Šikanují nás Romové, bouří se v Matiční ulici

Lidé žijící v okolí ústecké Matiční ulice volají opět o pomoc kvůli Romům. Se stížností se obrátili až k ministrovi Michaelu Kocábovi.

Až na ministra Kocába se teď znovu obrátili majitelé domků z okolí Matiční ulice. Ta je známá kvůli plotu, který měl oddělovat starousedlíky od problémových obyvatel. Ani po 15 letech tu není klid.
 

Matiční ulice už je poměrně čistá. Místní lidé si ale stěžují na hluk, špínu a vulgaritu v ulicích okolo. Chtějí–li se dostat do centra města, je pro starší lidi nejpohodlnější použít vlakovou zastávku. Tam se ale dostanou jen jednou ulicí, nebo podchodem pod tratí. To je ale kámen úrazu.  Ulice i podchod jsou v lokalitě, kde žijí Romové. Místní mají strach tudy procházet.

Kopou tu míčem do lidí

 
"Impulsem pro poslání dopisu panu Kocábovi pro mě bylo, když na manželku kopli fotbalový míč,“ vysvětluje předák domkářů okolo Matiční Jaroslav Kopecký. "Do města jezdíme raději autobusem, je to o strach, na ulici i v podchodu je spousta romských dětí, kopou do vás míčem a nadávají,“ uzavírá Kopecký.

Zdroj: Daniela Pilařová

V dopise, kterým se obrátil na ministra pro lidská práva, pak ještě dodává, že problémy se z Matiční přesunuly do okolních ulic. Prý jsou ještě horší.

Nikdo nám nepomůže

"Celá lokalita je místem hrůzy,“ dodává starousedlice Jana Kaplanová. "Copak to jde? Normální lidi přespávají na zahrádkách, Romové žijí venku na ulici. V létě se ulice mění v improvizované kavárny a nepřizpůsobiví si tam neváhají přitáhnout i matrace a válet se na ulici,“ říká Kaplanová.
 
"Situace se tu sice po instalaci kamerového systému zlepšila, ale jestli si myslíte, že strážníci přijedou, jakmile vidí na kamerách nějakou neplechu, to se pletete,“ říká paní Jana.

"Hlídky do lokality pravidelně vyrážejí, nynější situace je oproti dřívějšku lepší, stále tam ale řešíme nejčastěji rušení nočního klidu, výtržnosti a nepořádek,“ připouští mluvčí městské policie Jitka Koutná.

Na vlastní kůži

Zajela jsem se tedy s kamerou do Ústí nad Labem podívat. Hned při vystoupení z auta mě přivítal výskot dětí, které si na ulici hrály s míči a švihadly. Ihned začaly nadávat . "Co nás točíš ty sv*ně,“ to bylo typické oslovení od malého chlapce.

Ani já jsem nebyla ušetřena hry na vybíjenou fotbalovým míčem, jednu jsem schytala do nohy, jednu ránu pak do zad.

Malým Romům se zdála tahle hra navýsost zábavná. Když jsem ani poté kameru neodložila, začali vylézat z baráků jejich rodiče. Byla jsem nakonec ráda, že na místo dorazila na pravidelnou obchůzku dvojice městských strážníků.  "Nedivím se lidem, že se tu bojí procházet,“ řekl jeden z nich.