Expedice Maroko 2009: Byznys uprostřed pouště

Ve čtvrtek 5. března se vydala na měsíční cestu expedice po Maroku, které se účastní i reportér TV NOVA Pavel Šuba.

14.3. – 16.3.2009

Bouře nás nakonec obešla. Horská cesta, kterou směřujeme do pouště, nás rovnou doběhla. Po celém dopoledni jsme dojeli do místa, kde byla nad cestou skála, pod ní stometrová strž a přímo na ní obrovský kámen. Hledáme místo na otočení. Další boj, který jsme prohráli.

Jak voní poušť

Hory se najednou rozkročí a před námi se objevuje hamada, kamenitá poušť, agresivní, neutěšená, nekonečná, prašná, s takzvanými roletami, tedy příčnými prahy z kamení, jednoduše cestovatelské peklo. Ale tentokrát je to jinak. Je to neuvěřitelné. Jedeme jakoby po rozkvetlé louce. Poušť umí i vonět. Podle všeho tady muselo opravdu hodně pršet. Jedeme po zakázané pistě na hranici s Alžírskem, a tak nás ani nepřekvapí, že se objevují maročtí vojáci a zjišťují, co jsme zač. "Čekoslovekija“ je ale gut.

Duny jsou jako válka

Najednou se před námi objevuje hora z písku a stále se zvětšuje. Erg Chebbi, pohoří z písku. I před ním je jezero plné vody, tady nevídaná věc. Odpouštíme pneumatiky a vjíždíme do prvních dun. Ti z nás, kteří před dvěma lety projeli libyjskou Saharu, si s dunami pohrávají. Ti, kteří jsou v písku poprvé, musejí zatnout zuby a bojovat. Náš průvodce v Libyi říkával: "Duny jsou jako válka, pořád musíš kličkovat." Měl pravdu. Musí se hledat často pěšky ta nejlepší cesta.

Ale to není jen tak. Auto musí vydat ten největší výkon, aby vyjelo nahoru. Těsně před hranou ale musíte ubrat plyn tak, aby se auto zastavilo. Nesmíte použít brzdu, nesmíte hranu přeskočit. Musíte se prostě nahoře zastavit a pak teprve pustit vůz kolmo dolů s lehkou nohou na plynu. Často ze strachu, že dunu přeskočíte, uberete plyn příliš brzo. Auto kopec nevyjede a musí se i několikrát couvat do protisvahu.

Trpělivost byznys přináší

To vše už sledoval s úsměvem místní Tuareg. Přijel k nám na staré motorce a rozložil svůj stánek s fosíliemi. Povel zněl ignoruj, on trpělivě čekal. Nedočkal se. Odjel s nepořízenou. Ovšem ráno, jen co jsme rozlepili oči, byl tu znovu a opět si vyskládal živnost přímo do písku. Naučil nás novou, jednoduchou hru. A znovu a znovu nabízel nejrůznější věci. Aspoň na výměnu. Až jsme se chytili. Postupně, pomalu, jeden po druhém.

Dravci a my

Neopustil nás, ani když jsme vyjeli. Sledoval nás jako dravec svoji kořist. Když jsme se zastavili v poledne ve stínu palmy, bez bázně začal otravovat ty poslední, co ještě nekoupili. Když zjistil, že neuspěje, dal další nabídku. Za 90 euro nás vyvede z dun nejsnazší cestou. Nabídka je to lákavá, ale drahá. Začíná vyprávět příběhy o turistech, kteří v dunách zemřeli. Velmi nepůsobivé, ale snaží se. V tom se ale karta obrací. Všiml jsem si, že má píchlé kolo u své motorky.

My máme kompresor. Jak nás chce vyvést z písku, když má prázdnou duši? Smlouvání trvá asi půl hodiny. Dostáváme se na 20 eruo za šest aut a jako dárek kopačák. Tuareg sedá na svůj kozí dech a vede nás krutou cestou ven. A jak řekl, dá-li bůh, za čtyřicet minut jsme byli na cestě. Zamával a spokojeně odjel do dun trpělivě hledat další byznys.

Předchozí deníky z Expedice Maroko 2008 najdete tady:

Expedice Maroko 2009: Vyrážíme na cestu!

Expedice Maroko 2009: První komplikace - zaskočil nás sníh

Expedice Maroko 2009: Projíždíme hašišovým rájem