Zpravodajství

Vítězslav Jandák: „Dělat pohádku je velký svátek!“

Jako ministra si ho lidé oblíbili natolik, že se na nějakou dobu stal nejpopulárnějším českým politikem a pro mnohé jím je dodnes. Drží si však ještě jiné prvenství. Je pravděpodobně jediným poslancem, kterého bezpečně pozná i malé dítě. Jako herec totiž propůjčil svou tvář postavám v řadě pohádek, k nimž patří i legendární Tři oříšky pro Popelku, kde se coby princův společník Kamil prohání neohroženě na koni. Kdo je tedy Vítězslav Jandák? Herec, nebo politik? Sám o sobě tvrdí, že nejblíž má ke Švejkovi...


Až bude o Štědrém večeru televize Nova vysílat Tři oříšky pro Popelku, budete se dívat?
Ne, nebudu. Nemám rád, když jsou památky ve špatném stavu - a to samé můžu říct i o lidech. Podívejte se na mě teď a na mě v Třech oříškách pro Popelku. Nerad se dívám na destrukce (smích)!

Tři oříšky pro Popelku se společně s kaprem a stromečkem staly u nás už tradiční součástí Vánoc. Proč podle vás zrovna tahle pohádka zaujala diváky natolik, že ji chtějí vidět každý rok?
Vždy platilo, že častokrát děláte nějakou věc, o které si myslíte, že bude mít úspěch, a ono nic. Pak jsou ale věci, které děláte jakoby samozřejmě a ony se nakonec stanou něčím výjimečným. To dopředu nikdo neví a rozhoduje o tom jen bůh všech kumštýřů, který to zařídí tak, jak to zařídil například s touhle pohádkou. Tři oříšky pro Popelku se staly slavnými nejen u nás. Televize v Německu je vysílaly devatery nebo desatery Vánoce za sebou a známou se staly i jinde ve světě. Je tam sníh, hrají v ní hezcí lidé, čímž nemyslím sebe, ale třeba Libuši Šafránkovou a Pavla Trávníčka, navíc tam hraje báječná muzika Karla Svobody... Je to prostě celkově hezké. Tahle pohádka nám dává devadesát minut zapomnění na trable našeho světa a vtahuje nás do světa pohádkového.

Točilo se to v zimě, vy a ostatní jste se často museli brodit po kolena ve sněhu nebo jezdit na koních. Dělala vám jízda na koni potíže?
Samozřejmě, že když jsme cvičili jízdu na koni, prošli jsme všichni kurzem, i když já už jsem v té době jezdil docela slušně. Ale existuje takový tajný úzus mezi jezdci, že když to zkouší někdo nový, musí být shozen ze sedla. Je to součást tréninku. Mě sice na jízdárně z koně nesundali, ale vyhodilo mě to do vzduchu, spadl jsem na hrušku historického sedla a zlomil si kostrč. Takže jsem jezdil celou dobu se zlomenou kostrčí. Na place mi pak vždycky museli píchnout injekci, já si sedl na kobylu a drandil jsem dál. Ale nejlepší vzpomínky mám u tohoto filmu na Vladimíra Menšíka, se kterým jsem zažíval ty největší srandy. Setkal jsem se s ním tehdy poprvé a byl to doslova gejzír radosti, vtipu, herecké inteligence a obrovského talentu.

Jak se vám při natáčení spolupracovalo s režisérem Václavem Vorlíčkem?
S ním se mi spolupracuje vždycky dobře. Naposledy jsme spolu dělali film Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko. Myslím si, že je to výsostný profesionál a člověk, kterému když dáte do ruky cokoliv, tak z toho vždy dokáže udělat dobrou věc.

Vy máte zkušenosti i s režisérem Zdeňkem Troškou z natáčení pohádky Z pekla štěstí. V čem se práce těchto dvou režisérů podle vás liší?
Je to otázka osobností. Václav Vorlíček je starší, má velké zkušenosti a jako režisér se nikdy nesnažil dostat na „hereckou stranu". Vždy bylo jasně dáno, že on je režisér a ostatní jsou herci. Kdežto u Zdeňka Trošky je to celé hravější. Zdeněk se, myslím, mezi herci cítí lépe než Vašek, který velice přísně dodržuje odstup „herec - režisér".

