Mám nevlastní dítě a nevím si rady!

Žiji s přítelkyní, která má z předchozího vztahu 11letou holčičku a teď spolu máme 1.5ročního kluka. Problém je v tom, že jej od narození nedokáže přijmout, nevšímá si ho, a když ji požádáme, aby jej na chvíli pohlídala, tak se buď nafoukne, nebo brečí. Dále začala být nepořádná, všechno se jí musí opakovat a zanedbává svou hygienu. Kolikrát to i přes naše námitky takzvaně odflákne nebo neudělá. Stejný přístup jako k synovi má i ke mně. Poslouchá své spolužáky, kteří jí radí, že když nejsem její otec, nemusí mě poslouchat. Několikrát jsem s ní o tom hovořil, ale nemá zájem si povídat, nebo to nějak řešit. Prosím vás o radu, jak to mám dál řešit. Holčičku beru, jako by byla moje, a k oběma se chovám stejně, nikoho z nich neupřednostňuji. Děkuji za radu. Karel

Milý Karle,
Vaše dcera začíná kritický věk. Přechází hranice puberty a jen toto období samotné je pro dítě velmi složité. Rodiče musí počítat, že na denním pořádku bude vzdor, hádky. Její názory se vám nebudou líbit, životní postoj, který zaujme, vám bude připadat naprosto scestný. Vaše dcera si musela jistojistě prožít své při rozvodu či rozchodu mámy s biologickým otcem. Hodně pozornosti mámy v té době připadlo jí a potom, co matka poznala vás, začala mít pocit, že je na druhé koleji, i když jste jí k tomu nemuseli dát příčinu. Když se teď narodil váš syn, zdá se jí, že je úplně mimo hru, a pozornost si zajišťuje tímto způsobem.
Myslím, že vaše dcera potřebuje vymezit hranice, měli byste jí dát najevo, kam všude může a co všechno jste schopni akceptovat. Když nepomohou domluvy a přátelský přístup, měli byste být přísní a hlavně důslední. Když dceři něco zakážete, vymezte přesně postih, který ji čeká za to, když zákaz poruší, a hlavně potom dodržte slovo. Nenechte se zlákat sladkými sliby, že příště už se to nestane. Pamatujte, že míň někdy může znamenat víc. Pokud budete mít pocit, že si ji získáte tím, že jí odpustíte nějaký prohřešek, bude to přechodný pocit. Dáte prst a sebere vám celou ruku. Postupně je třeba získat si respekt a první krok k němu je důslednost. Budu vám držet palce!