Svíčky i květiny nosili dnes od rána k pamětní desce na Národní třídě mladí a starší lidé i rodiny s dětmi, kteří si připomínali osmnácté výročí 17. listopadu 1989. Připojili se k nim i prezident Václav Klaus, premiér Mirek Topolánek (ODS) a další ústavní činitelé, kteří položili kytice na místo symbolu pádu komunismu.
"Kladení věnců je také jeden ze způsobů připomínky výročí. Dnešní politická garnitura ale vzpomínku nese v sobě a je to pro ni nezapomenutelná skutečnost, která se před 18 lety stala," řekl Klaus poté, co k pamětní desce položil květiny. Prezident se s přítomnými lidmi zdravil podáním ruky a s několika si povídal.
Premiér zdůraznil, že by si lidé i politici měli stále klást otázku, zda jsou dostatečně zralí na demokracii, odpovědni a poučeni z minulosti. "Na to odpovídám ano, možná. Myslím si, že 18 let je ještě velmi krátká doba a některé excesy, které zažíváme kolem sebe, svědčí o tom, že jsme se nepoučili," uvedl.
Podle něho není 17. listopad definitivně vybojovaný boj. "Svoboda je strašně křehká a musí se stále zalévat. Zajímá nás mladá generace, která by se z dějin měla poučit," dodal.
Pietního aktu se zúčastnil i předseda Senátu Přemysl Sobotka (ODS). Demokracie podle něho dostala křehké základy v roce 1989. Lidé prý ale nesmí zapomínat, že dnešní den je dnem studentů, kteří v roce 1939 ukázali schopnost vyjádřit svůj odpor.
Památku studentů uctili na Národní třídě mezi prvními i zástupci sociální demokracie v čele se svým šéfem Jiřím Paroubkem. Předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček (ČSSD) zdůraznil, že především politici by měli dnešní mladé generaci připomínat, co listopadové události znamenají a jak by si měli vážit svobody.
Poklonit se přišel i pražský primátor Pavel Bém (ODS). Pro něho je vzpomínka na listopadové události okamžikem, který mu ukazuje novodobé dějiny českého státu, které mohl osobně zažít.
"Studenti mají studovat"
V sobotu 17. listopadu to bude 18 let, kdy v komunistickém Československu v Praze na Národní třídě došlo ke krvavému zásahu bezpečnostních složek proti studentům.
Sdělovací prostředky tuto akci hodnotily jako protest neposlušných mladých lidí, který byl rychle rozprášen a v ulicích byl brzy klid. Kolik takových "šarvátek" v ulicích již bylo. Tahle však byla v něčem jiná - na ulici zůstal ležet údajně mrtvý student.
Studenti nemají co mluvit do politiky, tvrdila tehdejší moc. Většina lidí nepovažovala listopadovou demonstraci za nic zásadního. Rádia a televize však přinesly zprávy o něčem, co se dosud při podobných střetech v Československu nestalo - o smrti jednoho z účastníků. Jak již dnes víme, tímto "studentem" ležícím bez hnutí na zemi byl agent StB Josef Zifčák.
"Tentokrát to přehnali"
Paradoxně tak vyslanec státní policie, držící tuhý režim v zemi, byl spouštěcím mechanismem zásadních změn v celé společnosti. Lidé byli přesvědčeni, že komunisté to tentokrát přehnali - ubít studenta k smrti je již příliš, říkalo se.
Jak to tehdy bylo s úlohou Stb je stále tak trochu ve hvězdách. Moskva ani československé bezpečnostní složky nezasáhly proti vlně antirežimního společenského vzepětí a nechaly tak volný průběh takzvané sametové revoluci a následnému procesu demokratizace.
Češi
Stačil by však jediný povel a mohlo dojít k obrovskému krveprolití. Kdyby proti statisícům demonstrujích lidí na Letné nebo na Václavském náměstí vyjely ruské tanky, celá sametová revoluce by se utopila v krvi.
Rusové dali ruce pryč
Takový zásah však již nebyl v zájmu sovětské moci, která měla sama co dělat s perestrojkou neboli přestavbou komunistického systému, který ovšem nebyl nikdy uskutečněn.
A samotná komunistická strana v ČSSR již neměla dostatečně pevnou pozici na to, aby se mohla proti celospolečenskému vzepětí postavit.
Pro mnohé držitele tehdejší moci bylo proto jednodušší následovat či se nepřímo podílet na změně režimu (příkladem může být právě nastrčení agenta Zifčáka coby mrtvého studenta z Národní třídy) a svést se na přicházejících změnách.
Takových příkladů by se dalo najít tisíce, vždyť tehdejší komunistá moc vytvořila v Československu monstrózní aparát tajné policie, který nemohl být a nebyl rozpuštěn v několika dnech. Československo mělo mnohem více agentů a spolupracovníků StB než jaký byl počet agentů v celé Velké Británii.
Zářným příkladem tehdejších proměn byl právě agent Zifčák, který si po "své" revoluci založil v rodném Bruntále bazar a začal podnikat. Mnozí jemu podobní však naopak zůstali ve státní správě a policii.
Sledujte Televizní noviny ve full HD a bez reklam na Voyo.cz
