Víkend za dveřmi, jde se do lesa na houby!

Letošní teplé léto přálo více vodním radovánkám než houbařům. Počasí posledních dní ale situaci změnilo. Houbařům začaly doslova žně. Ti, co se pravidelně vydávají do lesa, se v posledních dnech nevracejí s prázdnou. Pokud nemáte plán na víkend, vypravte se do lesa. Nadýcháte se čerstvého vzduchu a bude na výbornou smaženici.

To, že je v těchto dnech hub víc, potvrzují i mykologové. Druhým dechem ale dodávají, že to bohužel neplatí pro všechny lesy po republice. Někde je hub méně. Jinde jsou houbaři úspěšnější. Největší šance na úlovek mají teď na Mladoboleslavsku a Nymbursku.

Houbařů ráj?

Ten byste našli například v Krkonoších nebo na Křivoklátsku. Bohužel, tyto typické houbařské rajóny jsou ale zatím spíše bez hub. Kdo chce mít štěstí, měl by vyrazit na louky, do parků a listnatých lesů. Díky teplému a suchému počasí, které u nás panovalo, jsou houby ale často červivé.

Všichni houbaři by si měli dávat pozor na to, jaké houby sbírají. Pokud někdo omylem sní houbu, která není jedlá, měl by ji co nejdříve z těla dostat pryč. A kdo si neví rady, může se vydat do mykologické poradny. Ta vůbec první byla založena už v roce 1909.

Co Čech, to houbař

O pravdivosti toho úsloví jasně mluví statistiky. Češi si z lesa odnesou až 40 tisíc tun hub ročně. Pokud se tedy vydaří sezona a rostou. Zkuste přesvědčit cizince ze Západu, že se u nás o začátku houbařské sezony dozvědí v hlavních televizních zprávách. Neuvěří vám. A to i přesto, že zájem o houby stoupá i ve světě.

Trocha historie

Ve sběru těchto darů lesa se nejvíc vyznali tradičně slovanské národy a dodnes se houbaření oddávají masově a s vášní. Proč právě Slované? Jednoduše z hladu. Houby pro ně byly vždycky důležitým doplňkem stravy.

Například v Rusku a Bělorusku to platí dodnes. Tam si našli originální metodu zpracování hub mléčným kvašením. Nakládají jich plné sudy a živí se tím celou zimu. Z Moskvy zase, jakmile se roznese zpráva, že rostou, vyrážejí na houby auta, taxíky, sanitky, stěhovací vozy i pohřebáky. Češi nemají moc šancí této vášni uniknout. Houbaření propadnou už v dětství.

V Americe se chodí s průvodcem

Naši západní sousedé se sice naší vášní pro houbaření nechali inspirovat, jdou na to ale hodně od lesa. Tak například v Americe. Chodí se tam ve skupině, kterou vede mykolog, všichni mají na krku píšťalku, pro případ, že by se ztratili. Když někdo něco najde, zavolá a všichni se přijdou podívat. Onen mykolog pak k nálezu pronese malou přednášku. Žádná rivalita, žádné chození do stran, žádná tajná místečka.