Zpravodajství

Michaela Maurerová: „Dětský svět mě pořád baví!“

Michaela Maurerová: „Dětský svět mě pořád baví!“
Zdroj: TV Nova

Působí stejně bezprostředním a roztomilým dojmem jako její Digi z Ulice. Má v sobě něco dětského, je veselá a plná energie. Na druhou stranu ale najednou umí i zvážnět a pronést tak chytrou a citlivou větu, až vám to vyrazí dech.

Narodila jste se v Havířově, ale gymnázium jste vystudovala v Praze. Jak jste se do hlavního města dostala?
Moje maminka pochází z Havířova, ale vzala si tatínka, který byl z Prahy, takže jsme pak všichni žili v Praze. V Ostravě mám ale pořád své kořeny, a když chci, umím mluvit „kratce".

Proč jste se přihlásila ke studiu právě na DAMU?
Na gymplu jsme se spolužáky měli dramatický kroužek. Někteří jeho členové se rozhodli zkusit to na DAMU a já jsem se k nim přidala. Když mě pak doopravdy přijali, nemohla jsem tomu dlouho uvěřit. Myslím si, že jsem měla víc štěstí než předpokladů.

Dramatické sklony jste ale určitě měla už od dětství...
Už odmalička jsem inklinovala k poezii a recitaci, ale nikdy jsem si nemyslela, že se tím budu doopravdy živit. První filmovou roli jsem získala jako malá holka v Kachyňově Posledním motýlu a už tehdy jsem říkala, že bych chtěla být „hééérečka". Takové sny má ale spousta holek a většinou se nevyplní... Nedávno jsem natáčela Ulici s Milanem Kňažkem, který hrál v tom mém prvním filmu. Připadalo mi to jako osud, že se po tolika letech potkáváme jako herečtí partneři.

Jaké téma jste si vybrala pro závěrečnou práci na DAMU?
Srovnávala jsem herecké prostředky na jevišti a v jiných médiích. Zajímalo mě, jestli škola herce připraví na to, že se neuživí jen divadlem. DAMU ve skutečnosti umožňuje spíš integraci do profese - naučí vás technické disciplíny, ale herečku z vás neudělá. Člověk na sobě musí makat.

A jak na sobě makáte vy?
Nejvíc mě naučila Ulice. Musela jsem se naučit rychle zpracovávat text. Ale úplně nejvíc se stejně naučím sledováním svých zkušených hereckých kolegů. A taky pracuju na svém vzhledu, protože dobře vím, že se dnes lidi chtějí dívat na herce, kteří dobře vypadají. Takže se občas i učešu (smích).

Panuje mezi herci z různých seriálů řevnivost? Vnímáte třeba Ordinaci v růžové zahradě jako svou konkurenci?
Ty dva seriály se nedají srovnávat. Ordinace je večerní seriál, který běží v hlavním vysílacím čase, zatímco my jsme kratší a častější. Navíc s herci z Ordinace jsme v přátelském kontaktu. Nedávno jsem jela z jedné charitativní akce v autě s Veronikou Jeníkovou a vyměňovaly jsme si zkušenosti. Já sama jsem se ale v Ulici tak zabydlela, že už si ani neumím představit, že bych si zvykala jinde.

Zdokonalila jste se za tu dobu, co hrajete Digi, v kadeřnickém umění?
Určitě. Na začátku jsem se chodila dívat do kadeřnického studia na profesionálky. Umím ostříhat přítele a přitom se tvářit, že mi to jde. Umím i obarvit vlasy - vždycky jsem barvila kolegyně a kamarádky. A taky jsem se naučila držet v jedné ruce nůžky i hřebínek.

Kdy jste měla na hlavě nejbláznivější účes?
Asi když jsem se poprvé ostříhala sama po návratu z pařby. Díky své profesi jsem jinak „konzerva" - od herečky se totiž očekávají delší vlasy, s nimiž se dá pracovat. A v Ulici byl asi mou nejbláznivější kreací růžový melír. Kupodivu jsem od diváků dostávala ohlasy, že se jim to líbilo.

Jak dlouho maskérkám trvá, než vám vytvoří extravagantní účes?
Jsou tak šikovné, že to vymyslí a zrealizují velmi rychle. Navíc mě to i naučily, takže si dokážu svůj nejslavnější účes z Ulice zvaný „mickey-mouse" vytvořit sama.

První lásku jste prý prožila už ve školce. Jak to tenkrát probíhalo?
Byla jsem, jako ostatně vždy, při rozvoji vztahu velice aktivní... Vždycky jsem se snažila chlapy vmanévrovat do pozice, aby měli pocit, že mě ulovili. Na druhou stranu jsem neměla vůbec žádný problém ani s tím, oslovit je sama. Vlastně jediný, kdo sbalil naopak mě, je můj současný přítel.

