sluneční observatoře (NSO).
Sluneční fyzikové také zjistili, že víry na Slunci nejsou raritou. „Co nás opravdu překvapilo, bylo to, kolik událostí typu KHI jsme objevili. To, jak jsou skutečně všudypřítomné po celém magnetickém povrchu, jsme opravdu vůbec nečekali,“ podivil se sluneční fyzik NSO David Kuridze.
KHI vzniká na rozhraní dvou vrstev plynů nebo kapalin, které proudí odlišnou rychlostí a mají jinou hustotu. Jev lze pozorovat i na Zemi, kde na sebe bere podobu mraků, jež připomínají vysoké mořské vlny. Jsou ale viditelné maximálně několik desítek minut.
Rozhovor s Janem Veselým o částečném zatmění Slunce (8/2026):
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz