PŘÍBĚH: Jediná žena v cizinecké legii nasazovala život

Zdroj: oficiální zdroj

Francouzská cizinecká legie je elitní bojová jednotka, která do svých řad bere jen muže. Susan Traversová byla výjimkou, která potvrzuje pravidlo.

Kolem francouzské cizinecké legie se pohybovala spousta žen, celá řada jich legionáře doprovázela – ať už jako výpomoc, nebo jako milenky vojáků. Ale jen jediná dosáhla té cti a výsady, že se stala členkou této elitní jednotky. Susan Traversová se narodila v jižní Anglii jako dcera admirála britského námořnictva. Na svět přišla roku 1909, ale od pěti let vyrůstala ve Francii. O jejím mládí se toho ví jen málo, proslavila se jen jako nadprůměrná hráčka tenisu.

ČTĚTE TAKÉ: 

Jak se stát členem cizinecké legie? VIDEA VÝCVIKU

Její sláva začíná tragédií. Když vypukla II. světová válka, nastoupila stejně jako spousta vlasteneckých žen k francouzskému Červenému kříži. Později z této funkce přešla k armádě, pro kterou řídila sanitku. S francouzskými expedičními jednotkami se dostala do Dánska, když ho Německo dobylo, ustoupila s vojáky do Finska.

Z ledového Finska do černé Afriky

Ani tam ale neměla zůstat – při dobrodružném útěku přes Island se dostala zpět do své vlasti – Anglie. Tam okamžitě vstoupila do francouzských jednotek, které zde shromažďoval generál De Gaullle. A od těch to byl už jen skok k cizinecké legii. Do té vstoupila roku 1941, kde se stala řidičkou v 13. brigádě.

Zdroj: oficiální zdroj

Sloužila v syrském tažení – jedné z nejkrvavějších a nejsmutnějších částí francouzských dějin. Tehdy se v písečných dunách Sýrie střetli na obou stranách Francouzi. Jedni bojovali za vichistickou vládu spolupracující s Němci, druzí obětovali životy za De Gaulleho a jeho snahu o svobodnou Francii.

Láska v nitru Afriky

Traversová dostala od spolubojovníků přezdívku "La Miss": Vojáci ji milovala a ani ona se nebránila vztahům s muži v jednotce. Při přesunu do Konga se sblížila s gruzínským šlechticem Dimitri Amilakhvarim, který sloužil v jednotkách legionářů jako důstojník. V Kongu se jediná žena v legii stala cílem řady nápadníků, nakonec si začala s mužem, jehož vůz řídila – s plukovníkem Marie-Pierre Koenigem.

Na konci května 1942 byla situace spojeneckých jednotek v Africe velmi komplikovaná. Afrikakorps se připravoval k útoku na Bir Hakeim a cizinecká legie měla pomoci s jeho obranou. Plukovník Koenig nechal všechny ženy evakuovat. Němci zaútočili 26. května. Susan Traversová se v té době připojila ke konvoji, který odvážel ženy a zraněné do zázemí. Koeningovi se zdálo, že německý útok ztrácí sílu, a tak svou milenku poprosil, aby se vrátila k němu. Bohužel zkušený velitel vyhodnotil situaci naprosto špatně. Hned v noci, kdy se k němu Traversová vrátila, začal hlavní německý útok… Citlivá řidička tak na vlastní kůži pocítila, jaké to je ocitnout se v pekle intenzivního bombardování – Luftwaffe podnikla té noci přes 1400 útoků na pozemní cíle.

Temný román

Cizinecká legie se po německém průniku začala stahovat do bezpečnějších pozic. Traversová byla opět po boku milence a velitele v jedné osobě. 10. června řídila jeho štábní vůz, když se kolona dostala do pasti – uvízla uprostřed minového pole a navíc ji začali ostřelovat z kulometů Němci. Koenig rozkázal Traversové, aby zaujala nejnebezpečnější místo – přímo v čele kolony. Traversová to později v pamětech komentovala takto: “Řekl mi ‘Musíme jet prví. Když pojedeme my, ostatní se k nám připojí.‘ Byl to nádherný pocit – uhánět tmou závratnou rychlostí. Bála jsem se jen, že se nám zasekne motor…“ Vůz, který řídila, zasáhlo 11 kulek, za jízdy zničila tlumiče i brzdy. Další část jejího příběhu je jako ze špatného románu: zachránila sice svému milenci život, ale přesto ho ztratila. Marie-Pierre Koenig se rozhodl, že už má války plné zuby a vrátil se k manželce. “La Miss“ tak zůstala zase sama.

Zdroj: oficiální zdroj

V cizinecké legii pak dosloužila i zbytek války – řídila sanitku, náklaďák a nakonec i samohybné dělo na bojištích v Itálii, Francii i Německu. Byla těžce zraněná, když její vůz najel na minu, ale bojovala až do konce války.

Životopis se píše až na konci

Cizinecké legii však zůstala věrná i po konci bojů. Neznala nic jiného, legionáři tvořili její rodinu. Proto po jejich boku prošla Vietnamem a první indočínskou válkou. Nakonec si v legii našla i manžela. Paradoxně se jím stal původem německý voják, s nímž sloužila už u Bir Hakemu - Nicolas Schlegelmilch. Když se v 60. letech oba s legií rozloučili, usadili se na předměstí Paříže, kde vychovali dva syny. V 91 letech, roku 2000, dopsala Susan Traversová životopis, který se stal okamžitě velkým objevem knižních hitparád. Zemřela roku 2003 ve věku 93 let.