A jak se mu to podařilo?
Lovil mě hodně nenásilně - znali jsme se totiž dlouho jako kamarádi. Choval se tak fantasticky, že mi došlo, že hledám něco, co už vedle sebe vlastně dlouho mám.

Ještě nikdy jsem vás neviděla na žádné fotce ve společenském magazínu s vaším přítelem. To je náhoda, nebo se nerad fotí?
Respektuju jeho soukromí. Pro mě je dávání rozhovorů a focení součástí mé práce, ale pro něj ne. Už i moji kamarádi si ze mě dělali legraci, že je jako paní Columbová. Já o něm pořád mluvím, ale nikdy ho ještě nikdo neviděl (smích). Tak jsem ho jednou mezi ně přivedla a oni pochopili, že to je prostě introvert.

Zato s dětmi z dětských domovů jste na fotkách často. Jak vás napadlo začít jim pomáhat?
Vždycky mě bavil dětský svět a sama jsem v něm zastydla. Problematika dětí z ústavů a dětských domovů je další věc, do které mě zasvětila Ulice. Během různých charitativních výjezdů mi přirostly k srdci a já si řekla „Udělej něco pro ně, když můžeš!".

Slovo charita ale prý ráda nemáte.
To je pravda, nemám. Vždyť to není součást práce, ale způsob, jak dobře působit na své okolí. Ty děti to dokážou vrátit prostřednictvím emočních zážitků, které vám už nikdo nemůže vzít. Navíc jsem si vědomá toho, že nikdo z nás nemůže vědět, jak se bude dál vyvíjet jeho vlastní život - jestli jeho děti budou zdravé...

A co váš vlastní plánovaný potomek?
Já bych dítě chtěla strašně moc. S přítelem se o to snažíme už dva roky, ale zatím nic.

Vraťme se ještě k vaší profesi. Zůstala jste i teď, kdy máte tolik televizní práce, věrná prknům, která znamenají svět?
Ve stálém angažmá už nejsem, ale hraju ve dvou divadlech - v Rokoku a v Divadle na Vinohradech. Moje oblíbené představení je Mezi úterým a pátkem. Hrajeme ho ve zkušebně, takže jsme asi padesát centimetrů od diváků (smích). Navíc my to vlastně nehrajeme, spíš prožíváme! Jinak by nám to asi diváci neuvěřili.

 

7 malých rozhodnutí
1) Čokoláda, nebo bůček - Bůček, jsem na něj zvyklá odmalička. Dědeček, který byl horníkem, ho totiž míval k snídani a já mu z ní vždycky ujídala. Nejradši ze všeho jsem měla kůžičku. Na druhou stranu ovšem nepohrdnu ani tou čokoládou.
2) Realismus, nebo impresionismus - Impresionismus. Mám ráda, když věci nejsou konkrétní, ale aspoň trochu rozostřené. Realita je někdy krutá a impresionisté ji uměli alespoň příjemně podat.
3) Tulipán, nebo narcis - Tulipán. Mám ráda ty nerozvité. Vidím v nich totiž příslib toho, co se z nich teprve stane.
4) Golf, nebo pétanque - Pétanque. Golf mi připadá spíš jako sólový sport. Zato pétanque není tolik o penězích. Je to příjemná zábava, kterou můžete prakticky kdekoli a kdykoli provozovat s rodinou nebo s přáteli.
5) Vedro, nebo mráz - Nejradši mám něco mezi - tedy jaro nebo podzim. Mráz se mi líbí jen v kombinaci se sněhem. A vedro, když fouká vítr a v dáli šumí moře.
6) Divadlo, nebo kino - Podle nálady. Asi nejdřív divadelní hru, ve které hraju, a pak dobrý film, při kterém se můžu odreagovat.
7) Blonďák, nebo mulat - Moje volba je prostě sympaťák - ať už blonďák či mulat. A co takhle odbarvený mulat (smích)?

 

Kdo je Michaela Maurerová
- Narodila se 27. září 1979 v Havířově.
- Vystudovala pražské gymnázium a DAMU.
- Nejprve byla v angažmá v Rokoku, dnes je na volné noze a hostuje v několika divadlech.
- Hrála si v mnoha televizních inscenacích a pohádkách (například Elixír a Halíbela) a moderovala několik televizních pořadů.
- V současné době ji můžete vídat v denním seriálu TV Nova Ulice a nedávno si také zahrála ve filmu Experti.
- Je zadaná, bezdětná.

TV Nova
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Důležité Události

Píše se na Deník.cz