Boj o Hrad startuje! Těchto 18 lidí chce vystřídat Klause! VIZITKY NEJVÁŽNĚJŠÍCH KANDIDÁTŮ

Na ministerstvo vnitra dorazilo 18 přihlášek do boje o prezidentské křeslo. Přečtěte si jejich jména.

Do úterní 16. hodiny podalo na ministerstvu vnitra žádost o registraci do přímé volby prezidenta 18 lidí. Do boje o Hrad posílají své kandidáty tři politické strany. Sociální demokraté věří Jiřímu Dienstbierovi, ODS pak Přemyslu Sobotkovi. Ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga nominovala TOP 09.
 

Povinných minimálně 50 tisíc hlasů se podařilo získat expremiérům Janu Fischerovi a Miloši Zemanovi. Podpisy sesbírala také Zuzana Roithová, ekonom Vladimír Dlouhý, Jana Bobošíková, herečka Táňa Fischerová, umělec Vladimír Franz, čerstvý senátor Tomio Okamura.
 

Překvapivě si žádost o registraci podalo dalších sedm občanů: právnička Klára Samková nebo Petr Cibulka, Iveta Heimová, Roman Hladík, Anna Kašná, Jiří Kesner a Jindřiška Nazarská.
 

Ministerstvo vnitra potvrdilo přihlášku od těchto 18 lidí:
 

Prezidentské volby se budou muset obejít bez dvou osobností. Přestože se uvažovalo o ekonomovi Janu Švejnarovi i tajemníkovi prezidenta republiky Ladislavu Jaklovi, ani jeden kandidovat nebude. Švejnar nechce, Jakl nesehnal podpisy.
 

Češi si historicky poprvé zvolí novou hlavu státu 11. a 12. ledna příštího roku. V případě, že si v prvním kole nástupce prezidenta Václava Klause nezvolí, půjdou znovu k urnám o dva týdny později.
 

PODÍVEJTE SE NA VIZITKY KANDIDÁTŮ, KTEŘÍ NASBÍRALI 50 TISÍC PODPISŮ NEBO JE NOMINOVALI POSLANCI A SENÁTOŘI:
 

Jana Bobošíková
 

Zdroj: Mediafax

Bývalá novinářka a europoslankyně v pondělí odevzdala oficiální přihlášku pro prezidentské volby, na ministerstvu vnitra odevzdala petiční archy se zhruba 55 tisíci podpisy. Do boje o Hrad se epizodně zapojila už v roce 2008, kdy byla nominována KSČM. Po svém projevu a rozpravě zákonodárců nakonec svoji kandidaturu stáhla.
 

V politice se pohybuje od roku 2004, kdy byla zvolena za hnutí NEZÁVISLÍ zvolena do Evropského parlamentu, z kterého později vystoupila a stala se předsedkyní strany Politika 21. Na české politické scéně se Bobošíkové příliš nedaří, neúspěšně kandidovala na primátorku Prahy, nebyla zvolena ani do Poslanecké sněmovny a Senátu. V roce 2011 se stala předsedkyní strany SUVERENITA – Blok Jany Bobošíkové, která vznikla spojením Politiky 21 a Strany zdravého rozumu.
 

Bobošíková je spojována s tzv. televizní krizí, kdy byla ředitelkou oficiálního zpravodajství ČT a byla jedním ze dvou manažerů televize, kteří čelili vzbouřeným redaktorům. Později působila na Nově, kde moderovala politický diskusní pořad Sedmička.
 

Jiří Dienstbier
 

Zdroj: Mediafax

Jeden ze tří stranických kandidátů je členem ČSSD a právě tato strana ho do boje o Hrad poslala. Do politiky vstoupil v roce 1990, když byl za Občanské fórum zvolen do Federálního shromáždění. Do vysoké politiky znovu vstoupil v roce 2011, kdy se stal senátorem a místopředsedou největší opoziční strany – ČSSD. V 90. letech vystudoval práva a stal se advokátem.
 

Dienstbier pochází z disidentské rodiny, oba jeho rodiče podepsali Chartu 77. I on se zapojoval do veřejného dění, byl spoluzakladatelem studentského sdružení STUHA, které se 17. listopadu podílelo na legendárním pochodu z Albertova na Vyšehrad a Národní třídu. Po Sametové revoluci byl díky preferenčním hlasům zvolen do Federálního shromáždění. V letech 1994 až 1998 a 2006 až 2010 byl zastupitelem městské části Prahy 2.
 

ČSSD ho na prezidenta navrhla v květnu, i přesto Dientstbier prohlásil, že chce získat i podporu od občanů. 50 000 podpisů získal na konci října.
 

Vladimír Dlouhý
 

Zdroj: Mediafax

Vladimír Dlouhý je ekonomem a bývalým politikem. Po Sametové revoluci byl ministrem hospodářství (1990 – 1992), později ministr průmyslu a obchodu (1992 – 1997). Svoji politickou kariéru přerušil v červnu 1997, kdy se rozhodl odejít ze všech funkcí. V červnu 2012 ale oznámil svoji kandidaturu na prezidenta, 50 tisíc potřebných podpisů získal na začátku října.
 

