Zpravodajství

David Spilka a Zbyněk Drda: „Nejsme slavní, jenom nás lidé znají!“

David Spilka a Zbyněk Drda: „Nejsme slavní, jenom nás lidé znají!“
Zdroj: TV Nova - Tomáš Kulhánek

Pár dní po postupu Davida Spilky a Zbyňka Drdy do finále jsme se sešli v ateliéru pražského malíře Reona. Předvánoční chaos a vrcholící přípravy na velké finále tak přetnulo posezení uprostřed Petřína. Povídali jsme si o slávě, o průběhu soutěže Česko hledá SuperStar, o starých přátelstvích i o Vánocích. Z Reonových obrazů se na nás dívaly snové postavy, za okny do dálky zářil osvícený Pražský hrad a ve vzduchu byly cítit přicházející nejkrásnější svátky v roce.

Jak jste se cítili po postupu do finále?
David: Byl jsem překvapený, myslel jsem si, že vypadnu. Opravdu jsem počítal s tím, že tentokrát dostanu nejmíň hlasů. Říkal jsem si ,O nic přece nejde, půjdu si dál svou cestou´. Když jsem potom seděl na jedné z židlí pro finalisty, pomyslel jsem si, že na sobě ještě musím zapracovat. I když mezi mnou a Zbyňkem žádná rivalita nefunguje. Prostě to tady spolu zakončíme. Dohrajeme rozehranou hru. Je jedno, kdo vyhraje a kdo zůstane druhý. Bereme to všechno jako start do dalšího života, který si už ale přizpůsobíme sami sobě. Záleží jen na nás, jak odstartujeme.
Zbyněk: Při přímém přenosu jsem řekl, že cítím úlevu, ale to bylo jen v tu chvilku, ty dvě vteřiny, kdy jsem byl napnutý, jestli vypadnu, nebo postoupím. Pořádnou úlevu pocítím asi až po finále (smích).

Co vaše momentální popularita udělala s vašimi starými kamarádstvími?
David
: Vůbec nic. Já nejsem nic víc ani nic míň než to, co jsem byl. Kamarádi, které mám od dětství, mě pořád berou jako kluka z Olomouce. Nechtěl bych, aby to bylo jinak, protože já jsem jenom obyčejný kluk, který se snaží hrát a zpívat pro lidi.
Zbyněk: Upřímně řečeno nevím. Jsem přesvědčený, že mám takové kamarády, které moje popularita neovlivní. Byl bych nejradši, kdyby všechno zůstalo při starém, ale nejsem si jistý, jestli to půjde. Spousta lidí se ke mně nejspíš bude chovat jinak, ale s tím já bohužel nic nenadělám.

Když jste se hlásili do soutěže Česko hledá SuperStar, jistě jste si představovali, jak asi vypadá sláva. Jak se teď liší vaše tehdejší fikce od nynější reality?
David: Já jsem si žádnou slávu nepředstavoval, protože jsem vůbec netušil, jak by měla vypadat. Když mi oznámili, že budeme mít autogramiádu a já se tam budu podepisovat, byl jsem v šoku. Říkal jsem si, proč by chtěl někdo mít doma můj podpis? A sláva? Necítím se být slavný, jenom známý. Vždyť jsem týden co týden v televizi. A slavný nebudu, ani když vydám desku. Můj táta jich má sedm.
Zbyněk: Sláva má velmi mnoho podob. My teď prožíváme jednu z nich a je to velmi silný pocit, který jsem samozřejmě dosud nepoznal. Do budoucna bych byl rád populární, ale za písničky, které nazpívám, a cédéčka, která vydám.

Davide, v čem si myslíte, že má Zbyněk nad vámi navrch, a naopak?
David: Oba jsme úplně jiní, proto to nemůžu srovnávat. Já jsem rocker, on romantik. Myslím si, že člověk by nikoho neměl považovat jako svou konkurenci, protože každý jsme osobnost. Stojíme a bojujeme sami za sebe, a pokud někdo sám sobě nevěří, je předem odepsaný. Končí, i kdyby na to měl.
Zbyněk: S Davidem jsme na první pohled naprosto odlišné osobnosti, ale uvnitř jsme si hodně podobní. Máme podobné názory, oba chceme zazpívat co nejlíp a oba chceme písničku prožít. To je pro nás to nejdůležitější.

Když si vzpomenete na vaše úplné začátky v soutěži a podíváte se na sebe teď, máte pocit, že vás SuperStar změnila? Co vám dala a co vám vzala?
David
: Celá SuperStar je pro mě velmi dobrá škola. Předtím jsem uměl zpívat jenom čistým hlasem nebo chraplákem. Tady jsem se naučil zpívat i jinak. Ovládám několik variant hlasů, které musím v příštích letech vypilovat. Bude to chtít ještě hodně práce, ale už teď se snažím zpívat víc umělecky. Můj metalový svět se najednou rozšířil. Díky této soutěži jsem taky poznal mnoho vlivných a skvělých lidí. Mám větší motivaci zpívat a učit se nové věci. Každý člověk, se kterým jsem se setkal, mi dal něco do života. Někteří mi dobře radili, jiní se ke mně nechovali fér, a tím mě vlastně i proškolili. Zkrátka SuperStar mi nevzala nic, ale dala toho hodně.
Zbyněk: Moc jsem se nezměnil, a když, tak k lepšímu. Už nejsem tak plachý jako na začátku, nechodím mezi lidmi se sklopenou hlavou. Trochu víc si věřím.

