TEST Opel Insignia: let na lopatkách turba

Černé auto, led diody ve tvaru křídel na předních světlech, ohromná kola a nápis turbo na zádi. To vzbuzuje respekt, zájem i závist.

Opel vždy nabízel automobily trochu větší a kvalitnější než byla drtivá většina jeho produkce. Vzpomeňte si třeba na Omegu. Po ní však na dlouhou dobu nastala pauza. Kdo chtěl luxusnější Opel, musel se spokojit s vectrou v lepší výbavě. S nástupem Opelu Insignia zabila značka dvě mouchy jednou ranou. Nahradila vectru i pokračovatele omegy.

Sexy silueta

Insignia je neskutečně sexy auto. Mohutná karoserie je ve verzi sedan odlehčená nádhernou siluetou střechy. Přední „těžká“ maska jako by vlála na křídlech diod pro denní svícení, které lemují vnější horní rohy světlometů. Za tímhle autem se ohlédne hodně lidí a my nechávali stát kočárky osamocené na chodníku, když tatínkové na odpoledních vycházkách zapomínali na ratolesti a otáčeli se za autem.

Sevřený interiér

Po usednutí za volant má řidič hned pocit, že je s vozem spojen. Všechno je tak nějak natočeno k němu, na dosah a obemknuto kolem těla. Možná až moc. Kdo vyznává prostornost Passatu, tady se cítit dobře nebude. Kdo chce s autem komunikovat, tomu se tenhle princip líbí.

Přístrojová deska je přehledná, ale podle nás je rozložení ovladačů navigace a audiosystému trochu nelogické. Největší otočný ovladač ve středu ladí stanice, zatímco hůře dostupný menší zapíná rádio a ovládá hlasitost. Alespoň, že hlavní ovladače byly i na volantu.

Zobrazit všechny fotky (8)

Zadní sedačky jsou příjemně sportovní, tvarované a mají... Ach jo – tak jsme to auto tolik chválili a teď tohle. Elegantní silueta vozu má za následek, že vzadu je místa nad hlavou asi jako v kupé. Když už se sem vměstnáte, pohled do strany není vůbec krásný. Oči jsou ve výšce konce střechy, takže pokud si chce cestující vychutnávat pohled z auta, musí se naklonit kupředu.

Turrrrrrrrrrrrrbo

Testovací model měl pod kapotou nejsilnější benzínový řadový čtyřválec z motorové palety. Jde o dvoulitr s přeplňováním, jehož výkon 162 kW vrcholí v 5300 ot./min. I točivý moment 350 N.m je dostatečný, takže jsme byli natěšeni na sportovní jízdu. Tu ale auto moc nenabízí. Vždyť váží 1,6 tuny. Krásně zrychluje, s nastavením podvozku a škrticí klapky v režimu sport dokáže pocuchat nervy i mnohým nadupaným bavorákům. Jenže všechno je spíš plynulé než nárazovité, spíš skryté než zjevné a citlivé než hrubé. Turbodmychadlo si rádo zapíská, motor se s vervou zakousne do převodů a auto letí po silnici jako šíp. Pro opravdu sportovní zážitky si ale raději počkejte na verzi OPC.

S motorem přímo souvisí i spotřeba. V tomto je turbodmychadlo jako Jekyll a Hyde. Když motoru nedáváte naložit, jedete poklidnou jízdu ustálenou devadesátkou, spotřeba klesne až na osm litrů na 100 km. Zařaďte se však do městského provozu nebo se snažte třikrát předjet a uvidíte, co to udělá s nádrží. My jezdili se spotřebou kolem deseti litrů, a to jsme auto celkem šetřili.

Zdroj: Jan Čech

Přesný úder

Kdybychom na Insignii měli popsat největší posun proti vectře, tak bychom asi upozornili na podvozek. Ten je naladěný v ideálním poměru komfort/dynamika. Na silnicích překvapí, jak tak velké auto s tak vysokou hmotností lehce řidič posílá přesně tam, kam chce. Ovladatelnost je velkou devizou auta. Pokud ale budete kupovat insignii, prosím, nepořizujte si tak velká kola (my měli dvacítky). Vypadají sice dokonale, ale přejíždět s nimi retardéry nebo propadlé kanály, to je o zuby.
Cenově dobré

Velmi příjemně překvapeni jsme byli, když jsme nahlédli do ceníku. Opel nasadil velmi zajímavou startovací cenu (od 549 900 Kč) a ani ty další nejsou tak špatné. Největší údiv vzbudilo, že model v nejvyšší výbavě s extra silným motorem se ani nepřehoupl přes hranici 800 tisíc. Je pravda, že příplatková výbava nalepila k tomu tolik tisícovek, že jen těsně se auto nepřehouplo přes milion, ale to jsme v tom měli úplně všechno, včetně automatických světlometů, které se sami přepínají mezi dálkovými a potkávacími, vyhřívání obou předních sedadel a odvětrávní sedadla řidičova, adaptivního stabilizačního systému FlexRide a dalších vymožeností.

Typický řidič auta:
Milovník značky Opel, kravaťák, který si rád pohrává s ostatními auty na silnici, kdy při nervózním vykukování načipované škodověnky zpoza zadního nárazníku šlápne na plyn a zmizí v mžiku za horizontem.

Klady a zápory:
Opravdu elegantní auto s výborným podvozkem, silným motorem a především s velkým charisma. Nevýhodou je málo místa na zadních sedadlech a pokud se řidič neustále nekontroluje, tak i vyšší spotřeba motoru.