X Factor: V souboji legend neobstála Kamila Nývltová

V našlapané X Factoří hale to pěkně žilo. Nejdřív oživly tancující zombie a po nich desatero legend. MÁME VIDEO!

Písně umělců, kteří už nejsou mezi živými, takové bylo téma, jehož se zhostila pětice zbývajících finalistů. 

Zpívat píseň někoho, kdo už nežije, se může jevit jako výhoda. Dotyčný už vám nemůže přijít osobně vyčinit či dokonce paličkou na maso vysvětlit, že takhle si svůj hit opravdu nepředstavoval. Na druhou stranu jsou tu ale davy posluchačů, kterým když sáhnete na jejich milovaný originál, berou to takřka jako znesvěcení. 

Originál je jen jeden

Takže soutěžící to opravdu tentokrát neměli jednoduché, pohled na jejich výkony je obtížný. Má se skladba pojmout jako kopie originálu? Nebo raději udělat naprostou - třeba i mimožánrovou - předělávku, a to bez ohledu na případnou záhrobní rotaci zesnulého tvůrce? 

Finalisté se rozhodli pro druhou z nabízených možností a známé skladby zpívali v méně tradičních úpravách. Jazzová aranž songu od Nirvany či poženštělá (nikoli zženštilá) verze We Will Rock You, i takové pecky se hrnuly na posluchače v hale i diváky u televizí.

Pocta Petru Kalandrovi

Jedna výjimka se ale přeci jen našla. Autor skladby Dětské šaty ještě není po smrti, naopak, je stále mladý (doslova). Píseň ale zazněla jako pocta Petru Kalandrovi, který ji u nás proslavil s krásným českým textem. 

Ve hře už zbylo jen pět hráčů, žádný z jejich výkonů nebylo možné označit za slabý či nepovedený, záleželo už jen na tom, kdo zaujal diváků více a kdo méně. Jiří s Ondřejem bez problémů proplouvají soutěží od samého počátku, tentokrát unikla hrobníkovi z lopaty i Martina. 

All X vs. Kamila

Do Kdo s koho se dostali All X s Kamilou. Katem se tedy stala Gábina Osvaldová, jejíž rozhodnutí mohlo zničit buď jednu nebo druhou kategorii - jak Soukupovi, tak Jandovi totiž zbyl poslední zástupce a ten stál v Kdo s koho. Gábinino rozhodnutí bylo jasné - All X ji od začátku neskutečně baví a těší se na každé jejich vystoupení. Proto obětovala Kamilu, byť ji považuje za kvalitní talentovanou zpěvačku.

Americká noc 

Příští neděli se tak Americká noc už Kamily týkat nebude. Hudební žánry ale mohou udělat radost ostatním soutěžícím - zpívat se totiž bude swing a r’n‘b. Pro někoho je to doslova vysněné téma, jiní se s tím budou muset poprat více, ale jisté je, že nás čeká osm výkonů od nejlepších soutěžících, kteří se do českého X Factoru dostali.

Jak si soutěžící vedli?

Jiří Zonyga

Hudba radost dává - Myslím, že když se Jiří Zonyga podíval na české legendy, bylo mu to hned jasné. Typičtějšího představitele chrapláku než Schellingera opravdu není možné najít (Dalibor Janda totiž ještě žije, takže není legendou). Jirka se do písničky opřel s takovou vervou, že by jeho kamion ani nemusel mít motor a stejně by urazil stovky kilometrů. Tento čirý výbuch energie byl solidní poctou Schellingerovi. Někdy bych si docela přál vidět na pódiu souboj Jirky Zonygy s Pepou Vojtkem, který také srší energií a chvíli nepostojí.

Dětské šaty - krásná skladba Neila Younga Heart Of Gold je tuzemskému publiku známa spíše z podání Petra Kalandry. Je to právě on, kdo už není mezi živými. Jiří měl ale opět problém zkrotit svoji sílu a v některých pasážích příliš tlačil na pilu. Vidím ho jako Golema, který ne a ne uklouznout, aby mu mohli vzít z čela šém. Pro své vlastní dobro by to ale potřeboval. Občas ubrat, občas přidat, to je to, co dělá krásu některých písní. 

All X 

Bugatti step - Další fascinující vystoupení někde na pomezí hudby a herectví. Lukášovo „přibližné“ hraní Bugatti stepu na klavír bylo zajímavé, mohlo být jen o krapítek kratší. Jako výtečný nápad hodnotím i použití melodie od Queenů a napasovanými texty z Ježkovek. Výstup v pyžamech, taneček, Lukášův závěrečný kolaps, to vše opět ukázalo, že hlavní síla All X je ve vizuální složce a v bláznivých nápadech. Vlastně mne nakonec mrzí hlavně to, že v X Factoru nebylo více podobných soutěžících, kteří byli trochu mimo běžnou pěveckou kategorii. 