Je účinkování v pohádce z hereckého hlediska v něčem specifické?
Záleží na tom, jestli je to klasická pohádka, nebo jestli je to pohádka moderní, u kterých bývám trošku ostražitý. Ale u klasických pohádek je všechno daleko jednoznačnější, jednodušší a řekl bych i více opravdové, i když jsou ve své podstatě velmi neopravdové. Takže tam se hraje trochu jinak než v moderních pohádkách, kde se často vkládá více psychologie. Myslím ale, že dělat pohádku je obecně pro každého tvůrce velkým svátkem a je škoda, že se teď pohádek moc netočí.

Nejpopulárnější bývají v pohádkách princezny a princové. I vy jste si už prince párkrát zahrál. Jak jste se v téhle roli cítil?
Prince jsem hrál většinou v televizních pohádkách. Měl jsem dokonce možnost zahrát si i Floriánka v pohádce Floriánkovo štěstí, což byla svého času nejúspěšnější televizní pohádka. V téhle roli jsem se cítil dobře. Vždy jsem hrál takového lidovějšího prince, protože sám jsem hodně lidový nebo řekněme živočišný, zemitější člověk.

A je nějaká pohádková postava, kterou byste si ještě toužil zahrát?
Dá-li se mluvit o Švejkovi jako o pohádkové postavě, tak by to byl asi Švejk, protože s tím mám hodně společného. Přestože si myslím, že vypadám jako Alain Delon (smích).

Je podle vás něco, v čem se česká pohádka liší od pohádek zahraničních?
Samozřejmě. Vezměte si například německé pohádky. Jsou hodně strašidelné, někdy mají až morbidní ráz. Když se v nich objeví kámen, tak je to opravdu šutr. Kdežto v českých to je spíše oblázek. Jsou zkrátka laskavější. Je v nich návod, jak žít, jak mít rád své bližní i svět. Proto byly vždy tak slavné ve světě - jsou totiž moudré, laskavé a hlavně lidské. V ostatních pohádkách, například od bratří Grimmů, byla vždy tendence děti postrašit. Češi spíš v pohádkách ukazují, jak tím životem jít. A koneckonců - v českých pohádkách je i humor, což je také velmi důležité.

Na jaké pohádky jste se díval jako dítě?
Na pohádky jsem se díval hodně a hlavně na ty české. Na cizí moc ne, protože v nich bylo mnoho strašidelného a já se při nich bál. Ze zahraničních jsem ale měl rád Bílého tesáka, protože miluji psy, a z českých se mi moc líbila nádherná pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký.

A toužil jste se jako kluk stát princem?
Ne. Já jsem celý život chtěl být Jandákem, a to se mi zatím daří (smích).

Než jste nastoupil do politiky, působil jste dlouho jako herec. Byla pro vás těžké takhle radikálně změnit prostředí?
Vůbec ne, protože politika je svým způsobem hra, ve které se hraje o lidské osudy. Herectví byla vlastně tak trochu průprava pro politiku, vůbec s ní není v rozporu. Dnes se dokonce pořádají i kurzy herectví pro vrcholné managery. Obojí totiž spadá do mediálního světa a obojí je hlavně o komunikaci.

Máte nějakou dovednost, kterou jste se naučil jako herec a můžete ji využít i v politice?
Ano, je to dovednost umět včas vystoupit a včas akcentovat některé věci třeba na úkor politického soupeře. Je to i umění správně se vyjadřovat a vědět například, kdy zařadit pauzu. Tohle všechno mě naučilo herectví.

Je něco, co vám ve světě politiky chybí a v hereckém světě to je?
Ano, láska. V politice není láska, tam jsou pouze dobré vztahy. V herectví je moře lásky, jenže to by s politikou asi nešlo dohromady.

Vy sám se považujete spíše za herce, nebo za politika?
Dnes už za politika. Víte, u mě to nikdy nebylo tak, že bych si už od narození špital Hamleta. Ne. Já jsem herectví nechtěl programově nikdy dělat. Původně jsem chtěl jít na práva, jenže tam mě za tehdejšího režimu nevzali a dostal jsem se místo toho na Akademii múzických umění. Takže jsem dělal herectví, ale nikdy to nebyl můj jasný cíl, kvůli kterému bych obětoval všechno. A vždy jsem byl známý tím, že jsem role spíš odmítal.

