Život na vesnici byl ještě před pár lety nepředstavitelný bez sportovních zápasů takzvaných pralesních lig a starých gard. Fotbal je tam založený na nadšení, místní rivalitě a také setkávání. A na hráčích kolem čtyřicítky. Jenže právě těm se už do kopaček moc nechce, a tak některé kluby i soutěže postupně zanikají.
Desítky let to byla jistota větší než nedělní svíčková od babičky. Po společné domluvě oblékli dres, zatáhli břicho a vyrazili hájit čest své obce. Jenže zlatým časům vesnické staré gardy zřejmě zvoní umíráček.
„Stará garda byla podle mě přes deset let. A loni už to bylo o tom, že se to na ty zápasy scházelo strašně málo a nikdo se tomu nechce moc věnovat,“ vysvětlil fotbalista Michal Drábek.
Optimističtěji to vid jiný fotbalista. „Spousta lidí, si myslím, ještě hraje své fotbaly přes sobotu a přes neděli v okresních soutěžích, třeba někde okresní přebory, čtvrté třídy,“ uvedl Jan Pozdníček.
Kupříkladu na Kladensku veteráni kopou už od roku 1995. Jednašedesátiletý Josef Fuidiar na trávníku nechal srdce. Dnes jen smutně sleduje, jak mu soupeři mizí před očima. „Snižuje se to, máme tak šest mančaftů. Ještě před třemi lety jich bylo dvanáct, je jiná doba,“ posteskl si.
Přátelské zápasy za pivo a klobásu zřejmě mizí i kvůli tomu, že starší hráči nechtějí riskovat zdraví. „Prostě to stárne, ta generace už taky asi nechce se tam v šedesáti honit,“ dodal.
Roli ale hraje více faktorů. „Lidi na to nemají čas, blbý termíny, nehraje se to pravidelně. Řekne se soutěž starých gard, začalo se to hrát na umělkách v únoru, a to se těm starším nechce,“ dodal Petr Hanzl z klubu FK Křičeň z Pardubicka.
„Já jsem hrál fotbal, skončil jsem před deseti lety v padesáti letech. Tady v Plzni to bylo nastavený tak, že mohl hrát od pětatřiceti, ale nesměl být aktivní hráč. Ten mohl až od čtyřiceti let, tam byl problém s těmi lidmi,“ osvětlil situaci člen TJ Sokol Lužany na Plzeňsku.
Soutěže starých gard se většinou hrají na úrovni neoficiálních okresních lig nebo přátelských turnajů, které si organizují kluby samy bez nutnosti hlásit zánik na svaz. Podle starých gardistů jich v posledních letech zanikají desítky ročně.
Zatímco v některých obcích se kopačky věší na hřebík a fotbalové kluby zachraňují sousedské fúze, jsou stále místa, kde se matadoři drží zuby nehty daleko od sportovního důchodu.
„Tím, že mám celou soutěž na okrese České Budějovice na starost, tak vidím úpadek v posledních třech letech. Týmů máme šest, bylo nás osm. Počet hráčů máme relativně slušný,“ popsal Jan Pinter, místopředseda Okresního fotbalového svazu České Budějovice.
Fotbalových starých gard sice ubývá, ale odrostlí hráči se na vesnicích sportovat snaží. A když ne přímo sportovat, tak alespoň setkávat. Pozitivní na tom je, že společenský život na venkově neuvadá.
Stará garda už sice tolik nevymetá fotbalové trávníky, lenošení ale nepodléhá. Někdejší špílmachři se vrhají na fyzicky o něco méně náročné sporty. Třeba petangue. „Některé ty spolky nejsou zapsané pod nějakou hlavičkou, je to skupina deseti dvaceti lidí, které něco baví, třeba si pořádají šipkové turnaje,“ přiblížil Jan Koutný (za KDU-ČSL), starosta obce Čejč.
Třeba na Moravě jsou populární obecní sdružení vinařů. A pokud si myslíte, že jde jen o degustaci do brzkých ranních hodin, místní vás rychle vyvedou z omylu. „Ne, to určitě není jen o pití vína. Je to o tom, že pořádáme akce a zveme sem lidi,“ vysvětlila Věra Hanáčková z výboru zahrádkářů.
„Vždycky je to o lidech, kteří tomu chtějí věnovat volný svůj čas, bez nároku za odměnu,“ podělila se Jitka Bednářová (nestr.), starostka Chlumu u Třeboně. Ať už jde o krojovaný průvod, šipkový turnaj, nebo nedělní zápas na hřišti, jedno je jisté. Dokud na vsi fungují spolky, o budoucnost venkova strach mít nemusíme.
Tématu se věnoval i pořad Do hloubky na TN Live s trenérem Slavie U17 a hráčem SK Újezd Praha 4 Tomášem Podvínem:
Sledujte Televizní noviny bez reklam na Oneplay.cz