Dlouhý podobně jako Miloš Zeman a Václav Klaus před rokem 1989 pracoval v Prognostickém ústavu Akademie věd. V té době rovněž vyučoval ekonomii. Makroekonomii a hospodářskou politiku přednáší na Karlově Univerzitě dodnes. Živí se jako ekonomický poradce - například u nadnárodní investiční banky Goldman Sachs.
 

Jeho kritici mu vyčítají fakt, že v roce 1978, v dobách nejtužší normalizace, podle nich z vypočítavosti vstoupil do KSČ. Stranu opustil až v roce 1989.

Táňa Fischerová

Zdroj: Mediafax

Fischerová do kampaně neinvestovala více než desítky tisíc korun. "Myslím si, že to jde dělat i bez peněz. Lidé si mohli petice stáhnout z internetu a podepsat. Pokud je to osobnost, kterou lidé znají - a já si myslím, že jen taková by měla na prezidenta kandidovat - pak není potřeba drahá kampaň," uvedla při oznámení své kandidatury na konci srpna.
 

Fischerová byla známá jako přítelkyně zesnulého exprezidenta Václava Havla. Přátelství ji pojí i s další prezidentskou kandidátkou, Zuzanou Roithovou. Nemyslí si však, že by křeslo na Pražském hradě měl obsadit profesionální politik. "Ukázalo se to mnohokrát jako chyba. Stále preferuji osobní statečnost, mravnost a bezúhonnost z minulosti. Proč by měl být prezident profesionálním politikem? Nejvíc mi vadí, že se dnes vůbec nemluví o mravnosti. Jako by šlo o smetí. Přitom pro mě je to klíčová věc. Jsem tedy stále přesvědčená, že není šťastné, když v prezidentské funkci sedí člověk, který je vyhraněným politikem a stranicky se profiloval," podotkla.
 

Táňa Fischerová studovala dva roky JAMU v Brně, pak nastoupila do Činoherního klubu v Praze. V letech 2002 až 2006 působila jako nezávislá poslankyně za Unii svobody ve sněmovně, pak neúspěšně kandidovala za Hnutí Zelení do Senátu. Neuspěla ani ve volbách do sněmovny v roce 2010 jako kandidátka Klíčového hnutí. Je členkou mnoha občanských společností, nadací a hnutí. Podepsala se také pod Iniciativu pro kritiku reforem a na podporu alternativ ProAlt.

 

Jan Fischer
 

Zdroj: Mediafax

Český ekonom je v současnosti viceprezidentem Evropské banky pro obnovu a rozvoj v Londýně. Po oficiální registraci prezidentským kandidátem na tento post rezignuje. Na české politické scéně se objevil v roce 2009, kdy se na patnáctí měsíců stal premiérem tzv. úřednické vlády. Od května do července 2009 byl také předsedou Rady Evropské unie. Předtím byl více jak sedm let předsedou Českého statistického úřadu. Mnozí lidé Fischerovi vyčítají to, že v 80. letech byl členem KSČ.
 

Fischer oficiální předvolební kampaň zahájil 9. července, na konci října sběr podpisů ukončil. Archy podporující jeho kandidaturu podepsalo 101 761 občanů.
 

Během své kampaně byl několikrát kritizován. Během propagační návštěvy USA v rámci své kampaně údajně platil za publicitu v amerických médiích. Fischerova kancelář kritiku odmítla. Jeho konkurent v boji o Hrad Vladimír Franz ho před několika dny obvinil z toho, že korumpuje novináře. "Jsem šokován informacemi o pozadí mediálního pokrytí cesty Jana Fischera do USA,“ prohlásil Franz. „Redaktoři cestovali na náklady Jana Fischera a tuto skutečnost se jejich čtenáři z článků, které pak tito autoři napsali, nedozvěděli,“ dodal.
 

Vladimír Franz
 

Zdroj: Mediafax

Nejkontroverznější postavou prezidentské volby bude hudebník, výtvarník, ilustrátor a právník Vladimír Franz. Úmysl kandidovat Franz oznámil v červenci, podle jeho slov vyšel facebookové iniciativě, která byla prvně zamýšlena jako recese. V pondělí Franz odevzdal na ministerstvu vnitra celkem 88 388 podpisů. Také v některých předvolebních průzkumech má vysoké preference, je na třetím či čtvrtém místě.
 

Franz na sebe upozorňuje mimojiné svým nekonvečním zjevem, když bývá označován za nejvíce potetovaného Čecha. Prý má kromě vnitřní strany dlaní a ušních boltců potetované celé tělo. Podle něj je to vyjádření svobodné vůle.
 

Před několika dny se ostře pustil do svého konkurenta v boji o Hrad, když na svém facebookovém profilu zveřejnil informaci, že Jan Fischer korumpuje novináře.
 