Jet Song - Jak mne nadchl Bugatti step, tak jsem u Bernsteinova Jet Songu poněkud zrozpačitěl. Myslím, že chlapci měli zvolit provařenější skladbu a více zapracovat na tom, v čem jsou dobří, tedy ve vtípcích. Tady jich bylo málo, o to víc se pozornost soustředila na zpěv a ten byl poněkud vlažný. Další pěvecký nedostatek vidím v basování. Pokud All X nepoužívají doprovodnou kapelu, pak si sami bubnují a basují beatboxem, ale to basování je naprosto nevýrazné.  Když zazní předehra Kumžákovy skupiny a pak začne „Dočkis“ se svým basobubnem, tak to celé po zvukové stránce „spadne“. Zvuk je náhle prázdný, cítím, že tomu ty spodní tóny zoufale chybí. All X by si měli najmout člověka s velmi hlubokým hlasem. Bylo by jich sedm, jako statečných, to je hezké číslo.

Ondřej Ruml

Smells Like Teen Spirit - Musím se přiznat, že tato skladba se mi hrubě nelíbí a chudák Ondra za to vůbec nemůže. Originál od Nirvany považuju za jednu z nejlepších rockových skladeb vůbec a to, co s ní provedl Paul Anka, je velmi nepovedená záležitost. Některé skladby lze zjazzovat s úspěchem, to jsme slyšeli například na písni Can’t Buy Me Love od Beatles, také v podání Ondřeje. Ale Ankova Nirvana mi zní jako humorné vystoupení v silvestrovské estrádě, kdy už jsou všichni podroušení a tak jim to připadá dobré. Chápu Ondřejovu lásku k jazzu, sám mám rád mnoho jazzových věcí, ale tohle se Kurtovi Cobainovi dělat nemělo.

Woman - Druhou soutěžní skladbou, se kterou Ondřej přišel, byla Lennonova Woman. Ta není tolik profláklá, jako jiné Beatlesácké pecky, na můj vkus to ale bylo poněkud sladké podání. Možná kdybych byl žena či dívka s romantickou duší, tak by mne to oslovilo. Tak hodně romantickou duši ale nemám ani na svém bicyklu (nebo možná jo, ale píchlou), takže když Ondřej dozpíval, pozametal jsem cukr, vysypaný z televize a snažil se na to co nejrychleji zapomenout. Ondra by se neměl bát jít do údernějších skladeb, uhlazenost nechat pouze na jazz a takto přeněžnělým kouskům se raději vyhnout.

Kamila Nývltová

Show Must Go On - vzít si skladbu Freddie Mercuryho je hodně velká odvaha. Vzít si skladbu Freddie Mercuryho a být ženská, to už ani nedokážu pojmenovat. Jak jsem napsal výše, některé písně by se měly uložit pod zámek jako korunovační klenoty a jejich případné předělávky trestat doživotním žalářem. Kamila dělala co mohla (to je ostatně, řekl bych, její naturel), dala do toho maximum, ale i kdyby do toho dala tři a půl maxima, tak to stačit nebude. Tady Ondřej Soukup šlápl vedle a v Kdo s koho se mu to vzápětí vymstilo.

Son of a Preacher Man - tak to byla jiná káva. Skladba, kterou Dusty Springfields nazpívala mimo jiné i na soundtrack ke kultovnímu filmu Pulp Fiction, Kamile sedla a předvedla v ní zase o něco víc ze svého pěveckého rejstříku. Skladbu navíc obohatila několika „černými“ prvky, za které by se nemusela stydět ani Whoopi Goldberg v jeptiščím kostýmu. Škoda jen trochu problematické výslovnosti a neustálého přílišného důrazu na samohlásky. Kamila tentokrát diváky neoslovila a v Kdo s koho nakonec vypadla. Ale jak už se mnohokrát říkalo, o svoji budoucnost se bát nemusí, muzikálová scéna lační po talentech jejího kalibru.

Martina Pártlová

Fever - pro mne (a samotného mne to překvapilo) byla tato skladba Peggy Lee tím nejlepším, co jsem v tento večer slyšel. Bylo to jiné, trochu nezvyklé pojetí, ale rozhodně nesdílím názor Ondřeje Soukupa o mrazivém chladu. Martina to pojala trochu jako femme fatale, ale určitě ne chladná femme fatale. Oceňuju i to, že se Martina pouští do odvážnějších pohybových kreací, choreografie se vydařila a práce osvětlovačů a dalších lidí, kteří se podílejí na vzhledu scény, celou skladbu posunula ještě o level výše. Je zajímavé, jak barva světel a celého prostoru dokáže ovlivnit náladu skladby.

We Will Rock You – Tak sice jsem se před chvílí rozčiloval nad sáhnutím na Mercuryho, ale skladba We Will Rock You je snad jediná věc od Queenů, u které mi žádné „prznění“ nevadí. Líbí se mi dokonce i verze od Maxe Raabeho a Palast Orchester, která zní, jako kdyby se Monty Python spojili s Ondřejem Havelkou. Možná proto mi nevadila ani Martinina úprava, která vychází z aranže Pink, Beyoncé a Britney Spears. Trochu jsem se bál, že Martině nasadí tvrdou rockovou image a udělají z ní zase nějakou dominu, ale vypadala vkusně a stejně vkusně to i zazpívala. A kápla divákům do noty natolik, že jí tentokrát do Kdo s koho k jejímu vlastnímu údivu neposlali.

Soutěžící čekala před živým výstupem generální zkouška na které si finalisté vyzkoušeli své připravené písně. Ve volných chvílích si našli soutěžící i čas podepsat se svým fanouškům. Podívejte se na exkluzivní video z generálky!

.