Česká oštěpařka Barbora Špotáková se stala olympijskou vítězkou, když se posledním hodem dostala před Rusku Abakumovou. Celé finále sledoval přímo v Ptačím hnízdě Jan Železný, který si myslí, že Špotáková ještě neřekla poslední slovo.
„Barbora má na víc. Když se vezme takový závod, ve kterém není počasí zrovna nejlepší. Kdybych si vzal, že bude mít trochu vítr do zad a bude tepleji, tak při takové formě věřím, že světový rekord překoná, ale musí zůstat zdravá,“ předpovídá velkou budoucnost čerstvé olympijské vítězce Jan Železný.
Železný: Předvedla něco neuvěřitelného
Trojnásobný olympijský vítěz a držitel výjimečného světového rekordu 98,48 m patřil do hloučku českých fanoušků, kteří Špotákové během závodu dodávali kuráž. „Snažil jsem se jí jenom vysvětlit, že tu formu má a že i když prší, tak může hodit dál. Abych řekl pravdu, tak jsem tomu však na ten poslední pokus moc nevěřil, takže to, co dokázala, bylo úplně něco neuvěřitelného,“ dodal Železný.
Špotáková: Byl to zvláštní pocit
Před jejím teď už památným posledním pokusem se jí dostalo nečekané podpory i od jejích soupeřek. „Holky se na mě vrhly a přály mi, abych ji přehodila, takže to bylo neuvěřitelné,“ svěřila se stále velmi dojatá Špotáková. Z atmosféry závodu bylo z výkonu Rusky Abakumové totiž cítit, že je „cosi shnilého ve státě dánském,“ takže závodnice si zkrátka přály, aby „triumfoval čistý sport nad nečistým,“ jak řekla například Kateřina Neumannová.
„Ona vždycky házela průměrně až podprůměrně a ten její raketový start je trošku záhadnej. Oni ji nemají moc rádi, ona sama nekomunikuje, trošku tam nezapadá, no. To opravdu nikdo nečekal, že může hodit přes sedmdesát, to bylo obrovské překvapení,“ potvrzuje samotná Špotáková, pro kterou mělo její vítězství zvláštní symboliku.
V den velkého vítězství Barbory Špotákové nad Ruskou oštěpařkou Světlanou Abakumovou, si totiž Česká republika připomínala čtyřicetileté výročí vpádu sovětských vojsk do tehdejšího Československa.
