Už tři čtvrtě století baví děti i dospělé. Za své komediální role v téměř stovce filmů a bezpočtu divadelních her získal letos prestižní Cenu Thálie. Snímek Ať žijí duchové, kde skvěle ztělesnil mile protivného prodavače Jouzu, dokonce nedávno vyhrál na festivalu dětských filmů Oty Hofmana první místo v internetovém hlasování a stal se tak nejoblíbenějším dětským filmem vůbec. Lubomír Lipský o sobě ale přesto tvrdí, že se za komika nepovažuje.
Proč myslíte, že právě film Ať žijí duchové byl na festivalu tak úspěšný?
Podle mě je to v první řadě díky zajímavému námětu Jiřího Melíška. A také určitě proto, že tam vystupuje spousta fantastických postav - třeba rytíř nebo trpaslíci, a film je celkově velmi dobře formálně zpracovaný. Musíte totiž vzít v úvahu, že v době jeho vzniku ještě nebyla skoro žádná triková technika, a tak kameraman Vladimír Novotný prováděl například triky s trpaslíky tak, že sám vymyslel systém nastavování zrcadel. Ono to ale vážně fungovalo! Bylo to obdivuhodné.
Ve filmu účinkovala řada dětských herců - například Tomáš Holý nebo Dana Vávrová. Jak byste je jako herce zhodnotil?
Už tenkrát na nich bylo vidět, že jsou to výjimečné děti. Talent z nich vyzařoval doslova při každém záběru. Moc rád jsem se na ně díval, protože oproti ostatním dětem, které před kamerou působily spíš zakřiknutě, měly v sobě neuvěřitelnou hereckou spontánnost.
Je natáčení s dětskými herci podle vás v něčem specifické?
Musím říct, že mám natáčení s dětmi velmi rád. Je ale nutné, aby mezi dítětem a dospělým hercem vznikl vztah. To se mi naštěstí většinou dařilo, a ony tím pádem nacházely vztah ke mně. Vznikla pak taková vzájemná vazba, která je při natáčení velmi důležitá.
Film Ať žijí duchové režíroval váš bratr Oldřich. Jak se vám s ním spolupracovalo?
No, řeklo by se, že dobře, ale opak je pravdou. Měli jsme totiž oba takový komplex „bráchismu" - tedy já do bráchy a brácha do mě (smích). Při natáčení mě nijak nešetřil. Byl na mě velice přísný. Když jsme točili Šest medvědů s Cibulkou, tak měla vždy přednost zvířata, děti a teprve nakonec jsem byl já (smích). Spolupráce s ním byla dost tvrdá, ale vzhledem k tomu, že jsme se měli rádi, tak jsme to oba rádi podstupovali.
Je něco, v čem se váš bratr od ostatních režisérů lišil?
Měl tu výhodu a možná i nevýhodu, že hodně improvizoval, a to i přímo při natáčení. Dával hercům úplnou volnost, a když někoho něco napadlo, tak ho to nechal udělat, a ještě mu poděkoval. Jsou režiséři, kteří mají do puntíku připravenou scénu a lpí přesně na svojí představě. Brácha byl ale přesný opak. U komediálních filmů je ale režisérská benevolence, myslím, tak trochu nutností, protože vše pak probíhá uvolněně a není to strnulé.
S bratrem jste, jak jste už sám zmínil, natočili i film Šest medvědů s Cibulkou. Bylo těžké natáčet s medvědy?
Byla to jedna z nejtěžších prací. On by stačil i jeden medvěd, natož pak šest (smích)! Kromě nich tam ale ještě byli dva tanečníci oblečení v kůži medvěda, kteří prováděli ty taneční kousky, což dodnes hodně diváků nepoznalo. S medvědy byla těžká práce v tom, že většina šelem, když chce zaútočit, tak ohrnuje pysky, cení zuby nebo to prostě dá na sobě nějak znát. Ale medvěd ne. Ten pořád vypadá přítulně, a pak se člověk nestačí divit.
Zaútočili na vás?
Ne, já jsem se od nich raději držel pár kroků zpátky. Ale zaútočili na svého ošetřovatele a málem ho skalpovali packami.
To asi nebyl moc hezký zážitek. A na které natáčení vzpomínáte nejraději?
