Zima

Zima

Zima je jedno ze čtyř ročních období. Definuje se jednak astronomicky, jednak meteorologicky. Vyznačuje se v průměru nejchladnějším počasím z celého roku. Od toho se odvíjí skutečnost, že zima probíhá na severní polokouli Země v opačné části roku než na polokouli jižní. Astronomicky nastává zima v okamžiku, kdy se příslušný zemský pól (závislý na rotační ose Země), severní, či jižní, během roku odkloní nejvíce od roviny oběhu Země kolem Slunce (respektive od roviny vzájemného obíhání), čímž nastává takzvaný zimní slunovrat, kdy je nejkratší den a nejdelší noc v roce. Na severní polokouli tak zima začíná 21. prosince, zatímco na jižní polokouli nastává 21. června. Konec astronomické zimy pak nastává čtvrt roku po jejím začátku.

Meteorologové definují zimu mírně odlišně. Z hlediska slunečního svitu by mělo být nejchladněji právě za zimního slunovratu a zima jakožto nejchladnější čtvrtletí (kvartál) roku by tak měla začínat měsíc a půl před zimním slunovratem, tedy začátkem listopadu, a končit měsíc a půl po něm, tedy začátkem února. Ve skutečnosti se povrch Země ochlazuje postupně, tedy se zpožděním oproti minimu slunečního svitu. Teploty ovzduší i zemského povrchu jsou navíc ovlivňované řadou dalších faktorů, takže zimní období nelze jednoznačně předpovědět. Proto se meteorologická zima pro zjednodušení definuje jako prosinec, leden a únor na severní polokouli (respektive červen, červenec a srpen na polokouli jižní). V češtině mohou být matoucí názvy některých měsíců, jako je například leden, protože se vztahují na české podnebí, zatímco na jižní polokouli je ve stejnou chvíli „opačné“ roční období (byť stejný měsíc).

V češtině se pojmem zima myslí i pocitová teplota, ať už venkovní, nebo v přehnaném smyslu i takzvaná pokojová, která je typická právě pro zimní období.