Jako ministr kultury jste měl možnost poznat lidi ze všech možných uměleckých profesí. Myslíte si, že současní tvůrci dětských filmů jsou schopni natočit pohádku, ze které by se stala taková legenda, jako v případě Tří oříšků pro Popelku?
Myslím si, že ne. Protože by to nedovolil trh. Vznikli Harry Potterové a podobné věci, které vybublají a zapadnou. Z českých pohádek se už ale legendy točit nebudou. Ani nemůžou, protože by zabíraly na trhu místo něčemu novému, co se musí prodat a co musí vydělat. Budou se vysílat legendární pohádky, které vznikly dříve. Možná, že někteří tvůrci mají v hlavě něco, o čem si myslí, že to bude legenda a poběží to dvacet let, ale já tomu nevěřím.

To je docela smutná představa...
Ne, je reálná. Svět má nakročeno tak, že všichni žijí způsobem carpe diem - jen si užít tento okamžik a tento den. Co bude zítra, to už nikoho nezajímá. A to je špatně, protože to by lidi mělo zajímat!

V pohádkách vidíme, že v boji dobra se zlem dobro vždy vítězí. Věříte, že je tomu tak i v životě?
Netvrdil bych, že vždy vítězí dobro, ale spíš bych řekl, že na každého jednou dojde. A to by si každý, kdo chce něco ukrást nebo udělat něco špatného, měl uvědomit.

Kdy jste si naposledy připadal jako v pohádce?
No, to nevím. Jen doufám, že až mi projdou některé pozměňovací návrhy ke státnímu rozpočtu, pak si teprve budu připadat jako v pohádce (smích). Zatím ale ne. Zatím stojím ve velmi reálném životě.

 

7 malých rozhodnutí
1) Rána, nebo večery - Rána. Já jsem totiž ranní ptáče. Vstávám denně ve tři čtvrtě na pět.
2) Výlet po památkách, nebo po vinných sklípcích? - Určitě výlet po památkách. Jsem sice vinař, ale miluji víc památky než víno (smích).
3) Kravatu, nebo motýlka? - Když jsem ve sněmovně, nosím vždy jen kravatu.
4) Hory, nebo moře? - Vybral bych si spíš moře. Hory nemám zas tak moc rád, protože přitahují blouznivce (smích).
5) Brunety, nebo blondýny? - Blondýny. I když v mém věku bych vzal už cokoliv (smích).
6) Běžky, nebo sjezdovky? - Běžky, protože ty mám doma. Dokonce jsem na nich sjížděl i sjezdovky.
7) Dostávat, nebo dávat? - Dávat. I když na Vánoce rodinu přesvědčuji, že by se měli spokojit jen s myšlenkami, které jim předám, než třeba s nočními košilemi (smích).

Kdo je Vítězslav Jandák
- Narodil se 3. srpna 1947 v Praze.
- V roce 1970 se stal absolventem herectví na pražské DAMU.
- Ještě během studií nastoupil do Divadla Na zábradlí, působil dále v Laterně magice a byl i členem hereckého souboru Filmového studia Barrandov.
- První český film, ve kterém se objevil, byl Žižkův meč v roce 1970. Poté účinkoval v téměř šedesáti filmech, televizních seriálech a pohádkách, z nichž nejznámějšími jsou Metráček, Tři oříšky pro Popelku, Kačenka a strašidla nebo Z pekla štěstí.
- Politice se věnuje od roku 1989, kdy se stal členem Zastupitelstva hlavního města Prahy a později i radním. Zastával i funkci ministra kultury ČR a od 3. června 2006 je poslancem za Českou stranu sociálně demokratickou.
- V letech 1998 - 2004 působil jako prezident Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež ve Zlíně.
- Se svou ženou Zdeňkou žije již dvacet šest let a mají spolu dvě děti - Kláru a Vítězslava.

Vítězslava Jandáka uvidíte v pohádce Tři oříšky pro Popelku na Štědrý den v 17.15 a také v pondělí 25. prosince v 16.50 v pohádce Z pekla štěstí. Vždy na Nově!

 

TV Nova
Voyo

Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz

Důležité Události

Krátká zpráva

Porošenka nepustili z Ukrajiny

Ukrajinská pohraniční stráž nedovolila bývalému prezidentovi Petru Porošenkovi vycestovat ze země. Informovala o tom jeho strana Evropská solidarita na facebooku. Porošenko mířil na jednání parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance (NATO) v Litvě. Poprvé se pokusil hranice překročit už v pátek večer. Podle pohraničníků neměl na opuštění Ukrajiny patřičná povolení.

Píše se na Deník.cz