Líbilo se mi natáčení seriálu Tři chlapi v chalupě. Když se točí film, tak se totiž většinou moc zkoušek nedělá, jen proběhne pár pohovorů a občas se udělá pár zkoušek kamerových. Ale když jsme točili Tři chlapy v chalupě, tak se to zkoušelo skoro jako divadelní hra - předcházel tomu měsíc intenzivního zkoušení a teprve pak se s tím šlo před kamery. Takže všechno už bylo předem pečlivě nazkoušené a na place to šlo velmi rychle a snadno. Navíc jsme si výborně rozuměli s režisérem.
Do povědomí veřejnosti jste se nejvíce zapsal jako představitel komediálních rolí. Řekl byste o sobě, že jste komik?
Vůbec ne. Komik, to je podle mě velké slovo, skoro až poklona. Komiky bych nazval takové osobnosti, jako byl Charlie Chaplin, Frigo, Vlasta Burian nebo ze současníků Luděk Sobota. Je to prostě hrdý titul. Já jsem spíš normální herec, kterému se tu a tam povede nějaká komická nebo humorná role. Ale v podstatě jsem spíš člověk zakřiknutý a hodně introvertní.
Kromě filmů jste účinkoval a stále účinkujete i v divadle. Baví vás víc dělat divadlo, nebo film?
Divadlo, protože to je alfa a omega veškerého hereckého umění. Všechny další obory - filmy, televizní hry, seriály nebo rozhlas, to už je jen taková přidružená výroba. Divadlo je ale prazákladem všeho. Vždyť má koneckonců původ už v antice.
Jaké filmy nebo divadelní představení se vám jako dítěti nejvíc líbily?
Byl jsem doslova odkojený érou zlaté grotesky. S bratrem jsme totiž měli to štěstí, že náš otec byl kromě jiného také ředitelem městského kina. Takže měl na každý film k dispozici dva volné lístky, které dával většinou nám. Viděl jsem tak celou kinematografii tehdejších grotesek a vzpomínám si, že se nám líbily nejen němé filmy, ale chodiliy jsme i na kreslené - třeba na Pepka námořníka. Ohromně nás to bavilo.
Díváte se i dnes na filmy pro děti?
Samozřejmě, a moc rád! Zajímají mě jak z hlediska lidského, tak profesionálního. Zajímám se i o to, kam se dětský film posouvá.
V čem vidíte největší posun?
Myslím si, že současná filmová tvorba pro děti začíná být velmi technická. Za mého působení byla technika mnohem primitivnější, a tedy ve svých prostředcích mnohem více omezená. Ale nebylo to na úkor kvality, protože děti se bavily. Dnes se vyrábějí velmi technicky náročné snímky, kterým pomáhá i počítačová grafika, a to já - přiznám se - nemám moc rád.
Jaké vlastnosti podle vás musí mít dětský film k tomu, aby děti zaujal?
Hlavně musí mít pravdivý příběh. Takový, který je přijatelný pro dětskou duši. Dítě mu musí rozumět. Ale je to těžké, protože jinak vypadá film pro šestileté dítě a jinak třeba pro devítileté. Nějaký univerzální návod na to bohužel neexistuje.
Často slýcháme, že děti tráví čím dál víc volného času u počítačů. Myslíte si, že počítač jako zdroj zábavy jednoho dne vytlačí klasickou pohádku?
Sice nejsem věštec, ale myslím si, že ne. Technika nemůže nahradit lidskost, která je v dětských filmech, pohádkách nebo knihách. Spíš je to jen výkřik nové doby, ale boj dobra se zlem, jak ho známe z pohádek, pořád zůstává a zůstane. I když se možná mění jeho forma.
Vy jste ale spíš než s filmovými pohádkami vyrůstal s divadlem, hrál jste už v osmi letech. Kdy jste si poprvé uvědomil, že se stanete hercem z povolání?
To nebyl žádný konkrétní okamžik, spíš to tak uzrálo postupem času. Jako dítě jsem dost ráčkoval, lidi se tomu smáli a mně se to líbilo. Možná že právě to mě přivedlo ke komediálnímu žánru. Pak jsem se v něm stále více utvrzoval a nakonec jsem u toho zůstal. Nazval bych to tak, že mě k herectví přivedl zásah osudu.
Vy jste se stal hercem, ale váš bratr se rozhodl pro povolání scenáristy a režiséra. Vás nikdy nelákalo zkusit si režírovat?