Kdo byl pro vás v průběhu soutěže největší oporou?
David: Tereza Najdekrová. Ať to vypadá, jak chce, byli jsme a jsme výborní přátelé. Ze všech lidí, které jsem v SuperStar poznal, se moje povaha nejvíc blížila té její.
Zbyněk: Mě nejvíc držela moje rodina, i když jsme na sebe měli žalostně málo času. Tahle absence mě ale donutila naučit se rozhodovat sám za sebe. A to je dobré umět.

Pakliže se stanete profesionálními zpěváky, budete muset změnit svůj životní styl. Co vám bude chybět z vašeho „starého" života?
David: Život je rozdělený na různé etapy. Když jsem ještě chodil do školy, můj program byl pořád stejný. Po škole jsem šel buď s kamarády na pivo, s kapelou na zkoušku, nebo jsem cvičil kapueru. Teď mi už škola skončila a čas, který jsem v ní dřív trávil, bych chtěl věnovat zpěvu a trochu v tomhle směru „vyrůst". Dál budu s kapelou, dál budu cvičit a myslím si, že všechno zvládnu. Kapuera mi hodně pomáhá - udržuje mě v kondici. Jsem díky ní v pohodě a nehodlám se jí vzdát.
Zbyněk: Neberu to tak, že budu něco postrádat. Začne prostě něco jiného. To je život. Něco hezkého skončí a něco ještě hezčího třeba začne. Ale budu se jistě vracet ke všem věcem, které jsem zažil, a uchovám si je v sobě.

Budou letošní Vánoce jiné než loňské?
David
: Budou, protože jsem si uvědomil, jak moc mám rád svou rodinu. Nikdy jsem nebyl na dlouhou dobu pryč a stýská se mi. Dokonce i po mém mladším bráchovi (smích). Adam je moc chytrý kluk. Jednou, to bráchovi bylo sedm let, jsem řešil nějaký problém a zeptal se ho na názor. Zajímalo mě, jak by situaci řešil on. Musím říct, že mě hodně překvapil. Děti jednají podle svých instinktů a ty jsou většinou správné. Dospělí to už neumí.
Zbyněk: Cítím to stejně jako David. Vánoce budou u nás letos jiné, protože budeme s rodinou po tom půlročním odloučení sepjatější. Moc se na všechny těším.

Dodržujete nějaké vánoční zvyky?
David: Nedodržujeme. Jen ráno ozdobíme stromeček, potom si zalezeme do peřin a díváme se na pohádky. Máma celý den vaří a pak už to všechno postupuje podle stejného scénáře - večeře a dárky.
Zbyněk: Na Vánoce tradičně jíme kapra na černo. Kapr se nepeče, ale vaří, a to s omáčkou ze švestek a oříšků.

Co byste chtěli letos najít pod stromečkem?
David: Vždyť už jsem velký, spíš bych chtěl letos rozdávat já. Ale jedno přání bych přece jenom měl. Přál bych si profesionální klávesy. Ke zpívání jsem se totiž dostal přes hru na klávesy a skládání. Dřív jsem byl spíš skladatel než zpěvák. Pořádně zpívám teprve dva roky. Snažím se skládat progresivní věci - nad rámec sloky a refrénu. Hudbu, která je kompaktní, náročnější. A právě proto teď, Ježíšku, potřebuji ty nové klávesy (smích)!
Zbyněk: Jsem skromný, netoužím po ničem. Nejvíc se těším na Vánoce, které budou výjimečné svou náladou.

Speciální Vánoční SuperStar
Desítka letošních finalistů soutěže Česko hledá SuperStar si pro vás připravila malý vánoční dárek v podobě společného koncertu. Za vaše hlasy a přízeň vám poděkují písničkami, které jste v jejich podání ještě neslyšeli a které si připravili speciálně pro tuto vánočně laděnou šou. Zpívat budou v doprovodu kapel Pajky Pajk a Epok Kvartet a celým pořadem vás samozřejmě neprovede nikdo jiný než Leoš Mareš. Vánoční SuperStar uvidíte na Boží hod vánoční, v pondělí 25. prosince ve 20.00 na Nově!

 

TV Nova
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Důležité Události

Krátká zpráva

Porošenka nepustili z Ukrajiny

Ukrajinská pohraniční stráž nedovolila bývalému prezidentovi Petru Porošenkovi vycestovat ze země. Informovala o tom jeho strana Evropská solidarita na facebooku. Porošenko mířil na jednání parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance (NATO) v Litvě. Poprvé se pokusil hranice překročit už v pátek večer. Podle pohraničníků neměl na opuštění Ukrajiny patřičná povolení.

Píše se na Deník.cz