SILNICE ZA TOTÁČE: Škodovky a trabanty začal válcovat favorit

Rok 1989 zastihl Českou republiku v automobilové lobotomii.

Škodovka prodávala v roce 1989 na českou značku neuvěřitelně moderní favorit, ale silnice stále ovládaly modely 105/120 a východoněmecké trabanty.

Vtipy o škodovkách znal tehdy celý svět. Tak třeba Velká Británie: Víte proč má škodovka vyhřívané zadní sklo? Aby vás nestudili ruce až jí budete tlačit. Nebo třeba ten z Německa: Kde se pohybují škodovky nejrychleji? Na montážní lince. Tyhle vtipy měla změnit Škoda Favorit. Ten se hned po zavedení do výroby v roce 1988 stal snem mnoha řidičů, včetně těch v trabantech. Ale stále tu byla silná skupina "trabantistů“ a "škodovkářů“, kteří na sebe nevražili.

V červeném rohu Čechoital

A aby škodovka byla světová, dala už v roce 1983 navrhnout světoznámému designerskému studiu Bertone nový model Favorit. Úkol to nebyl jednoduchý – Italové museli v rekordně krátkém čase zvládnout navrhnout tvary pro pětidvéřový hatchback, kombi, sedan a kupé. Bohužel byl původní návrh dost odlišný od později vyráběného vozu. Auto totiž muselo zohlednit spousty prvků, které byly přebrány ze starších modelů 105/120. Také neschopnost výroby vytvořit zakulacená světla byl tvrdý oříšek. Takže auto nakonec dopadlo tak, jak dopadlo.

Zobrazit všechny fotky (8)

Ale i tak byl Favorit téměř neskutečnou halucinací na českých silnicích. Vždyť se do té doby po nich proháněly jen Škody 105/120, které se začaly vyrábět už v roce 1976 a spřátelené Fiat 125P, volhy, žigulíky a trabanty. Favorit měl proti nim fantastickou moderní konstrukci motoru vpředu a pohon předních kol. Východní blok tak díky němu mohl konkurovat západním Opelům Kadett nebo Fordům Escort. Svět najednou poznal, že i u nás se vyrábí AUTA! Favorit nabízel prostornou karoserii hatchback, motory s katalyzátorem (i když až po revoluci) a šmrnc, který neměl žádný z dosud dovážených vozů. Snad jen nedostatková a drahá Lada Samara mohla konkurovat.

V modrém roku Němec

Opačný konec tehdejší motoristické éry byl Trabant. Auto konstruované jako to nejlevnější, co může být. U nás se tehdy prodával za 35 tisíc korun. Trabant byl od roku 1964 základem motizace Německa a z velké části i Česka a dalších komunistických států.

Konstrukce byla tak moderní, až se zatajoval dech. Uvažte – v roce 1964 se konstruktéři zamýšleli nad tím, jak udělat karoserii co nejlehčí a co nejodolnější korozi! Chtěli automobil co nejjednodušší, aby se dal rozebrat s minimem nástrojů. Přitom o motoru vpředu a pohonu předních kol si tehdy ještě i věhlasné značky mohly nechat jen zdát.

Zobrazit všechny fotky (6)

Jenže jak už to bývá, ne všechno se nakonec povedlo. Duroplastová karoserie se stala terčem vtipů, i když přežila v podstatě všechno. Zato konstrukce, která jí držela (takzvaná vlaštovka) hnila jak listí na podzim. Dvoutaktní motor smrděl na hony daleko, a tak se dodnes lidem kolem dvoutaktů přezdívá "přátelé modrého dýmu“. Topení auto prakticky nemělo. Jen vzduch hnaný kolem výfuku, který však často rezl a měl několik špatných spojů. Takže se z auta stávala po několika letech plynová komora.

Jenže kdo by jej nemiloval. Malé, lehké autíčko, které dokázalo v zimě vyjet i ten nejzasněženější kopec (jak říkával kamarád – "dvojka, plnej knedlík a vyjedu všechno). V kombíku se přitom dalo převézt prakticky všechno, aniž by se člověk musel bát, že si zamaže sedadla. A opravit ho dokázala i slečna na podpatcích.

Bůh ví, kdo by tento souboj vyhrál, pokud by nepadl totalitní režim, železná opona a předsudky lidí. Možná by byl Favorit zapomenutým drahým autem (vždyť stál třicet platů) a Trabant by ve své třetí generaci vítězil na silnicích na celé čáře.