Ale i on se několikrát stal terčem kritiky. V devadesátých letech údajně inklinoval ke skinheadskému hnutí, Franz to ovšem odmítl a od násilí proti Romům se distancoval.
 

Tomio Okamura
 

Zdroj: Mediafax

Moravsko-japonský podnikatel a viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur se narodil v japonském Tokiu. Do Československa se rodina přestěhovala, když mu bylo šest. V mládí pracoval v Japonsku jako popelář či prodavač popcornu. V roce 1994 začal s podnikáním v cestovním ruchu. V Praze vlastní obchod s japonskými speciality.
 

Do politiky vstoupil teprve v roce 2012, když úspěšně kandidoval na Zlínsku, ve volbě porazil hejtmana Zlínského kraje Stanislava Mišáka, když ve 2. kole získal dvě třetiny hlasů. Už ale delší dobu avizoval, že hodlá kandidovat i na českého prezidenta. Svoji kampaň oficiálně spustil až na konci října, v pondělí oznámil, že získal 58 tisíc podpisů.
 

Zuzana Roithová
 

Zdroj: Mediafax

Původní profesí lékařka do politiky vstoupila jako nestraník v roce 1998, když se v úřednické vládě Josefa Tošovského na několik měsíců stala ministryní zdravotnictví. V témže roce byla zvolena i do Senátu v Praze 10. O rok později vstoupila do KDU-ČSL. Poté co Roithové skončil senátorský mandát, stala se poslankyní Evropského parlamentu.
 

Devětapadesátiletou lékařku, manažerku a političku během své prezidentské kampaně podpořilo zhruba 80 tisíc občanů.
 

Karel Schwarzenberg
 

Zdroj: Mediafax

Současný ministr zahraničí pochází ze šlechtického rodu Schwarzenbergů. Do prezidentské volby jde jako kandidát strany TOP 09, jejímž je předsedou. Ve vysoké politice se v Česku pohybuje od roku 2002, kdy neúspěšně kandidoval na senátora, tím se stal až o dva roky později. Až do roku 2007 byl členem ODA.
 

Na začátku roku 2007 se stal ministrem zahraničí. V roce 2009 se stal předsedou nově vzniklé TOP 09. Po sněmovních volbách v roce 2010 se stal poslancem a následně znovu ministrem zahraničí v Nečasově vládě.
 

Schwarzenberg před Sametovou revolucí ze zahraničí podporoval snahy o demokratizaci Československa, po Pražském jaru na rodinném zámku pomáhal československému disentu. Po pádu komunistického režimu byl Schwarzenberg dva roky kancléřem prezidenta Václava Havla.
 

Přemysl Sobotka
 

Zdroj: Mediafax

Přemysla Sobotku do prezidentské volby vyslala ODS, jejímž je členem. Je český politik a lékař, v současnosti je senátorem. V roce 2010 už po čtvrté obhájil svůj senátorský post.
 

Před Sametovou revolucí nebyl členem žádné politické strany, v roce 1989 vstupuje do Občanského fóra. O dva roky později se podílel na vzniku liberecké ODS. V letech 1990 až 1996 byl radním Liberce, poté se stal senátorem.
 

V roce 2002 ostře kritizoval vedení ODS včetně Václava Klause za neúspěšné sněmovní volby, sám odstoupil z výkonné rady a navrhl svolání mimořádného kongresu. Později kritizoval i dalšího předsedu občanských demokratů Mirka Topolánka. Vše nakonec vyústila k Topolánkově odchodu z pozice volebního lídra ODS.
 

Prezidentským kandidátem se stal, když ve vnitrostranických primárkách porazil Evžena Tošenovského.
 

Miloš Zeman
 

Zdroj: Mediafax

Bývalý premiér je společně s Janem Fischerem pasován na jednoho z největších favoritů prezidentské volby. O prezidentské křeslo bojuje už podruhé, poprvé neúspěšně kandidoval v roce 2003. Poté se stáhl z veřejného života, do politiky se zpátky vrátil, když v roce 2009 založil Stranu práv občanů ZEMANOVCI.
 

Zeman byl osm let předsedou ČSSD, do které vstoupil v roce 1992. O šest let později se díky tzv. opoziční smlouvě stal na čtyři roky premiérem. Politicky aktivním byl Zeman už v době Pražského jara v roce 1968. Tehdy vstoupil do reformující se KSČ, o dva roky byl ale ze strany vyloučen. Do politiky se vrátil až během Sametové revoluce, když se stal členem Občanského fóra.
 

Kampaň pro prezidentskou volbu Zeman oficiálně spustil na konci června, petiční archy na podporu jeho kandidatury podepsalo 105 439 lidí.
 

Zeman bývá často kritizován za své spolupracovníky, zejména Miroslava Šloufa a jeho podivné vazby na ruskou ropnou společnost Lukoil. Panují obavy, že skrze tuto firmu a její ekonomický vliv na Zemana tu chce Rusko prosazovat své politické a ekonomické zájmy. Zeman je také spojován s řadou afér a korupčních případů. Proslul také tím, že své oponenty i novináře častoval hrubými urážkami.