Bratr k tomu odjakživa směřoval, protože jeho vždy bavilo všechno opravovat a organizovat ostatní. Mě to ale kupodivu nikdy nelákalo, protože jsem se spíš staral o sebe. Mě ani nenapadlo, že bych měl režírovat druhé nebo jim nějak při práci radit.
V poslední době jste kromě dětských filmů hrál i v komedii pro dospělé, v Kameňáku Zdeňka Trošky. Je vám tenhle druh humoru blízký?
Osobně moc ne, protože já mám radši humor jiného druhu. Ale Kameňák je lidová komedie a já uznávám, že takové komedie mají právo na to, aby se točily. Podle statistik jsou totiž velmi oblíbené a lidé je chtějí. Takže se nedivím, že Zdeněk Troška nakonec natočil tři díly. Existuje prostě druh publika, který si to žádá.
A chtěl byste se ještě v budoucnu vrátit k filmům pro děti?
Samozřejmě, velmi rád. Pokud bych dostal takovou nabídku a bylo to v mých silách, tak bych si určitě ještě v dětském filmu zahrál. Moc mě to totiž baví, a to je, myslím, to nejpodstatnější.
7 malých rozhodnutí
1) Rybaření, nebo houbaření - Obojí. Dlouho jsem byl vášnivým rybářem, a i když jsem toho už nechal, vášeň mi zůstala. A houbaření mě bavilo už odmalička, koneckonců na houby chodím moc rád i dnes. 2) Partička šachu, nebo mariáše - Určitě mariáše. Já jsem mariášový člověk. Holdoval jsem tomu, hlavně když jsme točili Tři chlapy v chalupě. Hledal jsem inspiraci pro dědu Potůčka v hospodách a nejlépe jsem ty dědky poznal právě při mariáši.
3) Moderní malba, nebo klasičtí mistři - Zase musím zvolit obojí. Miluji zrovna tak Leonarda da Vinciho jako třeba surrealisty. Líbí se mi hlavně Dalí a Max Ernst.
4) Román, nebo detektivka - Pro odreagování většinou sáhnu po detektivce. Ale nejraději čtu humoristickou literaturu, protože je to můj životní názor a zabývám se tím vlastně celý život.
5) Pes, nebo kočka - Když jsem se oženil, měli jsme v rodině kočku. Pak se ale shodou okolností k nám do domu nastěhoval Miroslav Horníček s kolií, která se s naší kočkou neměla ráda. Nechali jsme ji tedy dožít a pořídili jsme si jezevčíka. Ale mám rád jak psy, tak kočky.
6) Sportovní přenos, nebo dokumentární film - Sportovní přenos, ty mě obzvlášť baví. Jsou totiž plné života, je to neopakovatelný zážitek. Mám rád věci, co jsou živé. A ze všeho nejraději sleduji fotbal. 7) Sladké, nebo slané - Jelikož jsem z cukrářské rodiny, tak mám dodneška fobii z cukrovinek. Dokonce jsem jako dítě vyměňoval kremrole za buřty. Určitě bych tedy zvolil něco slaného.
Kdo je Lubomír Lipský
- Narodil se 19. dubna 1923 v Pelhřimově.
- V osmi letech začal v Pelhřimově hrát ochotnické divadlo, v roce 1945 se stal členem Divadla satiry v Praze.
- V letech 1950 - 1987 působil ve stálém angažmá v Městských divadlech pražských.
- Absolvoval osm semestrů na Filozofické fakultě UK, obor Estetika a divadelní věda.
- Jeho první filmovou rolí byla postava Josefa v dramatu V horách duní, postupně se objevil v řadě dalších filmů - například Byl jednou jeden král, Hudba z Marsu, Metráček nebo Tři veteráni.
- Se svým bratrem režisérem Oldřichem Lipským spolupracoval na filmech Ať žijí duchové, Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo Šest medvědů s Cibulkou.
- V současnosti účinkuje v Divadle ABC, v divadle Rokoko a v Divadle Na Jezerce.
- Má dceru Taťánu, s manželkou Věrou žil až do její smrti v roce 2003.
Skvělého Lubomíra Lipského coby prodavače Jouzu uvidíte ve filmu Ať žijí duchové v sobotu 9. prosince v 10.25 na Nově!
Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz
