Osudová setkání Lídy Baarové

Zdroj: TV Nova

Byla jednou z našich nejkrásnějších hereček, přesto její život zdaleka nebyl tak pohodový, jak se původně mohlo zdát. Její soukromí i kariéra byly totiž protknuty nejhorším obdobím dvacátého století – druhou světovou válkou. Jaký byl životní a herecký osud Lídy Baarové?

„Byla smyslná, krásná, každý se do ní okamžitě zbláznil," řekl nedávno o Lídě Baarové režisér Otakar Vávra, se kterým natočila ve třicátých letech několik úspěšných filmů. Obdivovalo ji mnoho významných a vlivných mužů a ona jim jen těžko odolávala, což se jí později také stalo osudným. Filmovou kariéru začala už v sedmnácti letech a hned brzy nato sklízela úspěchy. Nabídky se jí jen hrnuly - nejen od nás, ale často i ze zahraničí, a tak natáčela nejen v Československu, ale například také v hitlerovském Německu. A i zde spousta mužů podléhala jejímu kouzlu - včetně říšského ministra propagandy a osvěty Josepha Goebbelse. Tento dvouletý vztah, ještě předválečný (začal v roce 1936), se však změnil v milostné drama, které mělo pro samotnou Lídu Baarovou v dalších letech dalekosáhlé důsledky. V očích české veřejnosti byl důkazem hereččiny vlastizrady, a tak se musela, podobně jako i jiní tehdy aktivní herci, zpovídat z kolaborace. Ta se sice nikdy neprokázala, ale punc kolaborantky jí zůstal až do smrti a ovlivňoval celý její další život.

Na růžích ustláno
Lída Baarová, vlastním jménem Lidmila Babková, se narodila 7. září 1914 v Praze v podnikatelské rodině, která vlastnila známou firmu Brouk & Babka. Umělecký pseudonym si zvolila podle rodinného přítele, spisovatele Jindřicha Šimona Baara. Po gymnáziu studovala konzervatoř, kde si ji v roce 1931 vyhlédl režisér Miroslav Josef Krňanský a svěřil jí roli ve filmu podle románu Ignáta Herrmanna Kariéra Pavla Čamrdy. Po tomto úspěšném snímku přicházely další filmové nabídky od většiny tehdejších režisérů - například Karla Lamače (ten se stal i jejím milencem), Martina Friče nebo Vladimíra Slavínského. V roce 1932 si tak zahrála například ve Fričově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, při jehož natáčení se seznámila s Vlastou Burianem, který se do ní zamiloval. Jejich vztah ukončila až Burianova žena. Následovaly filmy s Hugo Haasem, například Madla z cihelny. V tomto filmu Vladimíra Slavínského z roku 1933 si mimochodem poprvé zahrála i Lídina mladší sestra Zorka Janů. Zazářila i ve snímcích Grandhotel Nevada nebo Na růžích ustláno a dalších - vždyť v letech 1931-1934 ztvárnila role v téměř dvaceti filmech!

Miloval ji i Hitler
V roce 1934 začala natáčet i pro berlínskou společnost UFA. Rolí nejkrásnější ženy Benátek ve filmu Barkarola se v roce 1935 proslavila i v Německu. V tomto snímku s ní hrál populární německý milovník Gustav Fröhlich, se kterým měla později vážný, ale dramatický vztah. Tento film však pro ni byl zlomový i v jiném ohledu. Na natáčení se totiž přišel podívat Adolf Hitler, který se jí také dvořil, ale neuspěl. Později, na berlínské olympiádě v roce 1936, se setkala s Josephem Goebbelsem. Zamilovali se do sebe. Goebbels se chtěl kvůli ní dokonce rozvést, abdikovat na svoji funkci a stát se velvyslancem v Japonsku, kde by společně žili. Jejich plánům však udělal v roce 1938 přítrž sám Hitler. Ten následovně Baarové zakázal hrát v německých filmech, nařídil jí opustit Berlín, ale Říši opustit nesměla. To se jí podařilo až v roce 1939, kdy se zásluhou svého otce vrátila do Prahy. Už v roce 1937 ale dostala nabídku od americké filmové společnosti MGM. Nepřijala ji. Kdyby ano, mohl se její osobní i profesní život odvíjet zcela jinak. Později o tom sama řekla: „Sedm let jsem mohla pracovat v Americe a nic by se bývalo nestalo. To pokládám za největší chybu svého života."

Život nebyl krásný
Po návratu do Prahy navázala na svoji domácí filmovou kariéru, ale okolí ji kvůli stykům s nacisty vnímalo negativně. Navzdory tomu ztvárnila v této době, do roku 1941, jedny ze svých nejlepších rolí. Tak například ve filmu Otakara Vávry Dívka v modrém z roku 1939, kde se objevila po boku Oldřicha Nového, vytvořila nezapomenutelnou dvojroli Vlasty a komtesy Blanky. Za tuto roli získala o rok později Národní cenu. Stejně tak úspěšný byl i další film s Oldřichem Novým Život je krásný z roku 1940. Už ve Vávrově filmu Panenství, natočeném v roce 1937, nebo později v jejím posledním filmu natočeném v Čechách Turbina z roku 1941 dostala možnost ztvárnit i psychologicky komplikovanější postavy. V letech 1941-1943, kdy jí nacisté nakonec zakázali hrát i v českém filmu, odešla natáčet do Itálie.

Tragický konec války
Na konci války využila nabídky herce Hanse Alberse a odjela do Bavorska. Dostala se však do amerického zajetí a byla dopravena do mnichovské věznice, později se dokonce ocitla v mnichovském ústavu pro choromyslné. Odtud byla převezena k výslechům do Prahy a po několika výsleších bez udání důvodu zatčena. Její rodiče byli vyslýcháni také - matku dokonce při jednom z výslechů postihl srdeční záchvat, na který zemřela. Brzy nato onemocněl i otec (byla mu amputována noha) a Lídina sestra Zorka neunesla psychický nátlak a zákaz hraní a v březnu roku 1946 spáchala sebevraždu skokem z okna jejich vily. A tak Baarová - i když byla na Vánoce v roce 1946 propuštěna, protože se její kolaborace nepotvrdila - prožívala nejtragičtější období svého života. Oporou jí byl snad jen její obdivovatel Jan Kopecký, se kterým v roce 1947 uzavřela manželství.

Období emigrace
Před únorovými událostmi v roce 1948 emigrovala do Rakouska. V padesátých letech hodně cestovala a zahrála si v několika zahraničních filmech, například ve Felliniho Darmošlapech. Filmovou kariéru ukončila v roce 1956 a poté se věnovala divadlu, které hrála už dříve. V šedesátých letech opustila i divadelní činnost a odešla do soukromí patrně i z důvodu nemoci. Léčila se v sanatoriu Kurta Lundwalla, za něhož se později provdala. Po jeho smrti v roce 1972 žila sama v Salcburku, kde také 27. října 2000 v osmdesáti šesti letech zemřela. Pochována je se svojí matkou a sestrou v Praze-Strašnicích.

Půvabnou Lídou Baarovou uvidíte ve veselohře Madla z cihelny v sobotu 9. prosince ve 12.30 na Nově.